Dej si pohov, kámoši

O hodně slabší film než když byli Lemmon a Matthau v plné životní formě. Je vidět, že v hollywoodské filmové tvorbě 90. let už se točilo na klasickou ucindanou notu, která vyhovovala primitivnímu americkému publiku a přinášela do kasy hodně dolarů. Ne že bych se občas nezasmál, ta potápějící s chata na jezeře byla dobře vymyšlená. Ale mám řadu důvodů k tomu, abych ubíral jednu hvězdičku po druhé. Především to předpokládané klišé, k němuž se od začátku schyluje a končící svatbou a jedním rozvodem. Potom sníh, každý film, z něhož cítím zimu, musím automaticky jednu hvězdičku škrtnout. A pak ty sentimentálně nostalgické žvásty o vánocích a jak na sebe máme o těchto svátcích být hodní. Když to člověk slyší každý rok, tak si už říká, aby bylo po nich. A nakonec ta nenáviděná brokolice. Vida, skutečně k nám po roce 1989 přišla z USA. Odkud jinud. (23.11.2018)

Po shlédnutí této komedie jsem byl zklamán. Nerozlučnou dvojci těchto "dědků" mám hrozně rád, v některých filmech jsou vtipní již od pohledu, ale tady v tomto filmu mi bohužel nějak nesedli. Příběh o dvou sousedech, kteří se nemají v lásce jsem si v jejich podání představoval jinak. Najde se zde pár vtipných momentů, ale přišlo mi to spíše jako měně povedené drama. Přetahovačka o novou sousedku se mi zdála až příliš odbytá. Nejlepší momenty nebyly v přítomnosti Jacka a Waltera, ale když se na place objevil stařičký Burgess Meredith, který si zde střihnul parádní roli, kde perlil každým slovem. První polovinu filmu jsem čekal na nějaký zvrat, kdy začne lítat jedna kulišárna za druhou, ale nestalo se, paradoxně se mi více líbil konec filmu. Film rozhodně nehodnotím jako odpad, ale očekával jsem něco jiného. Hodnotím pouze dvěmi hvězdičkami a to jednou pro Jacka a Waltera a druhou pro parádně zahranou roli Burgessem Meredithem. Moje hodnocení 40%. (28.05.2011)

Tahle dvojka kámošů v obsazení téměř vždy znamená, že ať se děj odehrává na ledu či písku a okolo se motá kdokoli, "chemie" obyčejné lidské sounáležitosti a přátelství funguje. Říkají nám, že nemusíme nutně v životě řešit globální problémy ani být hollywoodské hvězdy, aby jsme si zasloužili když ne lásku, tak alespoň přátelství lidí okolo. Takovéhle filmy je třeba mít ve filmotéce a v případech, kdy máte pocit, že si na Vás někdo tam nahoře zasedl, si uvařit horký čaj nebo kafe, usednout do pohodlného křesla a zasusout DVD či kazetu. Většinou po zkouknutí zjistíte, že se Vám na tváři usadil malý úsměv a že svět je o něco snesitelnější. (20.07.2007)

7.5/10 V dnešní záplavě levičáckých, výchovných CGI remaků je tahle „obyčejná" komedie nostalgickým pohlazením po duši. Asi stárnu, ale filmy z devadesátek mi najednou odhalují své kvality - koncem minulého století byl zjevně kvalitně napsaný scénář Hollywoodu dražší než politický aktivismus. Kde jsou ty časy. Mrzutým staříkům kraluje luxusní obsazení, takže charisma z obrazovky doslova prýští. Stopáž tak akorát, humor není nechutný ani hloupý, a pošťuchování mezi přáteli-nepřáteli vykouzlí úsměv na rtech a touhu být na tom zamrzlém maloměstě, kde dávají lišky dobrou noc, na chvíli po jejich boku. Dojemné a milé. (17.04.2021)

Krásně nenáročná a ve své jednoduchosti milá komedie o dvou stařících, kteří neřeší nemoci a hodiny netráví u doktorů v ordinaci. Svůj život ještě nevzdávají a dokonce baží i po lásce a dokáží o ni bojovat. Není to zrovna komedie u které budete popadat dech. Jacka Lemmona ani Waltera Matthaua jsem zatím neměl moc možností vidět v jiných filmech, ale ti dva mě tady docela baví. Pro Donalda Petrieho je to jedna z prvních prací, Mark Steven Johnson toto použil dokonce jako svůj první scénář. Je to pohodový film o pohodovém stáří. (09.06.2022)