Rudá planeta

Pochopitelně podobné téma jako Mise na Mars, jen úplně jiný pohled. Po povrchu Marsu se tentokráte naši hrdinové prohánějí bez pomoci dýchacích přístrojů. Na Marsu totiž je vzduch, jen ze začátku nikdo neví jak se zde objevil. Všechny otázky nám ale zůstanou bezpečně zodpovězeny. Rudá planeta je o dost akčnější než De Palmova "Odysea". Tentokráte se hlavním záporákem stává robot Amee, který byl zapůjčen od námořnictva a který bezpečně ovládá taktiku boje. Herecké obsazení se opět hemží mnoha známými tvářemi. Val Kilmera moc nemusím, ale tady se to dalo vydržet. Celkové zhodnocení obou snímků je takové že jsou průměrné. 50%. (03.12.2009)

Výborný casting je to jediné, co nejvíce film drží nad vodou. Další výlet na Mars se potkal s velmi špatným scénářem, kdy se prakticky nic moc neděje. Boj o přežití není nijak propracovaný, logikou drhne a prvních sedmdesát minut je jedinou hrozbou robotická šelma, která ohrožuje posádku. Prostor pro samotnou pointu je napěchován do deseti minut, tristní !!! Také jsem celou dobu přemýšlel, kde se promrhalo osmdesát míčů, neboť film vypadá trikově docela hnusně. Díky hercům to uteklo, ale vše ostatní se nepovedlo......4/10 (20.03.2017)

„Na duchovnom živote nie je nič ľahké. Je to ešte komplikovanejšie, ako byť inteligentný.“ Nedám tomu 3*. 2* sú tak akurát. Na jednej strane je fajn, že sa to (na rozdiel od o 20 miliónov drahšej) Misie na Mars (ktorá letela do kín v rovnakom roku) na nič nehrá a je to „len“ survival o postupne sa zmenšujúcom počte hrdinov, ale v konečnom efekte žiadny z daných marťanských filmov neokupuje moje srdce. Misia na Mars ma každopádne bavila predsa len o  hviezdu viac. Mala vyladenejší kasting, boli na nej viac vidieť investované prachy a scenár bol bláznivejší a teda zábavnejší. U Červenej planéty budete kvôli extra monotónnemu deju miestami premýšľať, či vôbec mali scenár, alebo sa skôr v ten-ktorý deň natáčania ráno porozhliadli okolo seba aké majú kulisy a improvizovali. Val Kilmer (odfarbený) je tu veľmi zlý, ale nebojte sa, to aj Benjamin Bratt, budúci Mentalista Simon Baker a Tom Sizemore. Netuším, akej múdrej hlave napadlo postaviť do čela 80-miliónového sci-fi dvoch tak problematických hercov, ako Kilmer a Sizemore, ale v praxi to presne podľa toho aj dopadlo: herci sa zjavne nemuseli, odmietali spolu natáčať, čo bol problém najmä pri spoločných scénach, takže sa natáčalo veľakrát oddelene (čo je pri spoločných scénach fakt záhul) a potom sa to strihalo, aby si divák nič nevšimol. Je to zvláštne, ak uvážime, že len 5 rokov predtým sa stretli v tíme Roberta De Nira v legendárnom Neľútostnom súboji, kde však zjavne obaja cítili rešpekt voči osobe režiséra a tak nebllbli a nedovoľovali si to, čo neskôr pod taktovkou Antonyho Hoffmana. Z hercov v pozitívnom duchu zaujme len Carrie Anne-Moss (ktorá bola vtedy v móde vďaka Matrixom). Je však na plátne málo a na konci k nej nepochopiteľne našraubovaný romantický motív, ktorý sa tam vôbec nehodí, keďže predtým o chémii medzi ňou a Kilmerom padli max. tri vety). Od veci síce nie je ani charizmatický Terence Stamp, ten však dopláca na upotené filozofické reči, ktoré nedokáže dostatočne dobre predať. Zaskočilo ma, ako matne film po vizuálnej stránke vyzerá (ak nerátame fajn interiér i exteriér vesmírnej lode a nie zle vymyslené skafandre). (19.12.2004)

Až lidstvo matičku Zemi úplně rozmrdá, přesune se i se svými destruktivními choutkami na Mars, takový je plán. Jenže na čtvrté planetě jaksi chybí vzduch... ale to nevadí! Pošle se tam sonda s řasami, co se rozmnoží a za pár let dýchatelnou atmosféru vyrobí, aby ji lidi zase mohli vesele likvidovat zplodinami. Něco se ovšem posralo - řasy zmizely! Co s tím? No lidstvo přece vyšle záchranný tým naprosto nevyrovnaných osobností v plechovce, co se rozpadne sotva na ni posvítí Slunce. Představme si jednotlivé protagonisty: kapitánka Carrie-Anne Moss splňuje ženskou kvótu a v týmu je proto, aby romantická linie nebyla teplá. Její namyšlený zástupce poručík Benjamin Bratt je arogantní fracek na pár facek. Terence Stamp je v příběhu na kecy o Bohu. Tom Sizemore reprezentuje užvaněného vědce-správňáka, Simon Baker zase hysterického vědce-padoucha. Pak tady je ještě inženýr supersprávňák Val Kilmer, co všechno ví, všechno vyřeší a divák by mu měl zřejmě držet palce... tahle nehodná divačka nedržela. Všichni jsou víceméně bílí, což je odpudivě, skandálně, rasisticky nemultikulturní, FUJ! Obsazení sice ucházející, ale v podstatě jsem si z té sbírky načrtnutých charakterů nedokázala vybrat jedince, pro kterého by stálo za to cítit napětí, prožívat ten film. Robot se splašeným mikroprocesorem (takhle ignorovat pana Asimova a jeho zákony robotiky, hanba!) působil proti staršímu bráchovi Terminátorovi jako neškodný japonský hračkopejsek Aibo. K oživení nepřispívala mdlá režie, ani kulhavý scénář plný Kokotin (ano, s velkým K). Jakž takž teda můžu pochválit audio-vizuální stránku, obsazení je navzdory Kilmerovi taky plus, ale co dál, co vyzdvihnout, aby si to zasloužilo tu moji třetí astru? Snad hudbu, pokud u toho nějaká byla... Kurňa, já nevím, prostě mi to přišlo jako snesitelný průměr, který by divák neměl sledovat v horizontální pozici, jinak vytuhne jak špalek. A nakonec - Gilmour93 má pravdu, proč si raději neschrupnout? O nic extra nepřijdete. 50% (24.07.2012)

Filmové výpravy na Mars si nevedou až na výjimky úplně nejlépe. Lidstvo si zase nepěkně pohrálo s ekologickou rovnováhou Země, Mars tak má být novým útočištěm lidí. Jenže leccos nejde podle plánů, takže na planetu míří tým vědátorů, aby zjistil, co a jak. Do kin zase mířily dva „marťanské“ projekty, Mise na Mars byla rychlejší a tenhle kousek tvůrci odložili. Můžeme se jen dohadovat, proč s výslednou podobou snímku proboha něco neudělali, když viděli, jak trestuhodně „konkurenční“ Mise dopadla. Herci jsou nezajímaví, tak nějak hrající jen pro vyplacení honoráře, některé triky nevyšly, dialogy vržou a vyznívají do ztracena. Některým ani pro jejich „odbornost“ není moc rozumět. Pár (ale opravdu jen málo) scén se nicméně vydařilo. Debutující režisér Antony Hoffman přišel, viděl a dosud nám nic dalšího nepředložil. Nedivím se. (03.10.2017)