Hudba:
Amie DohertyHrají:
Randall Park, Maya Erskine, George Takei, Alain Uy, Cary-Hiroyuki Tagawa, Brenda Song, Darren Barnet, Christine Ko, Masi Oka, Patrick Gallagher, West Liang (více)VOD (1)
Série(2) / Epizody(16)
Obsahy(1)
Mladá bojovnice je v Japonsku v období Edo odsouzená na okraj společnosti. Ze všeho nejvíc touží pomstít se těm, kdo za to můžou, a neváhá při tom jít přes mrtvoly. (Netflix)
Videa (2)
Recenze (131)
V období Edo, kdy Japonsko předpovědělo a předběhlo dobu (covid) a uzavřelo svoje hranice, aby se do něj nedostal žádný cizák, se krajem potuluje vyhoštěná modroočka Mizu, předstírající jednak, že je muž a jednak, že nemá modré oči a jejíž tajemství budete vědět dříve, než uvidíte jejího bobra a tak se naše modroočka s nenávistí v srdci vydává na cestu za pomstou (neochotně přijímajíc mrzáka bez rukou, který jí ale dělá fajn side-kicka a pomůže z kdejaké louže a nakonec i trochu vyrůst). Je to už nějakou dobu, co jsem narazil na tak vyvedený revenge story, za vrchol považuju E05, kde se flashbackově vracíme mezi třemi rovinami, tradičním japonským divadlem, minulostí, kde měla Mizu muže, lásku a možnost žít normální život a jak o to vše přišla absolutní zradou... a jak vznikl impuls k tomu, aby se vlastně vydala na svoji cestu, ale i přestože jde o animák, s ničím se nemaže - sex i násilí. Spíše jsem myslel, že půjde o uzavřenou minisérii, ale je to fajnově napsané, i když to klidně mohlo být kratší. ()
To byl teda nářez. Doslovný i metaforický, protože mě to úplně rozsekalo, stejně jako hlavní hrdinka všechny, kteří jí vlezou do cesty. Nenapadá mě nic, co bych vytkla, protože všechno, animace, grafika, příběh, design postav, zvukový doprovod, akční scény atd. je naprostý top. Po nějaké době jsem se prostě musela podívat znovu a těšila jsem se na to jak malé děcko. Asi jediná výtka by byla, že už kua potřebuju tu druhou sérii, včera bylo pozdě. ()
Je to dobrý. Líbí se mě, že je to takové jakoby reálné. Žádná magie, mystika a tak. Jen plno pomsty, cti, touhy a takových těch klasických hrdinských a padušských vlastností. Různé postavy s různými cíli, kdy se postupně hodně vyvíjí. Animace je taková jednodušší, barevnější, ale není špatná. Hudba je někdy zbytečně moderní a vůbec se to sem nehodi. Naštěstí jen někdy. Zbytek je nevýrazný a nezapamatovstelný, ale sem pasující. Seriál je hodně feministický už od pohledu. Ženy nemají žádné práva. Jen roli manželky nebo nevěstky. A proto hlavním hrdinou je žena, která nabourává tradiční japonské zvyklosti. K tomu ještě velký vliv vůči cizím a mýšeným rasám. Další ženská postava se zase z mazánka stává silnou ženou která si umí kde koho zkrotit i bez boje. Muži jsou zde v roli padouchů. Ti kladní jsou slepí, bez rukou a frajírci co chtějí postavení. ()
Zcela bezkonkurenčně nejlepší seriálová událost roku 2023 - scénáristicky, formálně i stylisticky..... Blue Eye Samurai je totiž nekompromisně brutálním epickým příběh o pomstě se vším všudy, který nemá daleko k revenge-flickům Quentina Tarantina či anti-westernům Sergia Leoneho. Jde o jeden z mála projektů, který je svými kreativními leit-motivy a aspekty neobyčejně univerzalistický, jelikož jako málokterý audiovizuální projekt naprosto bravurně využívá schéma mýtu o cestě hrdiny/sebezpoznání/hledání identiy, vyprávějící o modrooké míšenecké samurajce která nemá co ztratit a jde přes mrtvoly za každou cenu, a neskutečně poutavě míchá fikci s historickými reáliemi feudálního Japonska 17. století, které slouží jako skvělá analogie o kolonialismu a rasismu. Divák sleduje celkem čtyři dějové linky, kde každá z nich má výbornou dynamiku, a kde určitě není nouze o akci, romantiku či humor - takže co víc si ke spokojenosti přát? Vrcholem je za mě pátá epizoda, která inovativně kloubí přítomnost s minulostí a legendou o róninovi a onrjó, a pak epizoda šestá, kterou jde jedině přirovnat k Takešiho hradu/Ninja Faktoru na tripu.... Blue Eye Samurai je zkrátka živoucím důkazem, že animované řemeslo dokáže říct víc než kdejaký hraný velkofilm - a jelikož animace je žánr který mám z celýho srdce nejradši, jsem na to neskutečně hrdý.... ()
Tento seriál moc často nesleduji, tak jsem usoudil, že bude pro mě lepší pustit jej a jeho hlavní hrdinku Mizu k vodě. To mi mimochodem připadá docela vtipné, protože pokud vím, tak Mizu znamená v japonštině "voda", takže bych vlastně pustil vodu k vodě. Viděl jsem jenom tři epizody z první osmi epizodní série a v dobu, kdy jsem tento komentář vyslal do světa se již pracuje na sérii druhé, takže evidentně autoři (a hlavně Netflix) zaznamenali velký úspěch, což je jedině dobře, ale já se tomu spíše vyhnu obloukem a věnuji svůj čas něčemu jinému. Modrooký Samuraj vypadá vizuálně naprosto skvěle a ten příběh není vyloženě špatný, jenže mě prostě nebaví a asi je to tím, že mi zde postavy nepřirostly k srdci a ten děj ani není moc zajímavý, což nemusí být nutně špatně, protože jinak si to většina lidí pochvaluje, takže nechci tímto tvrdit, že je špatný, ale jen to, že není pro mne ničím extra zajímavý. Celé je to snad jen o tom, jak se chce umanutá holka pomstít za to, že se narodila, což jako nemusí znít špatně a koneckonců jsem si užil třeba celého Johna Wicka od prvního filmu až po ten poslední, ale tady mi prostě něco nesedí a nemám chuť, ani zájem pokračovat dál ve sledování. ()
Galerie (78)
Photo © Netflix
Zajímavosti (2)
- Hlavní postava Mizu má charakteristické modré oči, protože je míšeného původu. Tvůrcem seriálu je Michael Green a jeho manželka Amber Noizumi, která je také míšenka s japonskými kořeny. Inspirací pro vytvoření příběhu byla jejich vlastní modrooká dcera, které společně říkají „Modrooký samuraj“. (anfi15)
- Během tréninkové montáže hraje skladba „Battle Without Honor or Humanity“ od Tomojasu Hoteie pocházející z filmu Shin jingi naki tatakai (2000). Tuto skladbu zpopularizoval mimo jiné snímek Kill Bill (2003). (Myslivir)
Reklama