Podivný pár

Podivný je pro mě spíše velký úspěch průměrného filmu. Nevadí mi, že jde o nízkorozpočtový snímek dle divadelní hry, ale jestli by to v takhle mdlém tempu probíhalo i na jevišti, asi by nejeden divák v hledišti usnul nudou. Uznávám, že sitcom nikdy nebyl mým oblíbeným (sub)žánrem a přiznávám, že ze stejnojmenného seriálového počinu z let 1970-75 jsem nic neviděl, ale jestli by jednotlivé epizody seriálu působily tak vyčpěle jako půlka "epizod" v tomto filmu, asi by se z Podivného páru nestal v Americe takový kult, který samo sebou udělal legendární záležitost i z tohoto předchozího filmu. Ty epizodky, u kterých bych se býval bavil, tvořily slabší polovinu, zejména v první polovině pro mě převládala nudná vata a rutina. Z příběhu o společném bydlení dvou mužů s naprosto odlišným přístupem k pořádku a ke světu jsem čekal jaksi víc, než sérii více či méně otravných hádek, podivných dialogů a k tomu rámování nekonečnými karetními dejchánky a námětem pokusu o sebevraždu, který v zdejším podání pro mě vyzníval spíše trapně, než silně či dokonce vtipně... Z hlavní dvojice měl zejména Jack Lemmon pár opravdu světlých chvilek a pak epizodka s dvojitým randem v bytě patří k vyvedeným (a naštěstí výrazným) momentem celého filmu. Slabší dvě hvězdičky tedy zaokruhluji nahoru díky hercům a přihazuji třetí za nezapomenutelné osvěžení v podobě návštěvy Cecile a Gwendolíny. 55% (20.10.2020)

„Zítra si přineseš oblečení, zubní pastu a nastěhuješ se ke mně.“ - „Je to tvůj byt. Budu jen překážet.“ - „Je tu 8 pokojů. Můžeme tu chodit rok a nepotkat se.“ Tak s tímhle odhadem se Oscar trošku sekl…aneb Gene Saks a jeho komediální pecka již potřetí. Tentokrát sice bez romantiky a naopak s občasným tragikomickým nádechem, ale já osobně jsem se bavil znovu výborně. Krom hlášek to znovu stojí na skvěle napsaných a zahraných postavách, dle očekávání především na sehranosti Matthaua a Lemmona (které solidně doplňuje zbytek karetního osazenstva). Vrcholem filmu je pak nádherně křečovité dvojité rande se sestrami z Anglie (od teď budu ženám připalovat cigarety už pouze na Felixův způsob), které jsem celé prosmál, neb je jednoduše perfektní (následované neméně podařenými naschvály). Podivný pár je na tom kvalitou zhruba jako Bosé nohy v parku či Kaktusový květ a já ho hodnotím slabším plným počtem. „Říkáš, že moc mluvím?!“ - „Nestěžuju si. Máš toho hodně co říct. Co mě znepokojuje je fakt, že to začínám poslouchat.“ (22.09.2019)

Uznávam, že je to veľmi dobre napísaná konverzačná komédia, že je výborne zahraná aj že je iba mojim problémom, keď neobľubujem Waltera Matthaua. Istým spôsobom bolo pre mňa vyčerpávajúce sledovať paľbu dialógov a odhadovať, na čom sa môžu nadšení obdivovatelia tejto dvojice smiať. Takže z mojej strany iba chladné uznanie. (28.09.2011)

Překvapivě slabá komedie, za pozornost stojí po hodině nudy jen krátká - ovšem skvělá -sekvence, kdy přijdou na návštěvu dvě ženské - Walter Matthau je chvíli opět na vrcholku svého komediálního stylu (cca od 62 minuty filmu - těch asi 10 minut filmu považuji za jeden z nejlepších a nejvtipnějších extraktů mužského a ženského jednání!). Jinak mi přijde námět (dle divadelní hry) až trapný...Popravdě řečeno, nerozumím převažujícím oslavným komentářům. (29.10.2011)

Ano, ano, tenhle pár je rozhodně podivný. Jack Lemmon je chorobně pořádkumilovný alergik se spoustou různých diagnóz a Walter Matthau je nepořádný, nezodpovědný chlap, stále nad věcí, ovšem se šarmem a vtipem. Ti dva rozehrají úžasnou konverzační komedii, lehce říznutou dramatem, ve skloubení vzájemně nenásilném. Jejich střety, výměny a grimasy jsou luxusním filmovým zážitkem. Bylo mi potěšením. P.S. Uvolňování ucpaných dutin, scéna se šňůrou od vysavače, špagety vs. makaróny, společné rande + sekaná, 11. nebo 12. patro (?) a v neposlední řadě závěr s nedopalky cigaret. P.P.S. Felix je bez diskuze na zabití! U mě by nepřežil ani 48 hodin. (04.06.2019)