Piry Valtasara, ili Noč so Stalinym
The Feasts of Valtasar, or The Night with Stalin
Obsahy(1)
Do rodné země přijíždí na návštěvu generalissimus Stalin. Na počest největšího z rodáků přichystají místní kulturní činitelé velkolepou oslavu, na níž má předvést svůj program elitní soubor lidových písní a tanců. Stalin přijíždí i se svou ekipou věrných soudruhů, kteří se na oslavě veselí - či spíše jsou přinuceni se veselit - spolu s ním. Mezi špičkovými výkony tanečníků se na pozadí zdánlivě uvolněné zábavy odehrává drama ponižování, udělování a odnímání přízně, drama skrytého teroru a skrývaného strachu, v němž společnost u stolu, sdíleného s tyranem, je jen symbolickým vzorkem celé tehdejší sovětské společnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (36)
Ze všech perestrojkových snímků, které jsem měl možnost vidět, na mě Baltazarova hostina, snad s výjimkou satiricky laděného Města Zera, zapůsobila nejvíc. Je daleko mrazivější a syrovější než mnohem známější Abuladzeho Pokání. Přece jen těch pět let, co oba filmy dělí, prolomilo ledy a umožnilo nazývat věci pravými jmény. Ke skutečnému filmovému zážitku je lepší znát historické reálie Sovětského svazu a Gruzie jako rodiště Stalina a jeho nejbližšího spolupracovníka Beriji, protože film respektive literární předloha pracuje se skutečnými jmény a historickými událostmi. Film je dokonalou ukázkou politické zvůle a analýzou, jak se rodí a fungují diktatury. Pečlivá režie, silné herecké výkony a kvalitní scénář - co chtít víc? Celkový dojem: 95 %. ()
Stalin: ,,Když musíme zabíjet ty , které máme rádi - pak ještě krutěji musíme zacházet s těmi, které nenávidíme'' . Uff, tohle zase bylo něco. Pokud někdo neví co je kult osobnosti, ať se podívá na toto... Ze Stalina jde hrůza a prakticky celá hostina ač se nese v rádoby uvolněném duchu dovolené Stalina se odehrává v děsivé atmosféře strachu... Nejbližší Stalinovi spolupracovníci neustále balancují při svých patolízalských výstupech mezi sympatiemi Stalina a jeho znelíbením, mezi životem a smrtí. Každý vtípek, či připomínka může vyznít tak či onak... Záleží jen na Josifovi, jak se zatváří... Zda řečené vezme jako vtip, či urážku. To vše sleduje bedlivým okem Berija.. na jeho lusknutí prstem pak mizí nejen dotyčný, ale mnohdy jeho celá rodina v propadlišti času... Za závěr přidávám hvězdu navíc, i já jsem nejprve nechápal proč se na začátku odehrálo přepadení parníku do Oděsy. --- Jenže kdyby jsou kdyby... Opravdu si Bůh přál tolik milionů mrtvých kvůli poslednímu soudu jediného člověka? Doporučuji vidět!!! Neskutečná věc na rok 1989!!! Dávám 5 abcházkých dýk! -- Nejstrašnější na tom je, že zatímco vzniká tento koment, někde v Severní Korei či jinde se může odehrávat podobná hostina, avšak s jiným vládcem - vrahem... * * * * * ()
Úvod a záver sú obohacujúce, lebo toto sa v sovietskom filme nesmelo... Samotný príbeh rozpráva o jednej bezvýznamnej návšteve Stalina v Abcházsku. Vystrojená hostina je len priestorom na všemocný strach, ktorý sa vinie ako červená niť celým filmom. Kto pozná dejiny a postavy, ktoré sú zobrazené, ten si film užije priehrštím. ()
U nás se o životě v době totality točí komedie plné tzv. laskavého humoru o tom jak to češi všechno pěkně švejkovali a nakonec to všechno dobře dopadlo. V Rusku, kde je historická zkušenost o poznání horší by takovýto humor asi nebyl na místě. Tahle dobová komedie je nasáklá humorem, který bych nazval děsivý. Z filmového setkání s generalissimem, i přes všechny ty směšné nesmysly které kydá, opravdu chvílemi mrazí. Alexej Petrenko ztvárnil Stalina naprosto skvěle a i přes komické prvky věřím, že reálně. I jeho výraz tváře značí cosi neurčitého mezi nevědomím a zákeřností, takže ani filmový divák (naštěstí jen to), nikdy neví na čem je. Podobný je i celý film - neustále mistrně balancující mezi komedií a politickým hororem. I pro něj je příznačná nevyzpytatelnost a neočekávatelnost toho co přijde v příšítím okamžiku. I přes uvěřitelné vtipy, jejichž humor vychází z neustálého soupeření v podlézání nejvyššímu, na vás padne tísnivá atmosféra zlé doby, kterou korunuje závěr. ()
Na začátku se po nicneříkajícím úvodu na parníku(který je však důležitý pro geniální pointu) zdá, že to bude něco na způsob Revizora.Ovšem místo známé věty "Lidičky, lidičky jede k nám revizor" zde je to děsivější " Soudruzi, soudruzi jedeme k soudruhu Stalinovi". Hlavní postavou je tanečník Sandro, patřící ke sboru tanečníků, kteří mají zahrát na hostině samotného Stalina!Poté je rozehrána hra absurdit(Josif zabije mouchu - tleská se , Josif řekne vtip - smějeme se). Je to o to děsivější, když víte, že ten člověk( vlastně lid jak sám říká) vás za křívý pohled mohl poslat přinejmenším do gulagu, jímá mě hrůza.Aleksei Petrenko si svou roli tyrana užívá.Nejvíce je to vidět ve scénách kdy máte jistotu, že ten člověk bude za chvíli mrtev.O každého mimo Stalina máte po celou dobu filmu tušení o jeho špatném konci! Film od kterého by se za závěrečné rozuzlení měli učit scénaristé! ()
Zajímavosti (2)
- Alexej Petrenko se ujal úlohy Stalina tak přesvědčivě, že si později roli zopakoval i ve filmu V srdci bouře: Churchill ve válce (2009) a šestidílném dokumentárním cyklu II. světová válka: Za zavřenými dveřmi (od r. 2008). (Nach)
Reklama