Piano

Výjimečný milostný příběh. Propracovaný psychologický film a silné erotické drama. Zvláštní snímek o moci hudby a vášně. Natočeno neuvěřitelně vytříbeně, s překrásnou hudbou Michaela Nymana a umělecky výborně stylizovanou kamerou Stuarta Dryburgha, dokonalou jak v detailech, tak ve velkoryse pojatých celcích. Asi nejlepší snímek natočený v devadesátých letech, který jsem viděl. (27.08.2006)

Kdybych hodnotil pouze hlavní hudební motiv od Michaela Nymana dal bych jednoznačných 5*. Bohužel dokonalosti této hudby film nedostál tak jak bych si představoval. Obsahuje pár slabších okamžiků, které se vzhledem k celku jen těžko odpouští i přes krásnou kameru, výpravu, a jak jsem již řekl, hudbu. Herecké výkony jsou úžasné a hlavně Holly Hunter své němé postavě dává život svým talentem. Hned za ní je její dcera Anna Paquien, která hraje přesně pro akademii. Harvey Keitel ve své nové póze je přesvědčivý. Jane Campion točí film o ženě, co dělá věci po svém a podle toho, jak to cítí. Piano není dokonalý snímek, ale obsahuje několik myšlenek a je působivě natočen. (02.09.2007)

Tak depresivní, hluboký a zároveň tak poetický film jsem dlouho neviděla. Ona ta depresivnost je vlastně jenom v pár scénách ale celkově prostupuje celým filmem. Ale v čem opravdu Piano vyniká tak v hereckých výkonech - Holly Hunter, Sam Neill, Harvey Keitel a především mladičká Anna Paquin hrají plně na sto procent. Není to film pro každého, zvlášť pro toho kdo očekává že se příjemně odreaguje. 82% (09.07.2010)

Ach, ta láska. A vášeň. K hudbě, k člověku, kdekoliv, kdykoliv, v nepříznivém prostředí, kde je těžké ji projevit. Ale jde to. Někdy krutě, ale proč ne za skvostného doprovodu piana. V době a prostředí, kdy jsi bohužel jen něčí žena, jsi bohužel němá a miluješ celým srdcem hudbu, když nic jiného, po čem by Tvoje srdce jinde mohlo toužit, mít nemůžeš. Jsi provdána někomu někam, kde jediný útěk je opravdu jen k hudbě. Ani ta roztomilá nezbedná dceruška nemusí být vždy ku prospěchu věci, i když, samozřejmě, zabírá velkou část Tvého srdce. Co když se však do Tebe zamiluje divoch (i když v podání výborného Harveyho Keitela) a konečně Ti i jemně vnutí uprostřed buše lásku k pořádnému chlapovi, který kromě sebe sama může nabídnout snad jen obdivnou lásku k Tobě. Jde to vůbec? Jde. A krásně a smutně se na to dívá. Navíc když se Ti u toho do srdce zarývá hudba až moc plná vášně od Michaela Nymana. (01.10.2005)

Není pro filmového fanouška krásnějšího pocitu, než když se po skončení snímku cítí vnitřně naplněný a nelituje času, který během projekce strávil. A přesně to jsem po Pianu zažíval... Nejedná se sice o dílo, které bych pro jeho pomalejší tempo a stagnující gradaci vyhledával opakovaně (proto jen ty 4*), ale jeho emoce jsou zkrátka neskutečně lidské a výstižné, herci výborní a krajina divoká a vášnivá jako romantická duše, s níž je vše nasnímáno a ozvučeno (proto ty 4*). Hunter hraje a také vypadá náramně, Keitel si po Gaunerech střihl další dost sebevědomou roli a Jane Campion zažila předčasný vrchol své nadějné kariéry. V kolonce "musím vidět" by vám Piano rozhodně chybět nemělo. 80% (18.02.2014)