Režie:
Vladimír ČechKamera:
Josef PávekHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Zdeněk Řehoř, Rudolf Hrušínský, Oldřich Velen, Jan Kuželka, Lubomír Kostelka, Miloslav Šindler, Marcela Martínková, Raoul Schránil, Žofie Veselá (více)Obsahy(1)
Vzorový normalizační film líčí ve třech povídkách statečné a čestné komunisty jako věrozvěsty šťastnějších zítřků. První příběh se odehrává na sklonku německé okupace, kdy je odbojář zatčen při převážení letáků. Druhý se odehrává v 50. letech při společném ustájení dobytka. Závěrečná epizoda vypráví o lékaři terorizovaném prchajícími zločinci. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (35)
První povídka, co se týče kvality je nejlepší, následuje třetí povídla s krvelačnám Luďkem Munzarem a jako nejméně vydařenou hodnotím povídku číslo dvě s Jaroslavou Obermaierovou v hlavní roli, týkající se zakládání JZD v Československu. Všechny tři povídky jsou samozřejmě prosáknuty komunistickou propagandou. (1. povídka : Zdeněk Řehoř agent komunista, 2. povídka : Rozorávání mezí a zakládání JZD a 3 povídka : Oldřich Vízner - kandidát KSČ) ()
30% — První povídka je evidentně nejlepší, a to jak námětem, tak i hereckým ztvárněním. Rudolf Hrušínský je opět ve svém minimalismu naprosto přesný. Historka má napětí a spád, nejprve nervydrásající prohlídka na nádraží, potom na konci vlastní útěk z budovy gestapa (60%). Druhá povídka je trapná. Neústupná soudružka Whitney Houston Obermaierová trvá na začátku 50.let na zahájení činnosti JZD, přestože dostala výhrůžný dopis a její kolega v nedaleké obci na podobný případ doplatil životem. Příslušníci SNB se rozhodnou v osudný den soudružku hlídat a přímo do jejího domu nasadí Kevina Kostnera Zounara (toho staršího). Mezi oběma lidmi proběhne vlna soudružského porozumění a možná i něco víc... Bdělí esenbáci v noci zadrží vozku místního statkáře, jak se krade k soudružčinu obydlí s provazem v kapse. Akce je úspěšná a soudružka ani nic nepozná. Tak snad se zase se svým osobním strážcem někdy setká... (10%). Třetí povídka je trapná jenom o něco méně. Odehrává se v současnosti (tehdejší současnosti) a předkládá nám příběh lékaře, který právě podal přihlášku za člena KSČ, přičemž se k tomuto úkonu nechal přivézt houkající sanitkou (asi hrozilo nebezpečí, že by přihlášku nedovezl včas v pořádku). Cestou zpátky se nachomýtnou k nehodě dvou mužů na motorce, jeden z nich potřebuje ihned odvézt do nemocnice. Bohužel se z nich vyklubou gangsteři, kteří chtějí překročit hranice do Německa, ten zdravý, představovaný Luďkem Munzarem, naše hrdiny se zbraní v ruce unese a už si to pádí směrem k hranicím. Doktor se celou dobu tváří uťápňutě a obohacuje nás svými vnitřními monology na téma, že jeho kolega saniťák od něj asi očekává nějakou akci. Vypadá jako typický připosránek. Avšak poté, co se saniťák Sváťa Skopal nechá hloupě zastřelit, se z vnitřního monologu dozvíme, že pan doktor měl vlastně strach o Sváťu a teď, když je mrtvý, může klidně provést nějakou akci. Protože Munzar neumí řídit, řídí pan doktor a využije toho, že v noci zastaví na náměstí poblíž stanice VB. Samozřejmě, pro zvýšení napětí na druhé straně náměstí, proč by taky jezdil až před vchod, že? Pak vystoupí z auta a hrdinně, očekávajíc celou dobu kulku do zad kráčí vstříc spásným dveřím služebny. Munzar, místo aby hned vzal roha, ho celou dobu sleduje, a až když doktor opravdu vkráčí dovnitř, teprve pak se snaží, marně, utéct. Ač to ve filmu už nebylo, jsem přesvědčen, že za tento hrdinský čin nebyl s přijetím do Strany žádný problém (20%). Suma sumárum 30% a dvě hvězdičky. ()
Tři zajímavá témata jsou více či méně naivní, nelogická, nedotažená, zpackaná. Škoda. ()
