Mastičkář

Tento film ma očaril už ako dieťa, pamätám si ako to raz išlo v telke a ja som na to náhodou prepol. Začal som to pozerať len tak z nudy, no vydržal som so zatajeným dychom až do konca. Podobne na mňa tento snímok zaúčinkoval aj po dobrej štvrťstoročnici. Pútavý príbeh a osobná dráma lekára so stratou pamäti putujúceho po dedinkách má stále čo ponúknuť. 85/100 (04.01.2016)

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 5.4.1985, réžia slovenského znenia = (ČST Bratislava) - V ČST uvedené ako dvojdielny film. - Nikdy nezabudnem na scénu, keď slávny chirurg - toho času vandrák - ide operovať chromého mladíka, syna bohatého sedliaka. A ako pracovné nástroje si vezme - mimo iné - dláto a kladivo. Samozrejme sterilizované ! --- Pozeral som to v kruhu rodiny a bol to jeden z najsilnejších kolektívnych zážitkov. Emocionálne tlačidlá komerčnej kinematografie zafungovali a vôbec sa za to nehanbím. --- Moje úprimné PÁNBOHZAPLAŤ vyslovujem nadšencom, ktorí do poľského DVDripu naštepili geniálny slovenský dabing ČST Bratislava, v hlavnej úlohe s dnes už legendárnym PAVLOM MIKULÍKOM. (31.5.2009) (31.05.2009)

Lehce mysteriózní námět se ve druhém díle transformoval do červené knihovny. 1)  Nechápal jsem a dosud nechápu, jak je možné, že si člověk po úraze může pamatovat jazyk a různé dovednosti (zde třeba léčebné postupy včetně náročné operace), ale přitom zcela zapomene, kdo je on sám. Letmé prozkoumání mě poučilo o sémantické a epizodické paměti, k níž patří i paměť autobiografická. Teď sice něco málo vím, ale pořád to nechápu._____ 2)  Spoiler. Navíc jsem celou dobu měl dojem, že to na nás pan profesor jen hraje. Jeho oduševnělý pohled do dálky jakoby naznačoval, že on ví a že ví, že my také víme, jen s ním prostě budeme držet basu a nic nepovíme. Jak je to v knize, netuším, ale z filmu jsem si tento pocit odnesl._____ 3)  Zaujali mě bardzo ładny 25letý Artur Barciś (chromý mlynářův syn Wasylko) a 26letý Tomasz Stockinger (zamilovaný šlechtický syn Leszek). (31.08.2021)

Poláci mě ani tentokrát nezklamali, jejich tvorbu postupně objevuji a zatím stále velmi dobrý. Příběh chirurga, který ztrátou paměti přijde o vše a protlouká se životem bez zázemí, bez rodiny, bez peněz, mě rozhodně nenechal chladnou. A ač to místy asociuje červenou knihovnu (setkání s dcerou či dceřin románek), vůbec mi to nevadilo, decentní způsob podání a pěkné zpracování všechny připomínky zametá pod koberec. Bylo mi potěšením. (28.09.2019)

Felčarská rapsodie ztrát a nálezů s hepáčem, kterého by se lekla i mexická telenovela. Ohmataná červená knihovna z vesnické půjčovny, kterou netřeba číst - stránky, vonící člověčinou, rozprávějí o vině, trestu, lásce, lidských slabostech i dobrotě a obrací je sám Jerzy Hoffman... A výraz "ach táák" se už prakticky nepoužívá a přitom je tak krásně ironický... (11.11.2014)