Modrooký samuraj

Modrooký samuraj mě osobně už zaujal z trailerů, ovšem víme jak už to s nimi bývá, když však Netflix vypustil celou první epizodu ještě před vydáním na YouTube, tak tohle byl příslib, že tady si hodně věří a černý kůň tohoto roku doběhne do cíle. Jen zřídka kdy se stane, abychom se s přítelkyní uvelebily do sedačky a daly si celý seriál na jeden zátah. První, čeho si každý všimne je vizuál, který zde je krásnou kombinací CGI postav, řekla bych že ve většinou 2D pozadí a pokud ne, tak odvedli tvůrci neskutečně skvělou práci. Arcane je stále o trošičku krásnější, dotaženější, ovšem tento samuraj příliš nezaostává a kdyby měl tvůrci stejné množství prostředků a hlavně času, věřím že by dokázali vytvořit stejně dokonalou podívanou. Přesto i druhé místo je krásné. Animace postav netrpí klasickou loutkovitostí, jak u GCI postav v seriálech bývá obvyklé, práce s kamerou je akční a nebojí se pohybu, takže i využívají jednu z předností tohoto mixu technologii, s čímž i většina Japonských studií zápolí dodnes. Hlavně právě v akčních sekvencích jde vidět hravost a jasná vize, kdy choreografie sice je filmově pojatá, tedy nereálně, ovšem krásně se na tu krvavou řezaninu dívá. Hudba, ta je zdařilá, dokresluje obraz, hlavně pokud používá své originální skladby až na pár výjimek, které vytrhávaly a to, když tam náhle pustí vyloženě modernější a známé skladby, jako třeba u tréninkové montáže nebo později vyloženě rockovější kousek. Osobně, mám podobné kombinace ráda, třeba právě proto mi utkvěl v paměti Samurai Champloo kdy samurajové bojovali za hudby HipHopu, jenže zde to vždy přijde tak nějak náhle a odnikud, jen aby to pak zmizelo a nahradily to opět tony více dobově znějící. Výsledný dojem je tak nakonec takový, jako by se v tomhle tvůrci nemohli shodnout a tak tam dali prostě oboje. Ovšem tohle je jeden z těch bodů, kde tohle každý vnímá jinak a jedná se spíše o subjektivní pocity. No a na závěr tu máme příběh, zde musím opravdu smeknout. Charaktery postav jsou skvěle vykresleny, jejich motivace i jednání dává smysl, většina není ani nijak vyloženě černobílá ale naopak jsou živoucí směs barev, které je utváří a to hlavně včele s Mizu, hlavní postavu tohoto příběhu. Na první pohled vše nasvědčuje tomu, že se jedná jen o klasický příběh o pomstě a ano, on svým způsobem o to jde, jenže motivace samotná je mnohem komplikovanější a jedná se spíš o hrdinčino útočiště, do kterého se uchyluje. Zde by ovšem byla škoda cokoliv vyzrazovat nad rámec toho, co bylo v trailerech. Příliš pozadu nezůstávají ani zbylé dvě hlavní postavy, Akemi s Taigenem, i když ti samotní zde spíše jsou představeni, pečlivě posouváni vpřed a skutečně svou cestu započnou až v další sérii. Čtveřici uzavírá ještě Ringo, který ale spíš až na pár výjimek, slouží jako klasická postava na odlehčení, jinak dospělého a vážného příběhu, nějaký ten vtípek, přesto je sympatický a nesklouzává k takovým těm otravným sidekickům ale spíše naopak, očekávám i zde jistý růst v budoucích sériích.  Jak je zřejmé, seriál se mi hodně líbil, jistě není dokonalý a objektivně bych mu spíš měla dát 4* a nějakou tu čtvrthvězdičku k tomu, jenže když ta tady nejde, tak tomu klidně dám 5*, protože proč bych měla hodnotit objektivně? Radši budu hodnotit srdcem. (04.11.2023) (méně) (více)