Jádro

Jsem si vědom nekvalit tohoto blockbustru, nicméně po prvním skvělém dojmu nemám nějak velké nutkání je hledat. Z mého hlediska tato jednohubka nepostrádá nápaditost, vlastní kvalitní herecký ansámbl, který má bravurně propracovanou psychologii postav, z nichž někteří mají poměrně dobré hlášky a hlavně mu nechybí spád a určité napětí...i když tyhle vlastnosti nejsou možná zas tak neobvyklé v rámci tohoto žánru. Vím, že the Core nemá nejmenší šanci stát se v této oblasti nějakým revolučním snímkem, ale zkrátka jsem se dobře bavil, toť vše. (26.04.2009)

Rozhodně tohle scifi v sobě mělo velký potenciál a herecké obsazení to naznačovalo, ale v rukou podivného režiséra Jona Amiela, který byl pro tuhle látku vybrán zcela omylem, se tohle dílo proměnilo v dílo zkázy, především pro samotného diváka. Nuda, chaos a spousta nelogičností a scén vyvolávající salvy škodolibého smíchu se spolu se slabými triky podepsaly na tom, že tenhle film je vzorným příkladem, jak se nemají točit scifi filmy. 40% (21.01.2009)

A ono to není vůbec blbé... snad fantasmagorické, přehnané, naivní, ale při tom všem zábavné a prosté odpudivých nacionalistých konotací některých žánrových souputníků. Fyzik zřejmě při sledování za vlasy přitažené zápletky kolabuje, logika podřimuje, ale napětí to má, herecké výkony "se dají", triky jsou příšerně umělé, nicméně k papundeklové estetice Jádra docela sedí. Rozhodně kvalitnější katastrofický film než Den poté či Armageddon. Alespoň si to nehraje na velké krásné Á, ale snaží se to jen a jen pobavit, což se do důsledku vzato při nízkých očekáváních docela dobře daří. (24.08.2005)

naprosto vyčerpávající recenzi najdete na dfens-cz.com, jen dodám, že Jádro se pro mne stalo čestným členem TOP10 v ( na CSFD neprávem opomíjené) kategorii Kouzlo nechtěného. Od bravurního přistání Hilary Swank až po finále s hackerem, který sežral všechnu počítačovou moudrost světa se nepřestanete královsky bavit. (21.03.2007)

Zhruba hodina stopáže je celkem zábavná a svým způsobem i zajímavá (samozřejmě bez ohledu na totální přehlížení základních fyzikálních zákonů ze strany filmového štábu) ale pak přichází závěrečná fáze filmu a to v tak hustě podaném patosu, že jsem to prostě strávit nedokázal. I přes mou velkou míru tolerance vůči katastrofickému tématu se snímek v mých očích chtě nechtě usazuje směrem na absolutní vrchol průměrnosti. (04.01.2005)