Godzilla Minus One

Japonci si vzali zpátky svůj poklad a natočily poctu, drama o traumatu války a zároveň plnohodnotný blockbuster o ničivém monstru. Pro západního diváka pořád trochu divné, zvláště při expresionizmickém asijském herectví a po čase otravném oplakávání minulosti, ale když to divák přejde, dostane jeden z nejlepších filmů o legendárním monstru, které i přes fakt, že se ve filmu vyskytuje cca ve 30 minutách, přinese zajímavější atrakce, než většina dražších, západních zpracování. Příjemné překvapení a výborný film s minimem výhrad. (06.05.2024)

Godžira k takřka sedmdesátinám dostala do vínku snímek, který jde na ruku většinovému divákovi. Což není na škodu, ale pokud čekáte procedurální společenskou kritiku à la Shin Godzilla či naopak "na přes držkovanou olbřímých kaiju" à la pozdější japonské díly, tak odejdete zklamáni. Sedl by více název "jak můj poválečný život opakovaně ovlivňovalo monstrum" (trocha inspirace v konceptu z komiksu Godzilla: Half Century War je patrná), protože na Godzillu je to tentokrát skoupé. Je až někde ve třetím plánu. Když už se ráčí dostavit, stojí to za to (tradiční design, původ i schopnosti, měřítko i akce), ale je to po většinu stopáže slzopudné melodrama o kamikadze letci, který nesplnil svou povinnost a trpí posttraumatickým syndromem. Snaží se dát si dohromady život v troskách Tokia a zdecimované poválečné japonské společnosti, která také prochází zásadní proměnou. Jen jim (jemu i Japonsku) do toho občas hodí pařát Godžira. Paradoxně to má blíže pohollywoodštěné kaiju variantě na Čelisti mixnuté s Pearl Harborem než dosavadním japonským Godzillám (ať již těm vážným či těm béčkovým). Další díl se sice nabízí, ovšem osobně bych raději pokračování Shin Godzilly. Třeba jako satiru na japonské vládní byrokratické nezvládnutí covidu a olympiády. (25.11.2023)

Potešilo, že sa tvorcovia obrátili k povôdným filmom a zároveň  pridali niečo nové.. za príbehom v u Japoncov treba hľadať komentár k spoločenským udalostiam, no tu bol navyše zaujímavý aj príbeh netradične spojenej rodiny s dobre vykreslenými postavami (aj vedľajšími)… no a skvelý vizuál bol už len čerešničkou na torte v tomto výbornom filme o monštr.... PS: stále mám však radšej Godzillu z roku 2014 (04.06.2024)

„OBŘÍ MOŘSKÝ TVOR SE VYDAL NA CESTU A JAPONSKÉHO SOUSTROSTVÍ DOSÁHNE ZA NĚKOLIK TÝDNŮ…“ Tak nejzajímavější na tom, že vlastně dlouho vůbec nejde o Godzillu. Jasně v úvodu se objeví, ale pak tady máme lidský trauma(ta) a bombou zničenou zemi. Když se objeví monstrum, je to fajn akce, když zmizí…. tak (zase) zbytečný a dlouhý drama. Navíc se ten kokot chová jako čurák. Japonci si natočili film pro sebe. Jinak si to vopruzácký chování nedovedu vysvětlit …    /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Jde o 37. „Godzillí“ film a v Japonsku měl premiéru k 70ti letému výročí franšízy. 2.) Rozpočet byl kolem 12 mil USD. 3.) Černobílá verze s názvem Godzilla Minus One/Minus Color je poctou filmu z roku 1954. 4.) Thx za titule „saurix“. ///                         PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  **  NAPĚTÍ  * (06.05.2024)

Připadalo mě to vlastně úplně v pohodě. Japonské Godzilly jsem nikdy neviděl. Tohle zřejmě měla být nějaká pocta směrem k nim. Ano, současné Hollywoodské verze, ve kterých vlastně Godzilla pomáhá lidstvu mě příjdou trošku mimo mísu už z principu proč by to vlastně Godzilla měla dělat. V Minus One je prostě hrozbou pro lidi a tečka. Je potřeba ji zlikvidovat. Jak toho ti malí mravenci dosáhnou? To mě zajímalo. Jinak samozřejmě vztahy mezi postavami jsou ošetřené, ty emoce tady prostě jsou. 65% (16.05.2024)