Inženýrská odysea

Každá doba nese sebou své klady i zápory. To se projeví pochopitelně i na filmové tvorbě z oné doby. Jistě, v socialistických dobách byla poplatná režimu, ale nemyslím, že by naprosto ve všem byla pro dnešního mladého diváka zcela nepřijatelná. Lidé jsou stále stejní, ať je doba a režim jakýkoliv. Jsou a byli slušní a jsou a byli i ti "hajzlíkové" a ještě horší. Myslím tedy, že i tento seriálek může dnešního mladého člověka něčemu poučit, aby se uměl ve svém životě správně orientovat. Souhlasím s komentářem uživatele sportovec a vřele doporučuji onen komentář nastudovat! Ne pouze číst, ale nastudovat! :-) (14.03.2010)

Neodolám... Je veřejným tajemstvím, že Jaroslav Dietl měl své slabší chvilky, ale komunistická sračka, samozřejmě, normalizační agitka, jistě, ale...ale! ALE!!! Ten seriál je tak UKRUTNÁ NUDA, že jsem to snad ještě v životě neviděl :-) To, co vždycky tvořilo v Dietlovi gró, to jest postavy a dialogy, je nyní vyblité jak zákon káže. Na nervy mi jde Petr Kostka se svým přehráváním a hlavně nejnejasnější je postava, kterou hraje Jaroslav Satoranský, o kterém nevíte, zda je to blázen, nebo blb, o kterého když se otře ženská (která je navíc pod vlivem alkoholu a rozešla se s přítelem), není ničeho shopen, anebo jen bulínek, který věří našemu socialistickému zřízení tak, že je schopen jak zajíček v své jamce čekat dvacet let v továrně na to, že mu konečně dají šanci. Nechápu to a upřímně - ani mě to nezajímá. (31.01.2006)

Další perla od Evžena Sokolovskýho. Až se budu nudit, napíšu ke každýmu dílu něco zvlášť :-) Mimochodem nejvíc se mi líbí, že seriál se má odehrávat v rozmezí 15 let a stárnutí hlavních postav se "vyřešilo" tim, že všichni začali nosit silný dioptrický brýle. Teda kromě Satoranskýho. Ten na začátku nosil jogurtovky a později upgradoval na tenký kovový obroučky. (25.09.2011)

Hah! Komunistickí hrdinovia, poctiví a slušní, ktorí pracujú výhradne v prospech socialistickej vlasti. Ba pravda, nájdu sa i flákači a šmelinári, ale tí buď utiekli na západ, alebo nemajú doma na ružiach ustlané. A do toho Martička Vančurová, smutnokrásna rádoby panna, ideál socialistického človeka. Je to na smiech i na zvracanie, ale v kontexte doby... v kontexte doby dúfame, že tak ako sa Satoranskému podarí zostrojiť novú mašinu, podarí sa si Seagalovi poraziť tých imperialistických sviniarov, čo znečisťujú Aljašku. Raz darmo, ľudia majú radi hrdinov, čo bojujú proti kapitalizmu. (22.07.2009)

Esence reálného socialismu. Samozřejmě, pokud by to bral člověk vážně, musí to strhat, protože řemeslně je to šílenství (tvrdé svícení, tvrdý herecký projev Petra Kostky a tvrdá hudba Otmara Máchy). Občasné světlé Dietlovy momenty (schopnost přiblížit prostým divákům odbornou problematiku) a výkon Jiřího Valy v roli šéfkonstruktéra Heřmana tomu halt prdel nezchrání. Ale o to vůbec nejde, protože pomocí tohohle veledíla (samozřejmě s pečlivým komentářem, který by rozklíčovával jednotlivé ideologické momenty, jejichž kodifikace je navíc poměrně primitivní), by se měl na střední vyučovat socík. Good job soudruzi! (04.03.2010)