Hrabě

Luxusato upíří pakárna familie Pinochetů.El upír Pinochet to chce zabalit a jeho stará mu tajně přilejvá do žrádla human blood aby přežil.Monstrózní. Tatínek mi odkázal chatu v Aspenu,vy jste se o lyžování nezajímali!A chci okamžitě pokousat,padre!& ta mutti Maggie..Praškoda,že el latinoleft neměl koule na futtiho Fidela. (20.02.2024)

Trochu se tady s tou čtvrtou hvězdou peru, ale asi to tam úplně necejtim. Je to hezký, je to nápaditý, z běžný produkce NETFLIXu to docela vystupuje, ale stejně mi tam chybí nejaká artovější surovost, co by tomu dodala to ono. Černobílá tomu sluší, záběry jsou to vymazlený, ale když to třeba srovnám s hutnou atmosférou Majáku, tak není o čem… (02.10.2023)

Čilští neomarxisté sobě. Čilý čilský komunista, mohutně podporován celosvětovou Bolševizí N, uplácal jakože děěěěsně vtipnou, záměrně zkreslující a řádně demagogickou hororpolitickou satiru na fuj fuj antisocialistu generála Augustýna, jejíž jakože žertovné podtóny a libtardí tumory stěží pobere i čilský pamětník. Sice závadné revizionistické zmrdstvo, ale to by tady zase až tolik nevadilo, protože většina mladých a perspektivních soudruhů a budoucích soudruhů, vzdělaných výhradně asociálními sítěmi a Wykydpédií, tři čtvrtiny těch rádoby třeskutých bolšonarážek a rudých jinotajů stejně nepochopí. Na závadu je spíš to, že se jedná o ubíjející prudu k posrání od anemického dramaturga a čegevarovského scénaristy, obou dozajista ukrutných smíšků, záživnou asi tak stejně, jako kdyby Pavlík Neruda dvě hodiny zaníceně recitoval ódu na Stalina, nebo sám autor stejnou dobu vyrýval levou rukou do omítky La Monedy děsně angažovaný nápis „Pynočet je pyča!“. A ne, milí srpozkladivovaní artoví hnědopichové a přitroublé děti, cokoliv černobílého s upíry rozhodně není „úplně jako Murnau“! Všem ostatním vzdělanějším, nudou a komunismem pohrdajícím vřele doporučuji, aby místo toho raději prudce šlápli na hrábě. Garantuju vám, že uvidíte daleko zábavnější, zajímavější, vtipnější, svižnější a věrohodnější pohyblivé obrázky, navíc duhově kolorované. (19.09.2023)

Od Pabla Larraína už sem pár filmů viděl a pokaždé mě nějak překvapil, byť ne nutně v tom pozitivním slova smyslu. Hrabě patří k těm kouskům které překvapily příjemně a dojmy jsou navzdory "trojkovému" hodnocení veskrze pozitivní. Nic extra sem nečekal a nakonec dostal zábavnou, satirickou a lehce černohumornou hříčku, která se nedá brát moc vážně a chvílemi se trochu vleče, ale nenudí a hlavně prakticky celou dobu fantasticky vypadá. Celkem zvažuji, že se na to v dohledné době mrknu ještě jednou abych Hraběti přidal ještě jednu hvězdu, ke které po první shlédnutí moc nechybí...70% (18.09.2023)

Neni to horor, nýbrž satira. Film humoristicky kritizuje (asi) povýšenost, hamižnost a bezohlednost skrze působení řadky postav, jimž se ale scénář nedostal dost hluboko pod kůži. Obecně mi to přijde takové rozprcané; Mladík během francouzské revoluce sleduje popravy francouzské šlechty a po nocích slíže krev Marie Antoinetty z gilotiny. Stropí však ve francii nějaké skandály, protože neuhlídá své pudy a tak se rozhodne zmizet z dějin. Narafičí svůj pohřeb a odlítne. Off screen prý pojuje v různých válkách proti revolucím jako voják, než se rozhodne stát se velitelem v zemi bez krále, v Chile, které se hodlal stát otcem. To se mu off screen podařilo. Pak ovšem znovu narafičí svou smrt, protože ho život diktátora omrzel a protože se kolem něj začala stahovat mračna kvůli porušování lidských práv. Ve 12 minutě filmu tedy opět odletí, tentokrát do hlavního města, kde se krmí na svých obětech (dělá si milkshaky z jejich srdcí). Následně přijíždí rodina, kterou si Pinochet založil v Chile na nějaký ostrov, kde nyní Pinochet žije, respektive chce umřít, protože už je úplně prázdnej, ale nemůže. Zde se film usadí. Jeho děti a žena chtějí přístup k majetku, který otec nahromadil a který už takřka zapomněl. Chtějí taky věčný život. Ten dal ale Pinochet jen svému věrnému komorníkovi, který má románek s jeho Lucií Hiriart, Pinochetovou chotí. Zároveň je na ostrov povolána ambiciózní jeptiška, která má dát dohromady účetnictví, ale která také touží po věčném životě... Postava komorníka i jeptišky mi ale přijdou poměrně neuchopitelné nebo, jak to říci, vnitřně nesoudržné. Jeden klíčový charakter se kupříklady z ničeho nic objeví až 20 minut před koncem. Nepřijde mi to tedy dost dobře vystavěné a ani tematicky mi to nepřijde dostatečně vykrystalizované. Dramaticky mě tohle bizarní rodinné drama o nezvedeném otci, manželi, bývalém diktátorovi a upírovi nechalo chladným. Občas se film ale blejskne; Občas nějaký dialog pobaví nebo je nějaká scéna poměrně kinematograficky působivá. Některé momenty filmu mají něco do sebe, ale celek mě fakt nesundal. Mám pocit, že se by El Conde chtěl být něčím víc, než čím je. K tomu by ale bylo potřeba věnovat více péče struktuře příběhu, postavám a tématům, která by měla být skrze postavy líčena. (07.07.2024)