Král tančí

Působivý hudební doprovod pomáhá filmu povznést se k nebesům. Netušil jsem, že životopisný snímek může být krásný a jednoduchý zároveň. Možná se najde mnoho lidí, které neosloví, ale určitě by se na něj měli podívat ještě jednou a třeba přijdou na chuť této sluneční podívané. Chápat film aspoň v maličkém kontextu (co Ludvík rozhodl vybudovat na tom travnatém kusu země, kde se všichni jeho sluhové a přátele topili po kolena v bahně?). Opravdu krásný film, který mě v závěru naprosto decimuje... (31.12.2006)

Ve filmu Král tančí hraje hlavní roli hudba. Ludvík XIV. (1638 – 1715) se stal králem už v pěti letech, ale ujal se vlády teprve v roce 1661 po smrti kardinála Mazarina. Jako chlapec měl zálibu v tanci a v roce 1651 poprvé veřejně vystoupil v Baletu noci, při němž ho poprvé doprovázel Lully, který později pro mladého krále složil další balety a stal se jeho důvěrníkem. Skládal na královo přání také opery a hudbu provázející představení her Jeana-Baptista Poquelina, známého jako Moliére. Film sleduje vztahy mezi králem, Lullym a Moliérem, do jisté doby přátelské, později poznamenané závistí a zejména ochladnutím toho, který mezitím vyspěl v krále Slunce. (13.06.2020)

Na tomto filmu asi nejvíc zaujmou krásné kostýmy a převedení dobového lesku na film vůbec. Co už tolik nezaujme jsou emoce, které působí dost strojeně. Nějak se nezdařilo probudit v dobovém, historickém dramatu něco živého, pulsujícího. Dobře sice působí královská taneční čísla, která bez jediného slova vyjadřují královo rozpoložení, ale vztah ústřední dvojice, krále a jeho skladatele, jako bychom sledovali přes nějakou clonu. Vidíme obrazy nezkrotné vášně, ale ty nepřekročí hranici mezi formou a obsahem. Je to hezký záznam něčeho, co nemůžeme plně pocítit. Snad je to i těmi herci Jediný, kdo své postavě propůjčil sympatickou dávku charismatu je Tchéky Karyo. Moliere je v jeho podání hromotlucký, současně však něžný a trefný. Jeho obličej hraje všemi barvami, a je jen škoda, že se v podstatě jedná o vedlejší postavu. Král tančí se snaží působit jako ambiciózní drama, výsledkem je jen hra na emoce. (29.10.2005)

Léta běží, počet opakovaných zhlédnutí některých filmů vzrůstá, vztahy k nim se upevňují, ale člověk si uvědomí, že nemá cenu pod vlivem svých úchylek tyto snímky přeceňovat a zbytečně vychvalovat. Proto mažu svůj starší dementní komentář. Nicméně musím říct, že Gérard Simon je nějaký kameraman, Boris Terral je ďábelský herec (proč nehraje víc?) a Le Roi Danse je minimálně ze dvou důvodů výjimečné dílo: 1) Lullyho hudba je naprosto luxusní. 2) Je to můj nejoblíbenější historický film, jehož některé scény mě (mírnou povahu) přivádějí až kamsi. Ti, kdo se mnou seděli v kině, by mohli vyprávět... (29.10.2005)

Miluji všechny francouzské, historické a precizně udělané filmy a tento film splňuje všechny podmínky. Král slunce zase z jiného pohledu, ale opět krutý, sobecký (ani s matkou neměl slitování), zahleděný do sebe a na vrcholu vlastní moci, přesto ho jeho dvorní skladatem miloval víc, než vlastní rodinu (nebo právě proto?).Námět a herecké výkony jsou skvělé a celý film mi tak trochu připomínal Amádea, ačkoliv Amádeus je pořád Amádeus. (04.12.2005)