105 % alibi

Zajímavé by bylo spočítat kolik ve filmu dohromady herci vykouřili cigaret značky Lípa. Jinak jako 1. film z trilogie docela slušná práce. Pobavili mě tedy moc účesy z těch let zvláště u některých hereček , zde už začíná být jasné , kde se Jarda Jágr inspiroval se svým mulletem. Dokonce  Vladimír Menšík alias Kici tam měl zřejmě hlavu odbarvenou na zrzavo , ale vzhledem k černobílému formátu se to můžeme jen domnívat. (24.01.2022)

„Tak nám zabili Ferdinanda, pane Batysta..“ Těžké časy, kdy se rum podával pouze k čaji a kávě a nadějní dorostenci trénovali pod kouřícími komíny fabrik. Podezřelí jasně daní, falešné stopy nastraženy, čeká se jen, kdy viník za bubnového sóla podlehne taktice detektivního dua „kdo se moc ptá, moc se dozví“. Nutno podotknout, že ti dva se víc zpotili v tichém boji o seržantku Hůrkovou a vzhledem k počtu frček bylo jasné, že jako první se Líbal líbat nebude. Nejvíc práce tam dle mého odváděla uklízečka, když na stanici musela uklízet vajgly z podlahy a všude se povalující cigaretový popel. Vždyť ti Sherloci dýmili i ve vlastní „CSI“ laboratoři! Tři mine a to hlavně proto, že Höger a Bek byli ve službě.. (02.05.2024)

Na svou dobu překvapivě vydařená detektivka, která nenudí ani při repríze (možná i proto, že už jsem po letech zapomněl, kdo je vlastně vrahem). Výborná dvojka vyšetřovatelů, plný ranec podezřelých, zavádějící stopy, které udržují napětí, občasné odlehčení lehkým nenápadným humorem, několik pro mě zajímavých dobových detailů, a především skvělý Karel Höger, precizně civilní, přesto splňující všechny požadavky výrazné filmové postavy. (04.10.2013)

(2x) Vynikající záležitost! Startujeme velkolepou éru československé krimi tady a teď...! Již úvodní příhoda v prostředí nočních ulic a zatemnělého býtu doslova rozpoutala úžasně ponurou atmosféru, místy s prvky filmu noir, a až na pár odlehčení vydržela až do konce filmu. Vzhledem k roku vzniku se mezi příslušníky VB místy ještě hodně "soudruhuje", ale u tohohle oslovení veškerá přítomnost komunismu na pozadí snímku končí. Film rozpléta především síť vztahů, kde důležitou roli hraje i svědomí zadržených postav a řeší výlučně nepolitickou kriminalitu s výrazným důrazem na problematiku světa mladých lidí /více rozvinutou v Krejčíkově filmu Probuzení ze stejného roku/. Vedle atmosféry a napětí držící pozornost od začátku do konce patří mezi hlavní tahy filmu Karel Höger v roli kriminalisty-kapitána Tůmy, vytvářejícího spolu s Josefem Bekem coby nadporučíkem Líbalem v podstatě první "seriálovou" detektivní dvojici v našich končinách (viz. pokračování Kde alibi nestačí a Alibi na vodě). Přidanou hodnotou pro mě nejsou s odstupem času ani tak Menšík s Vinklářem, jako spíše zajímavá ukázky kriminalistiky při projekci dokumentárních fotografií v promítacím sálu :o) Úžasné! Závěreční odhalení vraha za doprovodu gradující orchestrální skladby je rovněž geniální! Vladimír Čech byl tvůrcem, který natočil víc průměrných, režimu hodně poplatných až bizarních snímků, točil žánry všeho druhu a kvalita jeho filmů vždy hodně záležela na aktuálním politicko-společenském pozadí... několik filmů (mimo jiné ze stejného roku psychologické drama První a poslední a z dalšího roku historické Pochodně, obě s opět zajímavou ponurou atmosférou) ale rozhodně dokazují jeho režisérsky talent. (95%) (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) (25.07.2018)

O režiséru Vl. Čechovi jsem dosud neměl valného mínění, tímto filmem si mě však zcela získal. Asi budu za kacíře, ale kam se hrabou Hříšní lidé i s radou Vacátkem. Nevzpomínám si, že bych někdy viděl českou kriminálku, která by této mohla konkurovat. Především nebývá samozřejmostí, že logika zločinu ani logika vyšetřování v žádném bodě nekulhá. 105% alibi má však ještě daleko silnější zbraně. Naprosto odzbrojující Högerův kpt. Tůma, jemuž Bek coby npr. Líbal skvěle sekunduje. Lackovič s Vinklářem brilantní. Vrah je jenom jeden, ale čisté svědomí nemá nikdo. Psychologická přesvědčivost všech možných podezřelých a hlavně výslechy patří k tomu zdaleka nejlepšímu, co znám. Odhlížím ovšem od toho, že jde samozřejmě o neautentickou fikci, pokud budeme srovnávat s dobovou realitou. Nicméně ani stopa po soudružské propagandě. Rok 1959. Mezidobí. Gottwaldovský teror se už přehnal, do pražského jara daleko. Zřejmě ta správná doba, kdy mohly dostávat prostor neangažovaná psychologie, ryze soukromé problémy, ryze soukromé zločiny. Arciže na pozadí fabrik a v rámci socialisticky zestátněné společnosti. Také v této době ulice a restaurace nějak vypadají, lidé se nějak strojí. Je příjemné to vidět. Nebyla to ostatně tak zlá doba, když mohlo u výslechu v policejní kanceláři zaznít: - Smím si zakouřit? - Ano, samozřejmě. To už by dnes asi nešlo. SPOILER Ani skutečnost, že vrah je z prostředí „buržoazních přežitků“, tady nevadí. Příležitost pro kavárenský band. A jediná diverze, totiž roztomile pokleslé zápaďácké časopisy ve stole pana vedoucího – prostě nádhera. (18.08.2011)