Piano

čojaviem... kto je bez viny (že sa mu niekedy nepáčil nejaký všeobecne rešpektovaný a očividne skoro objektívne kvalitný film), nech hodí kameňom, ale aj keď je anna paquin rozkošne oprsklá, nafučaná slečinka, holly hunter je krásna (a nahá) a novozélandská príroda tu miestami vyzerá lepšie, než v pánovi prsteňov, je to buď príliš ženské (dokonca ja na mňa - a to pritom pride and prejudice joea wrighta mám rád), alebo neviem... lebo ma to veľmi nebavilo... bavilo ma pozerať sa na to, ale nebavilo ma to sledovať; (03.02.2013)

Prvni film, kterej sem od Campion videl a hned takova bomba. Nejdriv to sice vypadalo, ze film bude o tom, jak hlavni hrdinka furt chce hrat na piano, ale nakonec z toho bylo pusobivy romanticky drama. Pribeh dokaze behem chvile zaujmout a drzi si vysokej standart prakticky az do konce, kdy tempo krapet povoli. Hodne se mi libila hudba a prostredi, kde se pribeh odehraval, tohle samy rozehrat nekde ve meste, tak by to urcite nepusobilo ani z poloviny. Co se tyce hercu, tak Holly to mela na jednu stranu lehci, pac nemusela mluvit, ale na druhou stranu musela vse zahrat jen vyrazove. Sice se vetsinu casu tvari divne a nestastne, vali oci a vypada jak mrtvola, ale musim uznat, ze to byl pusobivej vykon hodnej oskara. Kdyz jsem se dovedel, ze film ma tri oskary, bylo mi jasny, ze jeden je Holly a ty druhy dva jsou za film, hudbu nebo za dalsi dva hlavni hrdiny, uchvatnyho Harveyho Keitela a Sama Neilla, kterej, ackoliv mel mensi prostor, hral taky senzacne. Ale pak jsem se dovedel, ze ho dostala Anna Paquin. Proboha za co? Netvrdim, ze byla spatna, ale neprisla mi ani nijak vyjimecna, minimalne Harvey si ho zaslouzil, ale nebyl ani nominovanej. Coz me trochu nasralo, ale to uz nijak nesouvisi se samotnym filmem, kterej je fakt uzasny drama a zaslouzi si 5*. (21.03.2007)

Ráda si vymýšlím skryté významy. *SPOILER* Nedostala kovový prst, neučila se mluvit, nebyla s ním šťastná. Prostě si jen v posledním záchvěvu představila, jaké by to mohlo být. Vysnila. Ale pak otevřela oči a spatřila hlubinné ticho. Nemyslela na to ve šťastné budoucnosti. Prostě to prožila a zůstala spjata s pianem. S ním až do konce života. Ale bohužel tvůrci to asi zamýšleli jinak, ačkoliv... kdo ví.*KONEC SPOILERU* A hlavně, pokud si film chcete opravdu užít, sledujte ty její oči. Ty její výrazy, ty záchvěty, ty vlny emocí, co se přes něj převalí. (27.02.2009)

Otevřená sexualita, voyerismus, fetišismus. Emancipace. Nespoutaná, krutá, krásná příroda. Naturalismus. Odpoutaní, živelní Maorové konzumovaní kolonizátory. Asimilace. Nudní, bigotní, fádní přistěhovalci. Konzervatismus. Vášnivá, bouřlivá, maximálně emoční, komunikativní hudba. Komplikovaně malé, větší i velké vzdory hrdninky, hrdinů. Všespojující objekt, stojící ve středu dění, skrz nějž jsou prosévány emoce, reakce i akce. Kdykoliv Piano vidím, přemýšlím jak správně definovat, v čem je tak vynikající, tak jedinečné, pominu-li spojení obrazu, hudby a přesného herectví. Je to však nelehký úkol, protože Piano je komplikovaně zašifrované, v tolika rovinách a vrstvách, že to vydá na mnoha-stránkové studie odborníků. P.S. Mám velmi živé vzpomínky na moje první setkání s Jane Campion, někdy koncem devadesátých let proprala tento skvost do sobotního prime-timu ČT1, což byl pro mne vskutku dlouhotrvající zážitek. (11.01.2003)

Herecky koncert dvoch zenskych predstaviteliek. Holly Hunter nepotrebuje vyslovit ani jedine slovo a je pritom uchvatna, presvedciva a hrozne sexi. Anna Pauqin zase ukazala, ze aj 11 rokov nemusi byt malo na oscarovy triumf - zasluzeny triumf. Dostal ma vsak aj samotny pribeh. Piano ako nastroj zabavy, radosti, smutku, bolesti, lasky, utrpenia ci nadeje. Krasny film po vsetkych strankach. (04.01.2008)