Mastičkář

Tento krásný poetický film mi trochu připomínal díla Claude Berriho nebo Daniela Auteuila na motivy románů Marcela Pagnola (Jean od Floretty, Manon od pramene, Studnařova dcera). Silný příběh o nespravedlnosti a pokoře mě dojal. Přestože obsah vypadá místy trochu kýčovitě, v tomto filmu mi to nevadilo, protože jsem mohla hlavního hrdinu za jeho chování obdivovat. Taky jsem si uvědomila, že vlastně stačí jen krůček k tomu, aby člověk skončil otrhaný a bosý někde pod mostem ... Film doporučuji zejména romantickým duším. (04.01.2014)

Pochopitelně, je to trošku červená knihovna, ale krásná a nechybí dramatické chvíle. Příběh chirurga, který po přepadení ztratí paměť a potom obdivuje svými dovednostmi ve svém oboru, ač mu to přináší mnohé potíže a nakonec vězení, byl spojen s láskou jeho dcery k mladému hraběti. Aniž tuší, že jde o jeho dceru, zachrání jí život - a všechno skončí jako v pohádce. Asi b to nebylo pět hvězdiček, kdyby mi nevhrkly do očí na konci slzičky štěstí. (02.01.2019)

Kladivo a dláto ako provizórne chirurgické nástroje, stačí dezinfikovať alkoholom. Staršia klasika, ktorá patrí k tomu najlepšiemu z poľskej tvorby minulého obdobia. Množstvo nezabudnuteľných dojímavých a silných scén zostáva v pamäti aj po rokoch vďaka charizmatickej hlavnej postave. –––– Nite si prosím. – Na vyšívanie? – Nie, na šitie. Hrubé, biele. –––– Nepomáham chudobným ani bohatým, pane. Ja pomáham ľuďom. (03.01.2014)

Nejsem člověk romantický, ale jsem (asi jako většina z nás) člověk sentimentální; a právě "Znachor" (polštináři nechť poradí, co se všechno za tímto slovem skrývá, mastičkář asi není ten nejtrefnější překlad - šlo především o chirurga) je film určený sentimentálnímu diváku. Zápletky ano, místy až hrozící smrtí, ale vyústění šťastné ve všech ohledech. Vyprávění Tadeusze Dołęgy-Mostowicze (1898—1939) převedl Jerzy Hoffman do řeči pohybujících se obrázků s naprostou suverenitou, nepodcenil vůbec nic: vedení herců (důstojnost, věrohodnost), autentičnost prostředí, dokonce i hudba je pro mě přijatelná. První filmové zpracování Znachora pochází z roku 1937 v režii Michala Waszyńského - slovo remake by tu bylo nepřípadné (jako ostatně skoro vždy). (18.02.2014)

Tento film ma očaril už ako dieťa, pamätám si ako to raz išlo v telke a ja som na to náhodou prepol. Začal som to pozerať len tak z nudy, no vydržal som so zatajeným dychom až do konca. Podobne na mňa tento snímok zaúčinkoval aj po dobrej štvrťstoročnici. Pútavý príbeh a osobná dráma lekára so stratou pamäti putujúceho po dedinkách má stále čo ponúknuť. 85/100 (04.01.2016)