Sněžné bratrstvo

„Ragby mě vůbec nezajímá.“ - „O ragby přece vůbec nejde. Santiago de Chile za 45 dolarů! Viděl jsi někdy levnější letenky?“ - „Nikdy.“ Způsob, jakým režisér Bayona před časem pojal katastrofický žánr ve filmu Nic nás nerozdělí, zde dokázal vypilovat téměř k dokonalosti. Ne úplně, výtky v podobě přestřelené stopáže (natahovaný konec) a faktu, že ani po víc než 2 hodinách jsem si nebyl schopný zapamatovat víc než pár jmen přeživších, mi brání v hodnocení nejvyšším, přesto silné 4* si film jistě zaslouží. I navzdory délce umí diváka výborně vtáhnout do děje a přímo na místo dopadu, jako by tam byl spolu s nimi. Už pasáž pádu je skvěle řemeslně natočená, podobně jako bouře či laviny. A z hlediska psychologie zas zaujme to kolektivní napjaté čekání (mix váhání, strachu, hanby, znechucení), kdo najde tu vůli udělat první „krok“. Stejně jako otázka víry. A nejen v Boha, ale vůbec v to, že mohou přežít. „Marcelo uvízl pod sněhem. Konečně necítil ten chlad, necítil nic. A necítit nic je úleva. Na takovou chvíli čekáme už 17 dní. Na chvilku klidu, oddechu.“ (26.01.2024)

Kdo viděl původní 30 let starý film Přežít toho film nemá čím překvapit, tohle je jen znova to samé natočené. Ale v žádném případě to není špatně právě naopak. Původně jsem chtěl dát za čtyři, ale ten moment kdy se setkají s domorodcem  a až do samotného konce je film neskutečně sugestivní a opravdu vás mrazí jak silné to je. Oproti Přežít kdy film končí příletem vrtulníku k vraku letadla, tak tady to jde dál ukazují záchranu i následnou péči v nemocnici kdy vidíme v jak strašném stavu jsou. Silný film. (09.01.2024)

Knižní předloha nese podtitul „Definitivní popis největšího světového příběhu o přežití“ a slovo „definitivní“ bych použil i ve spojení s filmovým zpracováním tohoto příběhu. Je dobře, že film vznikl ve španělsko-uruguayské koprodukci a Bayona byl pro tuto látku ideálním kandidátem – díky jeho jménu přilepenému k tomuto filmu zároveň i dopředu víte, co lze očekávat. Society of the Snow je kvalitně vysoustružený mrazivý survival, který dokáže strhnout a vyvolat soucit s osudy postav, ke kterým byly životní okolnosti nesmírně kruté. Vrcholnou scénou filmu je precizně natočený pád letadla, jehož intenzita a nepříjemnost dokáže silně pocuchat nervy – to praskání kostí mi zní v uších ještě teď. Následně bych rád vypíchl i sekvenci s lavinami, během kterých se všudypřítomný zmar a beznaděj daly krájet nožem. Příběh přeživších ztroskotaných v srci And je nadčasový a univerzální i díky zásadním otázkám, na které si každý musí odpovědět sám a drtivá většina z nás naštěstí jen hypoteticky. Co je člověk ochoten a schopen udělat pro vlastní přežití? Cokoliv! (10.10.2023)

Po pravdě si původní film z roku 1993 sice vybavuju a před projekcí Bratrstva mi přímo naskočily i některé scény, ale netroufl bych si říct, která z adaptací je lepší.  Tady jsem si "užil"  nervydrásající a ve finále dojemný a obdiv vyvolávající příběh o lidské vůli po životě. Bayona pak sympaticky nikoho z přeživších nestaví nad druhé a celé svědectví tak má mnohem autentičtější obrysy. Nezabředává se ani do laciného dobrodružství ani do artové těžkopádnosti, na diváka pak  tedy díkybohu nečekají dvě a půl hodiny emmerichovské bombastičnosti nebo tarkovského prudy, ale strávíte čas s (ne)příjemným lidským příběhem, kde by si každý z nás dokázal představit i sám sebe. (07.01.2024)

Počas sledovania som mal neustále pocit Déjà vu. Už som tieto udalosti určite niekde videl - aj som s časti tušil čo asi bude nasledovať - ale nedokázal som si spomenúť. Až po dobrých dvoch tretinách snímky sa mi rozsvietila pomyselná žiarovka nad mojou hlavou. Videl totiž staršiu adaptáciu z roku 1993. Prežiť. Kde si zahral Ethan Hawke, a vôbec to nebolo zlé. Táto adaptácia mi však prišla ešte lepšia. Surovejšia, chladnejšia, beznádejnejšia a_______ skutočnejšia? S tým posledným som si nie úplne istý. No minimálne ma šokovala v záberoch kanibalizmu. No pozor - nebolo to samoúčelné. Ide o dobre spracovanú látku - teda podľa môjho vkusu. (09.01.2024)