Mastičkář

Sú Vianoce, tak všade, kde prídem, je zapnutý televízor. A stále v ňom nič poriadne. Keď tu zrazu - mastičkár. Najskôr som si myslel, že to je ďalšia hlúposť. Veľmi sa Ti ospravedlňujem, mastičkár a skladám klobúk. Bolo to jednoduché, ale nesmierne zaujímavé - bol som vtiahnutý do deja za pár minút a nevedel som odísť, kým som nevidel koniec. Naozaj to stojí za to.... (26.12.2010)

V záplavě vánočních slaboduchých romanťáren a letos,bohužel i ubohých pohádek působí Mastičkář jako sladký,teplý punč potom,co se člověk vrátí z mrazu.Jde o perfektní ukázku toho,že je možné natočit romantický film,který osloví i cynika.Polští tvůrci nedoplnili romantiku obvyklou,plytkou komedií,ale vsadili na drama a kvalitní herecké výkony a výsledek se dostavil.Nejvíc oceňuji to,že nejde jen o prvoplánový doják,ale o film,který staví na zajímavém příběhu.Spokojenost! (26.12.2016)

Este si zivo pamatam ako ceskoslovenska televizia vysielale tento film na dvakrat - zrejme aby zaujali a napli divaka. Naprosto som bol fascinovany tymto pribehom ked som to videl ako maly chlapec a nebol som sam kto nemohol oci odtrhnut od TV. V pribehu sa pan doktor opijal denne a po jednom z jeho mnohych prepitych vecerov ho banda lupicov okradla a zbila, on nasledne stratil pamet, ale stale bol vyborny a schopny lekar co mu i zostalo po tejto udalosti. Ludi liecil bez naroku na placu a bol vyhladavanim mastickarom v okoli. Onedlho mu cestu skrizi jeho vlastna dcera o ktorej nevedel roky a na zaver tohto famozneho pribehu jej zachrani zivot a vsetko sa k lepsiemu obrati.. tak to bolo len na okraj. Na svoju dobu naprosto skvely snimok o ludskosti, zavisti a laske k bliznemu. 99% (26.05.2009)

Tento film ma očaril už ako dieťa, pamätám si ako to raz išlo v telke a ja som na to náhodou prepol. Začal som to pozerať len tak z nudy, no vydržal som so zatajeným dychom až do konca. Podobne na mňa tento snímok zaúčinkoval aj po dobrej štvrťstoročnici. Pútavý príbeh a osobná dráma lekára so stratou pamäti putujúceho po dedinkách má stále čo ponúknuť. 85/100 (04.01.2016)

Nejsem člověk romantický, ale jsem (asi jako většina z nás) člověk sentimentální; a právě "Znachor" (polštináři nechť poradí, co se všechno za tímto slovem skrývá, mastičkář asi není ten nejtrefnější překlad - šlo především o chirurga) je film určený sentimentálnímu diváku. Zápletky ano, místy až hrozící smrtí, ale vyústění šťastné ve všech ohledech. Vyprávění Tadeusze Dołęgy-Mostowicze (1898—1939) převedl Jerzy Hoffman do řeči pohybujících se obrázků s naprostou suverenitou, nepodcenil vůbec nic: vedení herců (důstojnost, věrohodnost), autentičnost prostředí, dokonce i hudba je pro mě přijatelná. První filmové zpracování Znachora pochází z roku 1937 v režii Michala Waszyńského - slovo remake by tu bylo nepřípadné (jako ostatně skoro vždy). (18.02.2014)