Vij

"Vij je kolosální výtvor prostonárodních představ." A tak začala pohádka o démonu Vijovi z východoslovanské mytologie, která na člověka trochu dýchne Mrazíkovským laděním. A nebo všechny sovětské pohádky mají podobný styl hraní a ladění, jako naše seriály posledních let. Zajímavý děj s malinko pomalejším jeho průběhem z první půlce filmu, kterou trochu zachraňuje postava Choma a i v ní se člověk zasměje a nemohu říct, že bych se nudil. Naštěstí, druhá půle snímek naprosto zachraňuje. "Požehnaný, ó pane. Požehnáni buď, všichni, kdož v tebe věří. A lituji, že v chrámu božím je kouření dýmky zakázáno." Chomova postava více ožívá (a chlastá) a celkově je děj lepší. I když depresivní, zvláštní a ponurou atmosféru má vesnice i nyní. "Jak říká přísloví: Všichni skáčou jak pán píská." a to ve Vijovi doslova, i když se to někomu nelíbí. Posledních 10 filmu je skvělých, vizuálně nádherně hororově pohádkovských a za ty musím 4* prostě dát. "Ke mě vampíři! Ke mě vlkodlaci!" a korunu tomu všemu dává sám Vij. Snímek pomalu končí a osobně jsem rád, že jsem ho mohl shlédnout tuto hororovou pohádku v příjemném originálním znění s titulky. :) (07.04.2013)

V této fantastické strašidelné ruské pohádce jako by ožily ty úchvatné kresby z knihy ruských pohádek Krása nesmírná, na nichž jsem jako dítě ujížděl a jež mi naháněly hrůzu. Normálně je to klasická ruská pohádka z vesnice plná zpěvu, chlastání a venkovského idealismu, ale když dojde na kostelní scény, padal jsem na zadek. Nádhera. V době, kdy něco jako digitální triky byly hudbou daleké budoucnosti (naštěstí) ,vytvořit něco tak úchvatného, atmosférického a strašidelného, to prostě dokáže jen stará dobrá „ruční“ práce z níž by si měli vzít příklad všichni ti dnešní digitální patlalové. Povedené triky, skvělé masky, výborná práce s kamerou, světlem a barvami, opravdu strašidelná čarodějnice a dobrá hudba. Trochu jsem se bál, co mi vlastně film nabídne, ale nakonec mi naservíroval mnohem více, než jsem vůbec čekal. Tento film si své místo v knize 101 hororů, které musíte vidět než zemřete, zasloužil zcela oprávněně. Máte-li rádi strašidelné pohádky, tohle by jste si neměli nechat ujít. (21.09.2011)

Je fajn, že našinec už z principu neodmítá vše, co má nálepku 'Sovětský svaz', no pryč s politikou, Vij je totiž ukázkou skvěle zvládnutého řekněme pohádkového hororu. Po většinu času tam teda všichni jen chlastaj (inu Rusové :-), ale o to děsivější jsou večerní scény z kostela, a na to, že je to film z poloviny šedesátých let, tak to teda klobouček, masky démonů nebo i samotného Vije jsou vskutku děsivý. Ona i ta loutková kostra jednoho trošku vycuká :-) A když si k vizuální stránce přičteme i tu audio, o skvělý hororový zážitek je vystaráno. A já si můžu odškrtnout (po všech těch Amerikách, Angliích nebo Franciích) další zem, ze které jsem viděl hororový film. (10.05.2015)

(SSSR) VIY to má u nás těžké, protože naráží na řadu bariér, které jsou dány jinými kulturními návyky (příliš sovětsky specifické a temporytmicky pomalé), žánrovou nečistotou (jde o horor?, pohádku?, satiru s fantaskními prvky?) a nedostatečnou zakořeněností předobrazů filmu (jak mravoučného lidového vyprávění, tak Gogolovy povídky ze sbírky Mirhorod). Zato na Západě je debut Konstantina Yershova přijímán jako vůbec první sovětský horor, který je kvalitativně srovnatelný se světovými, žánrově spřízněnými díly - jak italskými gially (s esteticky vytříbenější a divákem si za pomocí užití důmyslných stylistických postupů si pohrávající MASKOU DÉMONA Maria Bavy, která taktéž vychází z Gogolovy povídky), tak produkcí studia Hammer (britské počiny jsou divácky uspokojivější, až podbízivější, berou se méně vážně a akcentují spíše to nesvětské pro divákovu potěchu). K co největšímu vychutnání proto navrhuji přistupovat ke snímku jako k realistickému, i když vzhledem k vykreslení církve dobově tendenčnímu, který je ozvláštňován žánrovou stylizací. Odpadá tak problém s tím, že se zápletka neodvíjí a postavy nejsou vykresleny dle žánrových - pohádkových či hororových - pravidel a očekávání, ačkoví se film neubrání předvídatelnosti a plochosti ve vykreslení, a to i přes přítomnost "polidšťujících" vlastností u ústředního "hrdiny" (chtíč, opilství, mamon...). Noční scény v kostele pak vyžadují přepnutí na jiný - žánrový - mód vnímání, kdy nevadí, že se věci řídí jinou logikou a triky i masky nepůsobí věrohodně. (Možná to bude dáno tím, že noční - kostelní - scény režíroval Alexandr Ptuško, který kromě pohádkově kýčovitých výjevů, jimiž se proslavil, zvládá i čirý a postupně gradovaný děs.) (22.01.2011)

Je zbytečné dumat, zde je to pohádka či horor, mnohé pohádky (nejsou-li umravněny upravovateli) jsou pěkně hororové. Trochu jiný sovětský film. Hrůzy jiného světa dřímající pod nehlubokým nánosem každodennosti. Pěkné vykreslení starého carského ukrajinského venkova a společnosti, kde mimo pána jsou všichni ostatní vlastně rabové. Jak zde bylo řečeno, první dvě noci v kostele jsou nejlepší část filmu. Část triků stále působivá, část přece jen už zastaralá, zvláště zpodobnění samotného Vije spíše směšné. Ale čarodějnice ve své dívčí podobě-Самая красивая девушка  в целом мире. (31.01.2010)