Československý povídkový film velmi nestejnorodé úrovně. První povídku hodnotím jednoznačně jako nejlepší, jednalo se o vynikající drama z období konce protektorátu, v němž excelují Z. Řehoř jako přistižený diverzant a R. Hrušínský jako místní velitel gestapa. V pořadí druhá povídka však byla totální katastrofa, líčící z komunistického pohledu problémy při kolektivizaci, kde v čele stojí neohrožená svazačka I. Obermaierová a na druhé straně pomatený V. Kotva s vidlemi. Poslední povídka byla poměrně slušná, zobrazovala, jak se nesmělý a neseběvědomý mladý doktor v pravý okamžik překonaje strach mění na hrdinu. Velmi dobrý výkon v této časti filmu předvedl O. Vízner. Soudím, že je nezbytné vyzdvihnout nejkvalitnější aspekt celého projektu, a sice hudbu pana Lišky, tento člověk byl skutečný génius, neboť jeho hudba s nezaměnitelným rukopisem dala i prostřední, nepovedené a nudné povídce vyšší rozměr. Celkově si tento snímek dovolím označit jako vyloženě průměrný, z nehož vyčnívají první válečné povídkové drama a vynikající hudební složka. ()
Strašpytel Řehoř (vynikající volba) hraje v první napínavé povídce agenta, kterého chytnou Němci. Jeho následný útěk z budovy je proložen několika šprýmy, kdy Řehoř opije rohlíkem pěknou řádku esesmanů, kteří mu ochotně ukazují cestu. Ukecal by i šéfa gestapa Hrušínského, kterému se ale z upovídaného zajatce zamotá hlava natolik, že se ocitne v kómatu. STRACH: 70 % (no spíše napětí) Druhá kontroverzní povídka je celkem dobře zahraná (Obermaierová, Zounar). Aktivní a odhodlaná jezedačka s úsměvem na rtech stěhuje vesničanům dobytek z chlévů do družstevního kravína, což není všem po chuti. STRACH: 10 % (spíše než strach blbej pocit z cizího chlapa v baráku. Neusnul bych ani na vteřinu.) Třetí povídka pojednává o komickém únosu sanitky. Dvojice defraudantů si rozbije na mopedu hubu. Nejsou přesvědčeni o kvalitě československého zdravotnictví a tak nutí pomocí pistole záchranáře, aby je zavezli do luxusního sanatoria v západním Německu. STRACH: 1 % (zafačovanej zločinec se stále vyptává: už tam budem? A drsoň Munzar: DRŽ HUBU!!!) 50 % ()
Už to tu pěkně napsali mnozí přede mnou: první povídka velice pěkná se silnou zápletkou a sympatickým hrdinou p. Řehořem. Druhá s pí. Obermannovou slabší, ale ani ta není bez určité autenticity. Poslední protažení linie komunistických hrdinů už je čistý normalizační kýč. ()
Otřesný zážitek. ()
Souhlas s ostatními komentáři, první povídka jasně nejlepší, čtyři hvězdičky, Rudla Hrušinský parádní, napínavý příběh. Druhá povídka o zakládání JZD je celkem odpadová, bez špetky napětí. Třetí o vraždících desperátech toužících po západoněmeckém pozlátku připomíná "Strach" z Majora Zemana, takový průměr, zaujme slušně zahraný grázl v Munzarově pojetí. ()
Pamatuji si jen první povídku a to, že jsem začal tehdy mít obzvláště rád pana Řehoře a to, že můj vztah k panu Hrušínskému byl poté nějakou dobu ambivalentní! :) Každopádně první povídka za plný počet! :) ()
Hrušínský,Řehoř,Liška.Jediné klady. ()
Liškova hudba postavila tento povídkový film o hvězdu výše a i herecké výkony vůbec nebyly špatné, zvláště v první povídce duel Hrušínský-Řehoř. V druhé dominovala zimní venkovská atmosféra a spolu s hudbou držela JZD slátaninu pohromadě. Ve třetí gangsterské povídce to v závěru už trochu ujelo, když se všehoschopný vrahoun Munzar pokorně vzdává příslušníkům VB... ()
Tri poviedky rôznej kvality... 1.poviedka: vcelku slušné, Gestapo v akcii. 2.poviedka: hrôza, ani neviem o čo tam išlo. 3.poviedka: priemerne slušné až na záverečný výstup doktora. ()
Komická slátanina. Útěk odbojáře z gestapa v 1. povídce mi chvílemi připomínal scénky Bennyho Hilla, zvlášť když se schovával na dámském WC nebo když chtěl být nenápadný a postavil se na chodbě ksichtem těsně ke zdi. O 2. povídce nemá cenu něco psát: je to blábol o ničem. Ve 3. povídce mě "zaujaly" dvě věci: uprchlý vězeň v Munzarově komickém rádobydrsném podání s typicky vězeňským skoro elvisovským účesem a neskutečná samozřejmost, s jakou vozila sanitka nějakého místního kandidáta KSČ po stranických sekretariátech. ()
Neskutečně napínavá první povídka, ještě teď se klepu. ()
Vždycky když se dostanu k téhle srač.e, tak si vzpomenu na Luďka Munzara a jeho monolog o tom, že se dnes točí samý škvár a za něj se dělalo umění... No tak, Mistře... ()