Divá Bára

Precizně zpracovaný scénář a dobrá režie, jen na svou dobu už přece jen trošku přehrávané herectví; příležitost dostala opět řada předválečných hvězd - Jaroslav Vojta, Gustav Hilmar, Jan W. Speerger, Marie Blažková, vedle toho hvězdy nastupující (Kemr, Vrchota) i budoucí (L. Lipský). Herecký projev Vlasty Fialové mi ve filmu příliš neseděl. Také skript trošku pokulhával, zvlášť v noční scéně v hájence, když šla Bára se svíčkou přes chodbu, ale když jí před pokojem svíčka zhasla, tak docela dobře rozeznávala předměty. To však byly jen drobné chyby na kráse, film jasně demonstroval převahu rozumu nad pověrami. Rozmýšlel jsem se i o pěti hvězdičkách, dávám lepší čtyři. (08.07.2015)

Filmová koncepce se po únorových událostech změnila v předem stanovené šablony, které se opakovaly především v dobových schematických veselohrách a patosových historických freskách. Režijní debutant Vladimír Čech přišel do tohoto ovzduší se starým romantickým příběhem z dob vrcholné fáze českého národního obrození, nejvýrazněji zastoupeného emancipovaným ženstvím Boženy Němcové. Z původně řadové povídky, která ve spisovatelčině díle zaujímala spíše panoramatickou, než jinak významovou součást tvorby, se díky mimořádně citlivému přístupu tvůrců podařilo vytvořit čistý romantický příběh bez falešných a umělecky nahodilých gest. Trojským koněm se stala tehdy vlastně neznámá dvacetiletá opavská herečka Vlasta Fialová, typově přesně odpovídající autorské představě o dívce, bořící chatrné mantinely úzkoprské morálky. Odvaha, s jakou Fialová vstoupila mezi zkušené matadory filmové praxe, je namnoze podobná osudu hlavní hrdinky a doba, která měla přijít rozhodně nepodporovala herecký individualismus a jakékoli projevy výjimečnosti. BÁRA však není úspěchem pouze titulní představitelky, hozenou rukavici pozvedli i další vynikající umělci. Jana Dítětová v postavě Eliškovic farářky vytváří nádhernou paralelu k spontánní a živelné Báře, toužící sice po vlastním životě, ale jen stěží sbírající odvahu k uskutečnění svých plánů. Jednu ze stěžejních rolí své rané filmografie tu vytváří Robert Vrchota, který tehdy vyplňoval mezeru v mužských ideálech první republiky a okupace, a na kraji vesnice usazený myslivec se nakonec stává opravdovým zachráncem Bářina života. Groteskní figurku namyšleného panského správce tu pomocí sarkastického humoru a karikaturní nadsázky vynikajícím způsobem sehrál Jan Pivec, vděčnou postavu venkovského faráře, pěstujícího kromě své botanické vášně takřka otcovský vztah k všemi nenáviděné Báře, ztvárnil Jaroslav Vojta. Naopak sázkou na jistotu bylo obsazení Gustava Hilmara do role zatvrzelého a hrubiánského rychtáře, vůdčí osobnosti vzpoury proti volnomyšlenkářství titulní hrdinky. Zcela výjimečný snímek, který dodnes neztratil nic ze své působivé, lehce hororové atmosféry, spoluvytvářené kameramanským mistrovstvím Václava Hanuše, náleží k trvalým hodnotám naší národní kinematografie, k skutečně posledním odkazům svobodné tvůrčí vůle, jež měla být v krátkém čase nahrazena kolektivní poslušností slepých ignorantů. Ve filmu, jakkoli i jinde, stále platí, že štěstí přeje připraveným. Audentes fortuna iuvat. (05.10.2008)

Vlasta Fialová tu bola tak krásna, že mi bolo vlastne jedno, o čom to bolo. Trochu naivná didaktická rozprávka o zlých ľuďoch (ale ľudia naivní kedysi podobne boli), ktorí nemajú radi inakosť mladej krásnej dievčiny medzi nimi a musí ju doslova zachrániť princ na bielom koni. Ale zato rozprávkovo hororová atmosféra, akoby vytvorená v štúdiách Universalu by urobila radosť aj Todovi Browningovi. Medziľudské vzťahy zase Larsovi Von Trierovi. Ja si stojím za tým, že najväčším kladom tohoto filmu je Vlasta Fialová ako po hereckej, tak po fyzickej stránke (tie diabolské oči, ani sa tým dedinčanom vlastne nečudujem....:)). Príjemne a na počudovanie nie až tak naivne strávených 73 minút. (12.06.2013)

Takhle nějak má vypadat zpracování povídky Boženy Němcové. Když jsme na střední probírali Boženu Němcovou a její povídky, hned jsem si představila Báru v podání Vlasty Fialové. Člověk by ani nevěřil, že filmu už je půl století, ten čas tak nemilosrdně letí. Musím připomenout i pár krásných záběrů na šumavskou přírodu. Filmaři si uměli vybrat zajímavé lokace. (04.12.2008)

Divá Bára patří neodmyslitelně k našemu nejlepšímu "venkovskému písemnictví", mezi Holečky a Baary, Raise a Mrštíky, a .... Film jsem shledl na prázdninovém filmovém festivalu pro svoje vnčky, kterým se film líbil ze všech nejvíc; na dalších místech (zatím): Už zase skáču přes kaluže (těsně za Bárou), Knoflíková válka (remake), Zpívající pundřenka. Mně tu trochu vadila nepříliš zdařile vmyšlená a provedená role čertovského myslivce. (01.08.2024)