Dobrodruh

Zase jeden z řady filmů, kde se Belmondo předvádí, jakej je velkej frajer. Každýmu nakope prdel, kurvy jsou z něho natolik okouzlený, že mu dávaj zadarmo a při nebezpečí se tváří, že si jde koupit do krámu chleba. Naopak záporáci jsou takový nevýrazný vocasové, že se mi chvílema pletli mezi sebou. Člověk to musí brát s hodně velkym nadhledem a moc u toho nepřemejšlet. Pak se u toho dá i pobavit. Hodně záleží, jak moc máte rádi Belmonda. Buď mu toho supermanskýho komisaře sežerete a nebo ne. Pro mě je to průměrnej film. (31.10.2011)

Jean-Paul Belmondo své dobrodruhy, ať už na straně zákona nebo proti němu, hrát umí, má charisma a svým postavám dokáže vtisknout nepopiratelný šarm. Problém spočívá v tom, že film jako takový zaujímá polohu, která mi nesedí a považuji ji za navýsost problematickou. Tváří se příliš totiž vážně tam, kde nasazuje zjevně nerealistický rámec a jeho hrdina jako by vypadl z nějakého špatného akčního filmu. Belmondův komisař Jordan až příliš machruje a je to tak těžký frajer, že do vážně se tvářící kriminálky jednoduše nezapadá. Navíc prostředky, které při vyšetřování volí, jsou eticky nepřijatelné. Harryho Callahana hraného Clintem Eastwoodem kritika svého času označovala pomalu za fašistu za jeho vyšetřovací metody, když Jordan v něčem Callahana možná i předčí. Na rušném francouzském bulváru z pomsty zmasakruje před užaslými zraky davu dva gangstery a sebevědomě odkráčí středem. Nejenže by mu to v reálném světě neprošlo, ale navíc právo a spravedlnost zatraceně relativizuje. Ve výsledku jde o velmi průměrnou kriminálku s řadou klišé ze špatných filmů a supermanským hrdinou, kerý by v případě jiného obsazení sklidil jen velmi vlažný ohlas. Celkový dojem: 45 %. (20.04.2010)

Belmondo v úlohe policajta, ktorého metódy sa nepáčia jeho šéfovi. Drogy, prostitúcia, nedosiahnuteľný zločinec, na ktorého si trúfne jedine Belmondo. A jedna solídne natočená automobilová naháňačka. Chcelo by sa povedať, že viac vedieť nepotrebujete. Lenže ono je to tentokrát trochu slabšie, akoby už Jeana tieto úlohy nebavili a ani nevedel, že ku ktorému filmu sa to učil posledný večer repliky scenára naspamäť. Podobný pocit má aj divák pred televízorom, jednotlivé filmy starej francúzskej školy mu časom začnú splývať. Mierne sklamanie ale prisudzujem atmosfére 80. rokov, ktorá tomuto svojskému žánru príliš nesvedčí. Stará francúzska krimi škola, to sú hold roky sedemdesiate. 50%. (02.11.2014)

Krásný hudební motiv z pera klasika - Ennio Morriconeho plus klasický filmový motiv z brašny Jean-Paul Belmonda. Ten je dobovej frajer se vším všudy, jen mu chybí nějakej vážnější soupeř a nějaká ta osudovější scéna. Za takových okolností bych totiž neměl problém sáhnout na pětihvězdu. Takhle ale i tak filmařské krásno, které dnešním tvůrcům bohužel chybí. (04.11.2020)

Film-ego. Ak by som mal vyzdvihnúť jeden film ako konkrétny príklad nahromadeného machizmu a francúzskeho drsňáctva, bol by ním Le Marginal, jednorozmerný príbeh komisára Jordana, ktorý brázdi ulice v nepriestrelnom aute, skáče desať metrov vysoko a tridsať metrov ďaleko, miesto pištole nosí zakamuflovaný príručný guľomet, exceluje v umení prenasledovania a vypočúvania à la stará škola, je arogantný egocentrik a dvere žiadnej spálne (čím exotickejšej, tým lepšie) pred ním nezostanú zatvorené. Plochá štylizovanosť drogového podsvetia podriadená prihlúplej fabule, pozvoľne pozorovateľný úpadok Belmondovho charakterného herectva a Morriconeho repetitívne motívy. Raz to prísť muselo. 40% (03.11.2014)