Dům dlouhých stínů

Traja z veľkej štvorky zomreli do 11 rokov od natočenia tohoto filmu a ten štvrtý prežije aj mňa.Je jasné,že režisér vsadil na známe tváre ale veľa krát sa mi už potvrdilo,že mená nie sú všetko.Herecké hviezdy boli značne zostarnuté aj herecky unavené ale hrať nezabudli.Ale režisér nestavil len na mená ale aj atmosféru(Búrka,temné chodby ponurého sídla,interiér osvetlený len sviečkou) a iné atmosferické mini bomby,ktoré mám rád na gotikách.Je tu v silných dávkach Britský humor a darilo sa mu.Traja herecký veteráni vstúpili do filmu veľkým štýlom.Film mal pomalé tempo,je tu veľa dialógov,ktoré ma moc nevzrušili.Príbeh je slušne prepracovaný a tak od hodiny to konečne začalo naberať napínavé momenty.Plusy-herci,atmosféra,príbeh a mystérium okolo diania.Mínusy-zlá viditeľnosť, pravý rozbeh filmu až od hodiny,naivita. Nemôžem filmu uprieť,že vie zaujať silným gotickým šarmom.Pointu som vedel už skôr a keď prišla tak som bol vedľa ako tá stara jedla a práve ta to vytiahla na slabé ale 4*. (01.04.2015)

Pokus o sofistikovaný meta film se propadá do televarietní promenádu kdysi hvězdných tváří a úmornou deklamační žvanírnu. Celé to při tom je jen magnuskovský projekt šéfa společnosti Cannon Films, Menahema Golana, kterým si chtěl do deníčku zařadit společnou fotečku s legendami britského hororu, které kdysi obdivoval coby nadšený filmový fanda v kině. Stejně jako velká část Golanem produkovaných projektů z ranku pozdních šancí pro vysloužilé herecké hvězdy či variace na starší hity i tento projekt na jedné straně láká svým konceptem (slavné tváře klasických britských hororů poprvé společně v jednom filmu, navíc režírovaném brakovou legendou Walkerem, kterého Golan vytáhnul z důchodu), ale v typické cannonovské horlivosti doplácí na rychle spíchnutý scénář či nulovou dramaturgii. Tak zatímco předloha může dobře fungovat na jevišti, obzvláště pokud herci dobře vzájemně interagují mezi sebou a s publikem, filmová adaptace jen skáče mezi zasloužilými velikány, kteří ve své pompézní teatrálnosti nikdy nefungují jako ansámbl, ale jen konkurující si solitéři. Domněle sofistikovaná pointra vyprávění se jeví spíše jako krutá reflexe celého projektu aneb vskutku je možné za jeden den spíchnout vyprávění, ale navzdory fanfarónské samochvále se z toho těžko velkohube příběh, který by dokázal své publikum jakkoli pohnout. (16.08.2015)

Tři hororové legendy se sešli na zdánlivě opuštěném velšském panství, jehož jméno nejsem schopen napsat, natož vyslovit. Film má pomalejší rozjezd, ale poté, co se na scéně objeví Christopher Lee, začnou se konečně dít věci. Není to čistě hororová záležitost, ona kolonka komedie k tomu sedí jako pověstná prdel na hrnec - závěrečná (dvojitá) pointa mě dostala do kolen. Z původně zamýšlených tří hvězd nakonec musím s čistým svědomím udělat čtyři. (17.11.2009)

Ak by to bola divadelná hra na nejakom z londýnskych javísk, kde si človek sadne a díva sa naživo na hororových majstrov na jednom mieste, nepoviem krivého slova. Ako film to ale nemá žiadnu pridanú hodnotu. Niečo záživné sa začne diať až polhodinu pred koncom, dovtedy je len len ultimatívne stupídna zápletka (spisovateľ má za 24 hodín (!) napísať román ako Búrlivé výšiny) premenená do voľného konceptu, kde sa každých 15 minút z tmy vynorí iná hororová legenda. Celé sa to odohráva v akože strašidelnom dome, ktorý nie je nič len zopár kresiel v pustom štúdiu nasvietenom tak, aby bola všade tma, nech nevidieť tú vypráznenosť. Je strašná hanba, že sa Christopher Lee, Peter Cushing a Vincent Price nikdy nestretli v žiadnom filme, ktorý by zodpovedal ich legendárnosti. (03.11.2020)

Spolecne s o tri roky starsim Monster Clubem jeden z poslednich zachvevu klasicke britsko-americke horrorove skoly, reprezentovane produkcnimi spolecnostmi Hammer, Amicus, AIP a dalsimi mensimi. Naposledy se zde take spolu objevuji vsichni slavni herci te skvele ery (Cushing, Price, Lee, Carradine) a nutno objektivne rict, ze vypadaji opravdu sesle. Stejne jako zminovany Monster Club i House of Long Shadows je spise nes horrorem komedii a pocatecni pochmurna atmosfera je pomalu rozmelnena a s "vtipnou" pointou uplne zanika. I presto je to ale super pocit, koukat na ty stariky, jak se jeste naposledy prohaneji v bourlive noci starym sidlem a snazi se, navzdory casu, nahnat divakovi strach jen pohledem oci a hloubkou svych hlasu. (06.01.2006)