Harakiri

Harakiri u mě odstartovalo týden sraček, jak jsem si pro sebe pojmenoval tu hrůzu, která se mi děla šest dní po sobě (viz moje hodnocení 22. - 28.7.2016). Děj na půl hodiny rozmrdaný do 135 minut jenom proto, že bylo "potřeba" vysvětlit asi 114 odboček do minulosti (úplně k hovnu). Žebříček? No to mě kurva poser! 15% (01.08.2017)

Ak už hovoríme o nejakých tých vrcholoch Japonského filmu tak Harakiri je tesne pod Kurosawovým Seven Samurais. Kobajaši vytvoril pomaly, poetický film z dychberúcim finále, ktorý podobne ako Kurosawa v Rašomonovi odkrýva určité skutočnosti s tým, že ich narátívnosť je v tomto prípade uzatvorená. Zúfalstvo ústrednej postavy schované za úctivé vystupovanie je vďaka uhrančivému pohľadu Tacuja Nakadaia jedno z najlepších hereckých vyobrazení Ronina stojaceho tvárou v tvár pokroku, ktorý mu nepraje. Politické machinácie, kritika ľudskosti, morálky a spoločnosti a zároveň ďalší s filmov, ktorý rúca romantickú predstavu o Samurajoch. Pre mňa príjemné prekvapenie s krásnou horizontálnou kamerou a precíznou réžiou môjho druhé obľúbenca povojnovej filmovej éry. (15.07.2013)

8080 hodnotenie na databáze som priradil filmu ktorý som pomerne dlho odkladal. Jednak kvôli tomu že je príliš rozsiahly a nakoniec nie až tak epický ako som očakával a jednak preto že verzia ku ktorej som sa dostal nemala úvodných 13 minút zrovna v najlepšej kvalite. Možno aj to pokazilo dojem z tohto filmu, rozhodne som ho však mal pozrieť v pôvodnom znení s titulkami, pretože dabingb bol v niektorých momentoch úplne bez emócií. Film to nie je zlýale Aedem samurajov to rozhodne nie je. (16.12.2020)

Áno aj nie. Harakiri sa dá vnímať ako výpad proti aureole obklopujúcej samurajskú tradíciu - ako "kritika pomerov v japonskej spoločnosti na začiatku obdobia Edo", ako "koktejl bolesti, poníženia, hrdej tradície a úpadku", ako "vytriezvenie z heroických samurajských klaďasov", ako "samurajská dráma o pomste a cti"... Tým všetkým určite je. No nie tu je ukrytá jeho stálosť. V prípade Kobayashiho Harakiri je cesta od nesmrteľnej skoro anti-žánrovky ku absolútnu dláždená predovšetkým svedectom o nebezpečenstve unáhlených súdov a poukázaním na ohavnosť úplne každého systému, nech už sa zrodil z akokoľvek krásnej alebo hoci len svojou dobu vyskuhranej myšlienky. Všetko, čo je spútané, bolo pristrihnuté, slepne a znecitlivie. Deprimujúce, no v spoločnosti presne takýchto filmov sa toto poznanie dá aspoň zdielať. (15.09.2011)

Co k tomu říct, opět brilantní snímek z historie Japonska, opět úplně jiný než ostatní a opět nemám slov, jak na mne zapůsobil. Nejde jen o tu zde naprosto špičkovou filmařinu, přenesení do historického Japonska období Edo, herecké výkony (Nakadai... opět dokonalý, to jeho herectví vůbec nechápu, je v každé roli úplně jiný a tady si to zase dává neuvěřitelným způsobem, to je prostě herectví na té nejvyšší možné světové špicce a dost možná a bez nadsázky byl jedním z nejlepších herců celého světa své doby), pak ty dialogy a hustou atmosféru, ale také o to, jaké emoce vyvolal a zamyšlení zanechal. Prostřední část o rodině je strašně nepříjemná, opravdová a aktuální dnes i zítra... Stejně tak společenské poměry a ukázka pokrytectví Domu Iyi se nese naší historií od pradávna a není tomu jinak ani dnes. Pokud dostanu špičkovej filmovej zážitek co do řekněme zábavy, ze kterýho mám radost ale zároveň ve mě vyvolá silné emoce hluboko uvnitř - protože je v něm kus pravdy/opravdovosti a ještě mě příjměje k různým zamyšlením, tak víc mi snad film ani dát nemůže... a tohle snad nikdy nezestárne - na to, že má snímek již 62 let nepůsobí vůbec v ničem zastarale. Jo a dobře s nima vyje*al. 10/10 (01.01.2024)