Reklama

Reklama

Maxipes Fík

(seriál)
  • Československo Maxipes Fík I.
Animovaný / Komedie / Rodinný
Československo, (1976–1977), 1 h 27 min (Minutáž: 6–7 min)

Epizody(13)

Obsahy(1)

Příhody malé holčičky Áji a jejího kamaráda velkého psa, maxipsa Fíka.  Kde se vzal Fík? Jednou přinesl tatínek Áje štěně. Holčička pojmenovala pejska Fík. Fík strašně rychle rostl - vyrostl z krabice od bot, z košíku i z boudy. A jak se stalo, že přestal růst? Jednou, těsně potom, co se naučil mluvit, vypil celý sud piva. A od té doby už nerostl. Fíkovy příběhy pokračují seriálem DIVOKÉ SNY MAXIPSA FÍKA. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (143)

Ded@M@tes 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejlepších večerníčků a určitě patří mezi moje nejoblíbenější, které jsem moc rád sledoval. Příběhy Reka teda Feka, nakonec se pejsek pojmenoval Fík, to už Ája vyslovit dokázala. A taky jsem přestal růst, když jsem se napil poprvé piva. / Viděné epizody *13.dílů / Zhlédnuté vše ( Hodnocení: 10/10 ) ()

Omnibus 

všechny recenze uživatele

Věnováno Azorovi...Když jsem byl malej, měl jsem taky psa, jako u nás na vesnici měli všichni mí spolužáci. Sice nedokázal dojít pro pivo a ani pak vypít sud piva na ex, a navíc to byl jen takovej voříšek, skoro bych řekl i podvraťáček. A taky občas sousedovi zakousl slepici nebo králíka, kterej ke své smůle zdrhnul z drátěné ohrádky, kde se měl poslušně pást. A navíc jsem po něm docela dlouho musel uklízet loužičky na linoleu (a záviděl jsem Áje, že její Fík dělá jenom kreslený). Ale stejně jsem měl toho svýho pejska moc rád. Jmenoval se Azor. A u večerníčku vždycky kňučel strachy, jestli nebudu mít toho Fíka radši :-) A pak chvíli vydržel poslouchat, nedělat loužičky a dávat pac... :-) ()

Reklama

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Václav Bedřich byl vynikajícím tvůrcem ideální animované tvorby pro děti. Jeho výtvory jsou výrazné po stránce výtvarné i obsahové. Laskavě provázejí dětské publikum po světě života. Vynalézavě a nevtíravě po výchovné stránce. Výtvarník Jiří Šalamoun stvořil svoji nejslavnější postavu. V dospělém věku se s rozkoší dívám na variabilní úvod rozverné hravosti. Je to prosté, milé a stále účinné. S noblesou se animovaná série podílela na mé výchově a dodnes mi přináší sladkou vůni již téměř zapomenutého stavu bezstarostného a nedočkavého času bezprostřednosti dětského věku. I bez zbytečného násilí a zběsilosti lze na dětskou duši intenzivně zapůsobit. Hlas Josefa Dvořáka dotvořil charakteristickou podobu a v současnosti tržní ekonomiky je Fík úspěšnou komerční značkou. To novodobé běsnění ovšem nedokáže blahodárnou působnost zastrašit a roztáčí své divadlo představivosti. ()

PetrPan2 

všechny recenze uživatele

Nejraději mám ten skeč s dopravními policisty... "Pane řidiči, proč jste nezastavil na naše znamení" "Já prosím neumým." "No, to přece nemůžete, dejte mi řidičský průkaz" "Nemám" "No, tak to si poplatíte. Máte peníze?" "Nemám" "A máte aspoň něco" "Prosim, blechy." "No, tak on ještě vtipkuje. Tak to vás přijde draho, pane řidiči." "Ale já nejsem řidič. Já jsem pes" "Chachá, do by moh říct každý" ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Není mnoho večerníčků takhle precizně natočených, vtipných, zabírajících na děti i dospělé. Dnes jako člověk v mezidobí mezi dětstvím a důchodem si obzvlášť uvědomuju genialitu toho psího příběhu. Co je super, že se do toho nedostala vůbec žádná politika, a přitom to postihuje stav společnosti naprosto dokonale. 100% ()

Galerie (6)

Zajímavosti (11)

  • Jak se tvůrci snažili vyvarovat jakémukoliv konfliktu se schvalovateli, tak v díle, kde Maxipes Fík jede v policejním autě s čapím hnízdem na hlavě, ho raději posadili do žlutého auta, protože esenbácká auta byla tehdy modrá. Jenže než se díl odvysílal, Veřejná bezpečnost přešla na žluté vozy. Muselo se poté paradoxně vysvětovat, že nešlo o provokaci. (MTHRFCKR)
  • V dobách, kdy začínalo natáčení mluveného slova pro tento večerníček, popíjel často Josef Dvořák s přáteli po různých hospůdkách. Tehdy ještě vydatně kouřil a jednoho večera si dopřál doutník, po kterém ráno přišel o hlas. Mělo se zrovna natáčet, a tak se šel režiséru Bedřichovi omluvit, že je indisponován. Václav Bedřich vyskočil radostí, když slyšel Dvořákův zastřený sudovitý hlas a vykřikl: To je ono! Máme hlas maxipsa Fíka!" A tak přišel Fík ke svému typickému hlasovému zabarvení. (Landauer)

Reklama

Reklama