Ryba jménem Wanda

„You are the vulgarian, you fuck!“ Představte si úplně jednoduše geniální plán na vyloupení banky. A teď si představte, že se úplně jednoduše zvrtne. Když podrazáci podrážejí podrazáky, je třeba počítat s oběťmi. Ať už to bude koktavý milovník zvířat, narcistní americký slizoun, který je alergický na slovo „stupid“, zato má rád Nietzscheho a italskou kuchyni nebo sucharský anglický obhájce. Právě Cleesova postava zosobňuje zaprděnou normálnost, výchozí stav většiny ealingovských komedií, s nimi Wandu pojí ztřeštěná zápletka s kriminálním přesahem i jméno režiséra Charlese Crichtona (Zlaté věže). O řádné vykolejení jeho středostavovského života se postará rovnou čtveřice pošuků, které herci ztvárnili s takovou chutí, že si postavy a jejich hlášky budete pamatovat mnohem déle, než je u běžných komických figurek obvyklé. S tělem obdivuhodně pracující Jamie Lee Curtis nikdy nebyla tak sexy (i když ji rajcují slova jako Mussolini, mozzarella nebo Molotov) a životní výkon zde předvádí manický Kevin Kline, u jehož postavy neexistuje žádná jistota, zda vám v příští minutě pochválí zadek nebo strčí hranolky do nosu a sní milovanou rybičku. Karikaturu (průměrného Angličana) znamenitě hraje i Cleese, jehož Archie Leach je – nejenom jménem – holdem Carymu Grantovi a všem ňoumovitým dobrákům, které hrál v screwball komediích. A nyní něco úplně jiného! Lama je latinskoamerické zvířátko s křidýlky a velkým zobákem, kterým sbírá med... . Wanda sice není tak švihlá jako nejlepší montypythonovské skeče a zamrzí, že Cleese a Palin nemají více společných scén (protože snaha přimět Kena k vykoktání názvu hotelu je opravdu pythonovská), ale pořád jde o divoký, ale vzácně konzistentní konglomerát toho nejlepšího ze slovního a situačního humoru, s úžasným spádem (poté, co se rozeběhne zápletka a všechny running gagy), důsledným zapojením mizanscény do vytváření humorných situací, obezřetným vedením naší pozornosti (což je při množství nedorozumění, záměn a přechodů mezi různými identitami obzvlášť obdivuhodné) a dramaturgií svědomitě dotahující všechny motivy. Těšit se můžete na šampionát ve slovních inzultacích, epickou paralelní montáž dvou postelových scén, vykrádání vlastního domu, urážení britské suchopárnosti (a upjaté konzervativní politiky Margaret Thatcherové), drcení roztomilých psíků, lekce filozofie, cameo Stephena Frye nebo pomstu parním válcem. Příznivci britského humoru mají rezervovaná místa v prvních řadách. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, Eddard, bloom (09.01.2006)

Bizarní partička - vyčuraná krásná baba, žárlivej filosofující vůl, koktavej akvarista a naivně nedůvěřivej George - provedou loupež a protože to s jejich vzájemnou důvěrou není žádná sláva, nastane sled konspirací, svádění, mučení, honiček, likvidace svědků a rybiček.........a to v ultravtipném balení. Nevím, jak mi tahle komedie mohla uniknout a jsem za to strašně ráda, že jsem k ní byla připostrčena, protože scénář, kde se dva lidi rozhicovávají slovy "Gorbačov, glasnost, Molotov......." to se opravdu často nevidí a nakonec tomu odpovídá i Oscarová nominace. (05.06.2005)

Vcelku vtipná exmontypythonovka, Palin k sežrání... Scéna mučení Palina a požírání akvária pro mě ale představuje nehezký zlom, od něhož nejsem schopen film nadále objektivně hodnotit, neboť se mi poměrně zásadně tluče s přesvědčením, vkusem i představou o únosném humoru. Pak to už na můj vkus přestalo být "zábavné" a začalo být "zlé"... (11.01.2006)

Humor černočerný i lidsky jemný. A hlavně zatraceně britský. Tři muži, jedna žena, jedna loupež. A jedna ukrytá kořist. Jeden z trojice, který o lupu ví, sedí ve vazbě, hlavní hrdince tak nezbývá nic jiného, než svést jeho advokáta, aby se k diamantům dostala. Tak či onak, jak už to tak bývá, nikdo se nechce o získané milióny dělit. Jeden z pachatelů Monty Pythonů John Cleese stojí za nesmírně svěžím scénářem, který si po zásluze dokráčel k oscarové nominaci. Navíc některé ze scén i sám režíroval. Tenhle dokonale pestrý komediální tým, který intrikuje, miluje italskou kuchyni, nemá rád slovo „stupid“, likviduje zvířata, neustále někoho svádí, honí nebo podráží, se prostě musí líbit. Svědomité a stylové. Stačí si vybrat, zda raději vykrádání vlastního domu, svádění od Jamie Lee Curtis nebo drcení nevinných pudlů. Po právu jeden z divácky nejúspěšnějších anglických filmů druhé poloviny 80. let. Kevin Kline na maximum. (17.07.2017)

Po většinu času vtipné (zabíjení psů), využívající vyhrocené situace ke zvrhlé zábavě (povětšinou nedorozumění s Cleesem) a všech věcí k pořádně vygradovanému finále, ale nemůžu se zbavit pocitu, že z námětu šlo vymáčknout ještě o něco víc. Lee Curtis je kouzelná, Cleese dokonalý, o tom žádná. Občas je to na moje poměry dost uřvané a crazy a není to tak geniálně promyšlené, jako krimi komedie Guye Ritchieho. [Přesná stopáž: 104 min] (26.12.2006)