Akce v Istanbulu

Který čert mi napískal, abych se na to koukal... Přitom první dvě minuty filmu jsou slibné. Kamera sleduje neóny podniků dekadentního Západu a k tomu otevírací píseň od Minervy Daly jak z bondovky (skoro). Pak už se jen nezáživně žvaní, jindy rozšafnému agentu Halvovi (Lukavský) se pořád stýská po Praze, až to jednoho dojímá. Peterka žvejká jako o závod – je to americký agent CIA Lino Torrance. V Berlíně jsou agenti všichni. Tím ale až na občasné úkazy končí nechtěná komika a většinu stopáže je to nezábavně blbé. Jak by řekl klasik, samej agent - a hovno. (04.10.2014)

Jako...na tohle lidé dobrovolně chodili do kina? Vždyť i hlavním propagandistům a žroutům socialismu muselo být jasné, že tahle další z nud k posrání udělá jen medvědí službu. Třetí hvězdičku za posledních pětadvacet minut filmu, jak tady psal honajz? Snad sekund, ne? Každému je asi jasné, že reálná práce tajných služeb je jiná, než jak popisuje jakýkoliv snímek od Jamese Bonda až po Ethana Hunta, ale i unylost je oproti tomuhle veledílu akční. Odpad jak vyšitej. (27.10.2020)

Možná jste si ve filmu povšimli poněkud exotické barové zpěvačky Giselle. Byla začátkem 70. let nějakou dobu v Československu, párkrát byla vidět v několika našich filmech a TV inscenacích, byl o ní, tuším, natočen i TV pořad s jejími písničkami. Jmenovala se Minerva Daly, pocházela snad z Venezuely, to nevím přesně, ale zpívala docela dobře. (12.07.2008)

To jsem takhle jednou musel večer umývat nádobí a pustil jsem si k tomu televizi, abych si tuto nikterak zábavnou činnost nějak zpestřil. Jaká byla moje radost, když jsem zjistil, že dávají „Akci v Istanbulu“, která podle svého názvu slibovala dramatickou podívanou pro tvrdé chlapy, tedy přesně to, co potřebovala má duše pošramocená vykonáváním oné podřadné práce vhodné leda tak pro ženy. V duchu jsem se smířil s tím, že budu od nádobí často odskakovat, abych shlédl ty časté akční scény. No jo, ale uplynulo deset minut, uplynulo čtvrt hodiny, pak půl, a já jsem nemusel odběhnout ani jednou. Vlastně jednou jo, páč jsem se chtěl přesvědčit, zda mám skutečně puštěnou televizi, neb ten nepřetržitý proud poklidných mono- a dialogů spíše připomínal rozhlasovou hru. No zkrátka jsem poslouchal ty zajímavé debaty a najednou mi přišlo to umývání nádobí jako činnost strašně vzrušující a nedoceněná. Ono se to nezdá, ale je to velice tvůrčí práce – člověk vytvoří ze špinavého čisté, může na odkapávači vytvořit z talířů a příborů všelijaké složité sestavy, stavby, kam se hrabe lego. Když tak člověk loví rukou v zakalené vodě ve dřezu, může si představovat, že je slavný archeolog a se vzrušením čekat, jaký poklad vytáhne… No zkrátka ani nevím, jak ten film nakonec dopadl. (23.05.2013)

Svět špiónů v reálně-socialistickém podání. 1) Tak to zase jednou dali českoslovenští rozvědčíci svým americkým a západoněmeckým protivníkům pěkně na frak. To víte..._____ 2) Důvěrně známá miniaturní hala pražského ruzyňského letiště za socialismu si bez uzardění zahrála svou kolegyni v Istanbulu, honičky (lépe řečeno jízdy autem) se konaly v Rostocku a jinde v NDR, no a do Západního Berlína tehdy pustili jenom kameramana na několik hodin na pár ilustračních záběrů (ty istanbulské vypadají spíše jako převzaté z cestopisného dokumentu). Ušetřilo se a minimalizoval počet možných emigrantů z řad filmového štábu._____ 3) Vskutku hodnotný film. Dá se na něj dívat i dnes. (30.08.2009)