Harakiri

Seppuku je mistrovským dílem japonské kinematografie. Dramatický příběh samuraje toužícího po pomstě je podbarven naturalistickými scénami a depresivní atmosférou, vytvořenou skvělou hudbou a také tím, že kromě herců a staveb ve filmu není skoro nic (většinou žádné větší vybavení místností, liduprázdné ulice ...). Nejvíce na mě zapůsobila scéna jednoho ze soubojů - ta cesta tím hřbitovem, kde je to vyloženě náhrobek na náhrobku, a následující souboj na poli za silného vichru, to byl opravdu skvělý zážitek. (07.06.2009)

Kdo neví kam kráčí, nikdy nemůže dojít do cíle. Kamkoliv se vydáte, jděte s celým srdcem..... To bylo tenkrát, když se u vznešených domů začali hromadit róninové. Hrdinní samurajové, kteří nemohli bojovat se světem ve kterém žili a stali se z nich psanci na prahu smrti. Žádná velká akce ani exteriéry, jen příběh. Tatsuya Nakadai je dobrý vypravěč! Dokonalá scéna s HARAKIRI ,,bambusákem“ a vlastně celý film má perfektní ,,starou a hutnou“ atmosféru, kterou ocení nejen milovníci samurajských a smutných příběhů. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Žiju v chudobě a čekám na smrt. 2.) Jsem z Chánova a říkají mi ,,SAMURAJ“. 3.) Nevím, jak si můžu zlehčit obřad Harakiri. 4.) Chci se naučit rozpárat ve velkým stylu. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (22.02.2011)

Rozpárať si brucho dreveným mečom nie je žiadna sranda a samuraj, ktorý sa k harakiri odhodlal, s tým určite nepočítal. Prichádza ďalší samuraj, ktorý už nemá dôvod žiť, no predtým kým spácha harakiri, vyrozpráva príbeh svojho života s ktorým rovnako prichádza pomsta...Nečakal som od tohto filmu vôbec nič, zvlášť po miernom sklamaní z Kurosawovho Rašomona, no bol som zvedavý na vysoké hodnotenie filmu. Mnohých asi rok výroby a čiernobiela farba odradí, ale prisahám, že ma film maximálne prikoval do kresla a uznávam, že tak kvalitný film i príbeh celkovo, nevzniká každý deň. Čestný človek prišiel dať nafúkaným samurajom poriadnu lekciu pravých a nefalšovaných vlastností samuraja. Ich samurajskú česť nazval iba smiešnym pozlátkom a oni naozaj dokázali, že je to tak. Je zaujímavé, že najviac ma bavia filmy o samurajoch, v ktorých sa takmer nebojuje. Rovnako kvalitne na mňa zapôsobil nedávny Súmrak, kde presne ako tu, ide v prvom rade o ľudské vlastnosti a česť. Nezabudnuteľný príbeh o pomste, to je Harakiri. 100%. (02.02.2012)

Mám celkom rád filmy zo starovekého Japonska a tento je obzvlášť zaujímavý. Aj ked sa film v druhej tretine dosť ťahá, tak začiatok a koniec sú výborné. Súbojov mohlo byť viac, aj ked oni neboli hl. témou filmu. Trochu mi však vadí, že hlavného hrdinu už dopredu nevykreslili ako nadpriemerného samuraja/rónina...malo by to lepší efekt. Hodnotenie: 80% (21.06.2013)

Zbožňuju japonské samurajské filmy. Ty nejlepší jsou ze 60. let. A Kobayashi je uměl točit obzvlášt dobře. V minimalistickém Harakiri se začíná příběh filmu rozvíjet nenápadně a s přibývajícími minutami film pomalu, ale jistě graduje až k temnému finále. Režisér dokázal docílit s minimem prostředků maximálního efektu. Scéna samotného harakiri v úvodu je natolik sugestivní, až jsem se chytal za břicho a hlavně divákovi dojde hrůza tohoto obřadu v plném rozsahu. Kobayashi točil úsporně a hlavně nechával vyniknout skvělé herce. Tatsuya Nakadai je coby cynický ronin, který již nemá co ztratit naprosto úžasný. Na druhou stranu, film Vzpoura, je dosti podobný a zapůsobil na mne o něco více. (04.04.2011)