Vraždy podle předlohy

„Priemerný sériový vrah chodí slušne oblečený, je biely, má okolo 30 a susedia ho majú radi.“ Pokračovanie v 90. rokoch módnej serial killer vlny odpálenej Mlčaním jahniat a Sedem (ďalej napr. Zberateľ bozkov, Zberateľ kostí alebo Sleduje ťa vrah). VRAŽDY PODĽA PREDLOHY, napriek tomu, aké sú nudné, majú aj plusy. Scenár je kvalitný: jednak poľudšťuje titulného zlosyna (inteligentný a pekný mladý beloch, teda presný opak Buffala Billa) a tiež ústredný pár je parádne zmiešaný z ráznej policajtky Holly Hunter (Oscar za PIANO) a Sigourney Weaver (v prekvapivo neakčnej úlohe psychicky zničenej ženy, ktorá má panický strach vychádzať zo svojho špičkovo zabezpečeného/zariadeného bytu). Známky napínavých scén a mrazivo sa zakrádajúcej hororovej atmosféry podtrhuje solídne herecké obsadenie podporných rolí (Connick Jr., Patton, Freeman). (09.11.2004)

Fajn kriminálka, kde nejde o odhalení vraha, ale jen jeho dopadení (pro někoho to může být zásadní nedostatek). Sigourney Weaver umí hrát a ani tady se neztratí, naopak Holly Hunter mě tu vyloženě štvala už od začátku. Jak už názec napovídá, vrah kopíruje své předchůdce a tak se ve filmu pořád něco děje a dvě hodiny opravdu nenudí. 7/10 (07.02.2018)

Samozřejmě, není to na úrovni Mlčení jehňátek nebo Sedm, ale i tak to není špatný thriller, především díky výborné Holly Hunter v roli vrchní komisařky, která pracuje na objasnění případu sériového vraha, který vraždí podle slavných vražd v minulosti. Vše pak vede k psycholožce (trochu slabší Sigourney Weaver), která je specialistkou na masové vrahy. (24.11.2014)

Pro masové vrahy byla postrachem. Energická doktorka z fotek zneuctěných a znetvořených žen kápla na pohnutky vraha a možná i na to, co měl zrovna na sobě. Jenže jedna návštěva dámské toalety, na které číhalo pěkné hovádko, všechno změnila. Z bytu od té doby nevychází, zlomená a úzkostlivá se straní okolního světa. Jenže o pár měsíců později jiný násilník udeří. A tenhle rafinovaný sériový vrah není žádné ořezávátko, takže vyšetřovatelé v čele s Holly Hunter potřebují veškerou možnou pomoc. Rutinér Jon Amiel předložil poměrně svižný thriller, hraje si s detaily, dokáže gradovat děj, s napětím a atmosférou to umí. Navíc má dva trumfy: úlisného maniaka Williama McNamaru a živočišnou Holly Hunter, která dokonale zastínila hlavní hvězdu Sigourney Weaver. Mimochodem zbožňuju americké thrillery, ve kterých hlavní oběť/postava zoufale/zmateně hledá své léky na předpis. Jakoby je potřebovala vůbec poprvé. Dvojice scénáristů sice občas sáhne k berličkám, vesměs ale naplňuje moji představu o poctivé kriminálce. Do šedi průměru nezapadla ani po letech. Možná právě proto ty čtyři hvězdy. (11.10.2017)

Jeden z filmů, který český dabing zabil. SNAŽNĚ VÁS PROSÍM, POKUD BUDETE MÍT TU MOŽNOST, SEŽEŇTE SI FILM V ORIGINÁLNÍM ZNĚNÍ, protože ty nesmysly, co lezou postavám z úst a mnohdy na ta ústa ani nepasují, by někdo zasloužil pár facek. Film není nikterak šokující, ani nervy drásající a já se k němu v podstatě vrátila kvůli Sigourney a její neobvyklé roli v poloze oběti a ještě k tomu postižené agorafóbií (strach z otevřených prostor). Film nedosahuje kvalit filmů jako je Sedm nebo Mlčení jehňátek, je to jen další z docela kvalitních 90. - tkových filmů o sériovém vrahovi, které se dnes pro samé Jigsawy a motorové pily už nikdo nesnaží natočit, protože téma sériových vrahů v áčkových filmech je buď už zvětralé nebo si ho zabírají druhořadé a třetiřadé snímky či korejská produkce. Nicméně je to pořád kvalitní snímek, i když tak trochu úsměvný - když jsem se dívala na scénu, jak detektivka obdivuje kolegu, kde se proboha tak naučil pracovat s počítačem, že si umí i zálohovat data, tak jsem se vyloženě bavila -, každopádně si zaslouží pozornost, pokud si chcete zavzpomínat a přitom neurazit svůj vkus. (15.09.2012)