Harakiri

Od samého počátku film dobře vypadá i zní, nenudí a Kobayashiho styl je (oproti tomu, jak to znám od Kurosawy) zajímavě civilní. Ačkoli příběhem se jako nit vine sociální tragédie, divák není ždímán melodramatickým fňukáním ani divadelním přehráváním (navzdory tomu, jak se dá zjistit z bonusových materiálů, že film byl částečně vystavěn na principech starého japonského divadelního stylu). V poslední třetině se děj začal trochu táhnout, ale to se ukázalo být jenom klidem před bouří — závěrečné několikavrstevnaté školení na téma známka punku němělo chybu. (19.06.2011)

Jeden ze samurajských klasických filmů vyniká zejména svou uměřeností, hereckými výkony, na něž je evidentně kladen důraz, a vystihnutím atmosféry a kultury tehdejšího Japonska. Kobajašimu nejde v první řadě o samurajské souboje a nějakou speciální choreografii (s výjimkou závěrečného boje), ale spíše o silný, sugestivní příběh, kdy film postupným dávkováním informací diváka drží v neustálém napětí až do finálního rozuzlení. (16.06.2011)

Feudalni japonsko, cernobile, samurajove.. rika vam to neco? Ne, tentokrat to neni Akira Kurosawa a prave proto je to tak dobre. Dalsi dukaz o totalni prehodnocenosti tohoto rezisera, ktereho na jeho vlastnim hristi Masaki Kobayashi porazil hned prvnim filmem co jsem videl. Nuda a roztahanost typicke pro Kurosawa filmy v nedohlednu, Harakiri je poutavy, vypravecsky chytre designovany pribeh. Narozdil od Kurosawy, ktery ze samuraju delal desne borce a noblesni japonske rytire, Kobayashi to vidi jen jako povrchni pozlatko, uvnitr jsou na tom podobne jako dnesni politici. Skvele natoceno, na svou dobu misty az experimentalni hudba a ve svem zanru jeden z nejlepsich kousku. Kdyz tenhle film videl Kurosawa, s pocitem, ze je to lepsi, nez drtiva vetsina jeho tvroby o kterou se celou dobu snazi, musel mit chut spachat harakiri bambusem. 8/10 (16.06.2011)

Otevřená – nejen realistickým zachycením titulního aktu – kritika poměrů v japonské společnosti na začátku období Edo. Hladoví róninové páchají harakiri, ženy tiše trpí, děti předčasně umírají. Chudoba, bolest, beznaděj. Kobayashi dokáže vzbudit silné emoce za užití minimálních formálních prostředků. Z pohybů kamery upřednostňuje jízdu. Ať postavy stojí či sedí (častěji), nepotřebuje díky promyšleně zvolenému výchozímu umístění kameru zvedat nebo s ní klesat. Nejenže vidíme potřebné, rozmístění postav v prostoru odpovídá také jejich společenskému postavení. Film je proto radost sledovat i v případě, že vás nezaujme příběh, případně nezvyklý způsob jeho vyprávění (flashbacky objasňující jiné flashbacky). Dominantní část Harakiri tvoří dialogy, které jsou ale díky režii a hudbě Tôrua Takemicua (spolupracoval mj. s avantgardním režisérem Hiroshim Teshigaharou) stejně strhující jako několikaminutové mečové souboje z posledních minut. Když se filmem necháte pohltit, určitě u něj nezůstanete jen kvůli nim. 85% Zajímavé komentáře: dezorz, cimigo (03.06.2011)

Reálne zobrazenie doby po občianskej vojne, kedy samuraji nemali možnosť sa zamestnať a začali žiť v biede. Samuraj bez pána sa nazýva Ronin a títo muži čo sa vybrali cestou meča neboli do bežnej práce pre roľníkov a dedinčanov braný. Vo filme podal vynikajúci výkon Tacuja Nakadai. Príbeh je tak koncipovaný, že postupne hlavný hrdina rozpráva o tom čo sa stalo v minulosti a tak je divák držaný stále v napätí. Vo filme veľmi nejde o súboje s mečom, ale skôr o hodnoverné zobrazenie doby a zobrazenie neprávostí, ktoré sa diali v tej dobe. Mňa film veľmi bavil a ukázal mi, že tam kde všetci hovoria o cti niekedy je to len spôsob ako vyzerať dobre. Pretože čím vyššie postavený človek tým horšie veci môže robiť. Vo filme je vidieť aj to, že niekedy stačí malá vec a človek môže stratiť všetko. (03.08.2015)