Zvoník u Matky Boží

Přiznám se hned z kraje, že Disneyovky až na výjimky (Kráska a zvíře, Lví král) vůbec nemusím a hlavním problémem u mě jsou ty jejich strašný písničky, co ve většině případů někdo napsal na koleni během přestávky v natáčení a ony pak tyhle "skvosty" zabírají půlku filmu. Ovšem tady, nechápu jak je to možný, mi některý přišly i docela snesitelný (ta úplně první například). Ty nesnesitelný prostě přetáčím, jedině tak se to dá vydržet. Kupodivu mi ani nevadilo, že z celýho Zvoníka zbyl příběh - "jsem škaredý/divný, proč mě lidi nemají rádi?" - s vývojem - "hlavní je, že máš dobré srdce, hurá, tak už mě mají rádi!". Prakticky každá Disneyovka stojí na podobně primitivní premise. Co mě tu hodně příjemně překvapilo bylo omezení stupidních roztomilých zvířátek na jednu kozu, která sice přeprala pár vojáků, ale jinak jí zas tak nevyužívali. Pak taky trojička chrličů mi přišla poměrně zábavná a postavy jsou tady celkem dobře ztvárněný (mnohem líp, než v nedomrlý Pocahontas), například hlavní Krasoň je sice blonďák, ale není tak ostřesnej a párkrát má vtipnou repliku. Takže u mě spokojenost. A ještě něco. Štěbetající ptáček je tu jenom jeden, a to ještě odletí hned v úvodu! Za to tu čtvrtou *! (03.04.2012)

Rané filmy Walta Disneyho přinášely kromě zábavy i uměleckou a filozofickou hodnotu. Dodnes v nich lze hledat doslova životní moudrost. Co se mezitím stalo, že dnes pod stejnou značkou vycházejí filmy jako je Frozen, což je feministická propaganda? Dostali jsme se od převypravování lidových příběhů (pohádek) k vlastní tvorbě - která ale vždy tlačí nějakou svou agendu. Na tomhle filmu už je znát cesta do pekel. Původní vážně myšlený námět slouží jen jako inspirace, jinak je vše do detailů přepsáno do nechutně infantilní podoby. Příběh je zjednodušen do takové míry, že dospělého člověka urazí a ani dítěti bych takový brak nepřál. Postavy jsou extrémně černobílé, takže záporák od své první chvíle na scéně zneužívá svou moc a navíc se neustále mračí, zatímco kladní hrdinové se usmívají a pomáhají slabším. Hlavně aby divák věděl, komu má fandit. SPOILER Konec si s původním námětem vytírá prdel. Nejenže se záporák zaslepený čistou nenávistí svrhne s katedrály sám (protagonista na to nemá koule), ale ještě se koná sluníčkový happy-end jak někde v teletubbies. Je mi líto té vší píle animátorů, střihačů, herců, zpěváků, hudebníků a uklízeček, které spolupracovali na tomhle filmu. Odvedli dobrou práci, ale film stojí a padá se svým příběhem, a ten je prostě zprzněný. (13.10.2021)

Z románu zde sice nezůstal v podstatě kámen na kameni, ale to vlastně podle mě není na škodu, protože mi ten Hugův příběh vždycky přišel strašně stupidní, a zde byl modifikován do celkem snesitelné podoby (byť typicky disneyovsky povrchní a schematické), takže to je vlastně asi jeden z těch vzácných případů, kdy je filmová adaptace lepší než literární předloha. Největší posun je asi v postavě samotného zvoníka, který zde nejenže není hluchý a vidí na obě oči, ale dokonce ani vizáží nevypadá nijak odpudivě (řekněme, že zde vypadá hodně podobně, jako třeba Barney ze Simpsonů, tedy jako veskrze ordinérní týpek, na jakého lze běžně narazit), tedy samozřejmě až na ten hrb. Potom mě tam také zarazily ty postavy oživlých soch, které Hugův čistě "realistický" příběh kontaminují nadpřirozeným prvkem, jakož i skutečnost, že je to vlastně muzikál, plný dosti otravných hudebních čísel - přizpůsobení vkusu dětského diváka je zde natolik markantní, že mě to do jisté míry otrávilo, protože zde kupříkladu zcela chybí jakákoli krutost předlohy - z Quasimodova trýznivého románového mučení na pranýři zůstala ve filmu jen scéna, v níž po něm dav hází rajčata a směje se mu, a podobně krotké je i závěrečné dobývání Notre-Dame (zatímco v románu tam sekali koním nohy kosou apod.). Nemluvě o tom, že vše samozřejmě končí dokonale předvídatelným happy endem, v němž je zlý Frollo zabit a Esmeralda může konečně spočinout v náruči svého miláčka Phoeba - vůbec nemůže být řeč o tom, že by ji scenáristi nechali zabít, jako v románu! Co se mi zde hodně líbilo, byl původní americký dabing, který je hodně povedený, a potom samotná animace - místy je ten film až nečekaně vizuálně úchvatný (sestup do Dvora divů, záběr na rozžhavené olovo tekoucí z Notre-Dame dolů, scéna záchrany Esmeraldy z hořící hranice, která je možná naprostým vrcholem filmu - a to mj. z toho důvodu, že v hraném filmu by toto vůbec nebylo možné natočit bez použití triků). Okouzlení z animace je ale zase v závěru zabito děsivou písní "Someday" od All 4 One při závěrečných titulcích - bohužel éra vzniku filmu si si zde vybrala svou daň. Výsledný dojem z filmu u mě tak byl spíše jen průměrný. (30.08.2020)

Ak ste nečítali asi miliónstranovú Hugovu knižnú megapredlohu, ste vo výhode. Inak vás trafí šľak z trápne neškodnej, komickej a rodinnej pestrofarebnej šou, obohatenej SPOILER neznesiteľným šťastným koncom SPOILER a trápnymi komickými postavičkami. Bolo by šialenstvom čakať od Disney Pictures antickú tragédiu, na ktorej konci na hranici vzbĺkne nejedna hlavná postava. Iste. Ale i bez znalosti románovej predlohy sa jedná o hlúpy animovaný rodinný americký film v najhoršom zmysle slova, ktorý podceňuje detského diváka (o dospelom nehovoriac). Viac v mojej recenzii na Cinemaview, kam už nepíšem: http://www.cinemaview.sk/clanok/1271/detail/zvonar-u-matky-bozej (23.01.2006)

Disneyho klopýtnutí vedle - zvoník je jako podle šablony, akorát že hlavní hrdina je hrozná držka. Jinak je tam samozřejmě rajda Esmeralda, pár připitomnělých, ale vtipných vedlejších postav a smrtelně vážný záporák. Prince Jasoně tam místo Quasimoda zastupuje ten kapitán Už-nevim-jak-se-jmenuje. Ne, že by to byl špatný film (to animované celovečeráky nejsou téměř nikdy), ale prostě mu něco chybí...asi ozvláštnění. Takhle je to tak na jedno zkouknutí. (28.12.2007)