Rituál

Pro úvod tohoto komentáře bych si vypůjčil slova českého génia Járy Cimrmana: „Jsem zapřísáhlý ateista, (až se bojím, že mne Pán Bůh potrestá).“ I proto se může zdát divné, že mě zaujal film z prostředí pohanských kultur, slavností a rituálů a jeho střetu s křesťanskou vírou. Jednoznačně to bude tím, že snímek disponuje neskutečně tajemnou elektrizující atmosférou, která mě připoutala hned od úvodu k obrazovce a nepustila až do samotného konce. Velkou oporu má snímek v osobě charismatického Christophera Lee v roli hlavy pohanské komunity a třešničkou na dortu je pak rituální tanec budoucí bondgirl Britt Ekland v rouše Evině. Prostě a jednoduše, tento film nabízí celou řadu lákadel a proto mé jednoznačné doporučení zní: Kdo tento film neviděl, ať to co nejdříve napraví! Ne nadarmo se snímek zařadil mezi 1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete! (08.04.2013)

Hororový snímek, který se naprosto vymyká žánrovým tendencím z počátku sedmdesátých let. Jde o jakousi nevídanou kombinaci mysteriózního thrilleru a místopisného filmu se zpěvy a tanci, v níž Edward Woodward a Christopher Lee hrají dva silně věřící muže na opačných stranách barikády. Filmem prostupuje stále se zvyšující napětí, které eskaluje do překvapivého a hrůzného finále. The Wicker Man je naprosto famózním dílem, které lze jedině doporučit. (26.04.2011)

(1001) Dlouho, předlouho jsem si dávala na čas, než jsem se podívala na tenhle film, poté, co jsem si všude možně přečetla, že by měl být úžasný. Dokonce jsem mezitím omylem shlédla americký remake s Nicolasem Cagem, který mě zaujal mysteriózní atmosférou a nečekaným koncem. To jsem ale ještě nevěděla, že originál je v tomhle o nějakých tisíc pět set osmdesát sedm procent lepší a že ještě navíc obsahuje ironii, sarkasmus, absurdno a písničku Gentle Johnny (♥). Teď už to vím a jsem ráda, že to vím. Co opravdu kvituju s povděkem je přesvědčivé zobrazení uzavřené "pohanské" komunity bez nějakého koukání se do nebe, pokud jde o jakoukoliv část života, a také věrohodné obsazení postav, čili že se to tam nehemží manekýny. Takže opět závěrem, Anglie vede, Hollywoode, styď se. (05.07.2009)

Pocitově až surreální filmový zjev s detektivní zápletkou, muzikálovým koloritem a děsivým vyvrcholením jakoby vypadl chvílemi z nějakého divokého sna, jindy jakoby pocházel z prastarého legendického příběhu, ale svým poselstvím možná ani nestojí zas tolik mimo realitu. Hned jsem si vzpomněl na jeden článek spřed pár lety, kdy muslimové ve jménu uctívání svého Alláha házeli mrtvé ovce do moře (což nakonec nevyústilo v nic jiného, než jen nežádoucí přivolání nebezpečných žraloků). *** Obrácenou až zvrácenou stránku fenoménu náboženství v podobě šílených rituálů, které v doprovodu s bezmezným fanatismem dokážou zajít až za hranici důstojnosti a zdravého rozumu, pan režisér zabalil do kouzelného poetického nádechu anglického ostrova. Dívat se na tenhle RITUÁL jako na umělecký film bylo vskutku přes můj obecný odpor k podobně šíleným sektám a jejich leckdy nesmyslným rituálům fascinující, až jsem se v tom pohlcení úžasnou atmosférou chvílemi málem začal cítit jako jejich součástí. :o) [90%] (21.11.2021)

Proutěňák navozuje shodné pocity, které většina z nás zažívá během pročítání komentářů psaných igibštinou; ty jsou prostě nemlich to samé, jako když Howie zavítá do summerislecké krčmy. Co víc potřebujete vědět o pátrání jednoho zastydlého fanatika a jeho boje s pohanskými větrnými mlýny, u kterého si ani jedinci se sebevědomím Vašíka Klausů netroufají určit žánr(y)? Prostě neřešit a podlehnout TÉ atmosféře, hercům, písním, strýčkovi Jedličkovi u májky, Leeho sluneční kštici, falickým symbolům a... A vůbec jednomu z nejnetradičnějších (a zároveň i nejlepších!) filmových zážitků vůbec. Shirley Jackson by z toho měla radost. (21.06.2012)