Podivný pár

Dnes jsem se s Jackem Lemmonem a Walterem Matthau bavil o hvězdičku lépe než včera, protože tvůrci vsadili na košaté dialogy a vyhnuli se skečovitým záležitostem, což této konverzační komorovce jasně prospělo. Všechno samozřejmě stálo na ústřední dvojici, a to bylo potenciálním slabým místem celého filmu; stačilo by, aby divák jednoho z herců příliš nemusel a byl by tu problém. Jack Lemmon pro mě byl jedním z těch herců, kteří opravdu uměli zahrát emoce tak, abych jim naprosto věřil, ale s Waterem Matthau to mám trochu jinak. V některých rolích bych ho nevyměnil za nikoho jiného a v jiných jsem ho nemohl vystát. Oscar Madison patřil naštěstí do první skupiny, takže jsem vděčně sledoval soužití tohoto echt chlapáka se starostlivou hospodyňkou Felixem, a přitom jsem plně chápal životní rozhodnutí obou ex partnerek. Já jsem se sice u snímku ani jednou naplno nerozesmál, ale po celou dobu jsem se mírně usmíval a užíval si ty skvělé dialogy, takže jsem se čtvrtou pěticípou nemusel váhat. / Poučení: Hnědý nebo zelený sendvič? Vol uvážlivě, tady jde o všechno. (23.04.2023)

Chlapík, ktorý má niečo po štyridsiatke, čo sa volá Félix, a k tomu pomýšľa na samovraždu, lebo mu krachlo manželstvo. To je hlavná línia divadelného scenára, ktorá ho podsúva smerom ku kamarátovi, u ktorého nachádza trvalý/dočasný pobyt, pokiaľ sa nespamätá zo situácie, ktorá mu tak trochu skomplikovala existenciu. Hlavu si bude môcť zložiť vo vysoko položenom „apartmáne” u Oscara, ktorý čochvíľa oľutuje moment, keď si myslel, že koná dobro. Totiž, neurotický a chorobne poriadku, večne oddaný Ungar začne liezť majiteľovi bytu Madisonovi poriadne na nervy. A konfrontácia dvoch ľudí visí na vlásku, je na spadnutie, klope predo dvermi... Lemmon a Matthau sú očividne skvelo zohraní, a je radosť sa na nich oboch pozerať, lebo nikdy neviete, čo zase vyvedú, pretože jeden neznáša poriadok, a riadi sa heslom : „Poriadok je pre blbcov, inteligent zvládne chaos” , a druhý pre zmenu nenávidí neporiadok, že by aj ruku do ohňa položil, aby sa tak nikdy nestalo. Na návštevu prídu sestry - Angličanky, z vrchu, a Félix opäť popustí city a naplno sa rozplače, ako malé dieťa. Zo začiatku som si prišiel na svoje v takej melancholickej nálade, keď už hlavnú postavu nebaví žiť, našťastie chytá „druhý dych” a postaví sa na nohy, len sa prejavuje jeho negatívna povahová stránka, ktorá taktiež nie je cudzia Madisonovi. Je vidieť a poznať, že sa čerpalo od klasického “teáter“ , čo síce nie je úplne na škodu, ale scenáristicky, štruktúrne som nemal veľkého zdania, že sa niekde posúvam, všetko, skrátka, sa dalo tak nejak už dopredu očakávať, že sa rozpoloženie, podmienky vyhrotia. Film dobre funguje po celý čas, a to vďaka hereckému koncertu dvoch hlavných predstaviteľov, ale čo viem na isto, že by som si reprízu asi znovu nezopakoval. (07.04.2018)

Uznávam, že je to veľmi dobre napísaná konverzačná komédia, že je výborne zahraná aj že je iba mojim problémom, keď neobľubujem Waltera Matthaua. Istým spôsobom bolo pre mňa vyčerpávajúce sledovať paľbu dialógov a odhadovať, na čom sa môžu nadšení obdivovatelia tejto dvojice smiať. Takže z mojej strany iba chladné uznanie. (28.09.2011)

Filmová zpracování scénářů Neila Simona jsou většinou sázkou na jistotu, mají svoji nepopiratelnou kvalitu, svůj šarm a navíc jsou podepřená účastí sehraných hereckých es, především Waltera Matthaua, pro kterého je navíc Jack Lemmon rovnocenným spoluhráčem. Tři hvězdičky jsou v tomto případě povinností, ale výš tentokrát nepůjdu, protože něco těm dialogům a verbálním vtípkům tentokrát přece jen něco chybělo. Celkový dojem: 65 %. (17.06.2012)

Okénko do minulosti vždycky potěší, ty dva spoluhráče ve filmu i v životě si vždycky ráda poslechnu a okem prohlédnu. Byla to typická konverzačka s trefnými hláškami, gesty a mimickými perlami. Takhle si představuji ukázku souboje kočky s myší, manželské duety, přátelské pošťuchovačky - jak lze milovat a nenávidět zároveň. Nezávislý Oscar v roli seladona s vtipem a grácií válcoval vše kolem a nakonec převálcoval sám sebe. Hospodyňka Felix zahrál obsedantně kompulzivní úchylku bezchybně a jsem ráda, že nakonec z 12. patra skočit nemusel. Ono nucení talířků a tácků je mi totiž sakra povědomé...☺ (19.09.2011)