Maxipes Fík

Není mnoho večerníčků takhle precizně natočených, vtipných, zabírajících na děti i dospělé. Dnes jako člověk v mezidobí mezi dětstvím a důchodem si obzvlášť uvědomuju genialitu toho psího příběhu. Co je super, že se do toho nedostala vůbec žádná politika, a přitom to postihuje stav společnosti naprosto dokonale. 100% (22.02.2015)

Věnováno Azorovi...Když jsem byl malej, měl jsem taky psa, jako u nás na vesnici měli všichni mí spolužáci. Sice nedokázal dojít pro pivo a ani pak vypít sud piva na ex, a navíc to byl jen takovej voříšek, skoro bych řekl i podvraťáček. A taky občas sousedovi zakousl slepici nebo králíka, kterej ke své smůle zdrhnul z drátěné ohrádky, kde se měl poslušně pást. A navíc jsem po něm docela dlouho musel uklízet loužičky na linoleu (a záviděl jsem Áje, že její Fík dělá jenom kreslený). Ale stejně jsem měl toho svýho pejska moc rád. Jmenoval se Azor. A u večerníčku vždycky kňučel strachy, jestli nebudu mít toho Fíka radši :-) A pak chvíli vydržel poslouchat, nedělat loužičky a dávat pac... :-) (11.01.2013)

Fík. Ano, Maxipes Fík. Pro mě naprostý fenomén, nemůžu se ho nabažit. Mám nádobí s Fíkem. Prostírání s Fíkem. Ložní prádlo s Fíkem, prostě kdeco. Skvěle napsaný a hlavně úžasně nakreslený a namluvený seriál, který přímo srší laskavým vtipem. Zajímavé je že televizní a čistě zvuková verze se poměrně liší. V detailech, ale podstatných. Jedna scénka z audio verze: Fík jede autem a nemůže ho zastavit. Vjede do hejna hus a jednu přejede. A do toho Pepa Dvořák: Vypravěč - "Husa byla přejetá tak, že byla úplně placatá. Vypadala, jako kdyby byla na silnici nakreslená". Fík - "Chlapečku, to byla vaše husa?" Kluk - "E-e, takový placatý my doma nemáme". Vzal gumu, a husu vygumoval... (15.08.2008)

Josef Dvorak je genialni vypravec a jeho Maxipes Fik neni vyjimkou. Na techto klasickych, starych kreslenych pohadkach je fantasticka jedna vec a to sice, ze je sice kazdy zna nazpamet, ale nemuze se jim dodnes neustale prestat smat. Je to nesmrtelna studnice smichu a pohody, kterou oceni nejen deti, ale i prave dospeli lide. (04.04.2006)

"Já byfem chtěla pfa!" "Říká se já bych." "Dobře, tak já bych, ale stejně byfem chtěla pfa!" Nejen Ája, i moje vlastní sestra by chtěla pfa, a než rodiče pfa konečně pořídili, byla jsem na vodítku voděna já, coby mladší sestra a tudíž subjekt vhodný tak k tomu běhat s vyplazeným jazykem. Jizva na mém čele svědčí o tom, že v roli pfa jsem někdy nestíhala běhat dost rychle. (19.11.2013)