Podivný pár

Jedna s najlepších buddy-komédií svojho druhu, kde inteligentný scenár dopĺňajú úžasní herci, a každú chvíľu sa tieto dva elementy prevyšujú až dosiahnu samotný vrchol svojho žánru. Lemmon a Matthau sa už po niekoľkýkrát uviedli v tomto type postáv, kde každá z nich predstavuje absolútny protipól tej druhej. Scény sú takmer neustále vyhrotené a dialógy tak ostré, že svojimi slovami takmer prerezali obrazovku televízora. Scenár je neskutočne rozkošne a iskrivo spracovaný, nie je v ňom núdza o scény, ktoré vás neskutočne rozosmejú, na druhej strane príbeh prekypuje jemne tragickou ľudskosťou. Scenár, s ktorým by dnes málokto vedel rady, Lemmon a Matthau a wilderovská iskierka atmosféry (hŕstka postáv s obyčajnými charaktermi, priestor obmedzený takmer na divadelné javisko, celý príbeh tvorí len pár ucelených situácií) mu však dávajú pekelne príťažlivý šmrnc. 90%. (19.05.2009)

Chlapík, ktorý má niečo po štyridsiatke, čo sa volá Félix, a k tomu pomýšľa na samovraždu, lebo mu krachlo manželstvo. To je hlavná línia divadelného scenára, ktorá ho podsúva smerom ku kamarátovi, u ktorého nachádza trvalý/dočasný pobyt, pokiaľ sa nespamätá zo situácie, ktorá mu tak trochu skomplikovala existenciu. Hlavu si bude môcť zložiť vo vysoko položenom „apartmáne” u Oscara, ktorý čochvíľa oľutuje moment, keď si myslel, že koná dobro. Totiž, neurotický a chorobne poriadku, večne oddaný Ungar začne liezť majiteľovi bytu Madisonovi poriadne na nervy. A konfrontácia dvoch ľudí visí na vlásku, je na spadnutie, klope predo dvermi... Lemmon a Matthau sú očividne skvelo zohraní, a je radosť sa na nich oboch pozerať, lebo nikdy neviete, čo zase vyvedú, pretože jeden neznáša poriadok, a riadi sa heslom : „Poriadok je pre blbcov, inteligent zvládne chaos” , a druhý pre zmenu nenávidí neporiadok, že by aj ruku do ohňa položil, aby sa tak nikdy nestalo. Na návštevu prídu sestry - Angličanky, z vrchu, a Félix opäť popustí city a naplno sa rozplače, ako malé dieťa. Zo začiatku som si prišiel na svoje v takej melancholickej nálade, keď už hlavnú postavu nebaví žiť, našťastie chytá „druhý dych” a postaví sa na nohy, len sa prejavuje jeho negatívna povahová stránka, ktorá taktiež nie je cudzia Madisonovi. Je vidieť a poznať, že sa čerpalo od klasického “teáter“ , čo síce nie je úplne na škodu, ale scenáristicky, štruktúrne som nemal veľkého zdania, že sa niekde posúvam, všetko, skrátka, sa dalo tak nejak už dopredu očakávať, že sa rozpoloženie, podmienky vyhrotia. Film dobre funguje po celý čas, a to vďaka hereckému koncertu dvoch hlavných predstaviteľov, ale čo viem na isto, že by som si reprízu asi znovu nezopakoval. (07.04.2018)

Když muž trpí uklízecí mánií a své dny tráví dočista do-čista, není divu, že mu posléze zbude jen azyl u flegmatického přítele Walthera Matthaua. Jenže jakmile sáhnete starému mládenci na jeho svatý bordel, vznikne buď variace na staromódní vyvražďovačku, nebo komediální zabijačka. Podivný pár trpí všemi neduhy adaptací, ale coby film je samostojný, snad proto, že tohlo skoro-manželství mezi dvěma heterosexuály vibruje s každou další narážkou a hereckými smeči, esy a prohozy. Divák si od tohohle tenisu užene maximálně zánět bránice:) (30.09.2008)

Tak tohle teda byla komedie. Utrápený muž (Lemmon), kterého po 12 letech vyhodí manželka se chce zabít a místo nachází u svého flegmatického kamaráda z pokeru (Matthau). Zpočátku mě byl příšerně nesympatický Matthau, který kromě toho že je bordelář a salámista mě přišel jako bezcitný blbec, který nechápe, že kámoš co žil pro rodinu prostě nehodí 12 let manželství jen tak za hlavu. Pak se to otočilo, protože Lemmon předvádí nejen zdeptaného muže, ale pedantskou, hystarickou, kontrolující hospodyňku, chovající se hůř než většina ženských a na konci neváhá sáhnout i po odporném citovém vydírání. A moc se divím, že ho ta žena vyhodila až po 12 letech. Dobré dialogy, dobře zahrané, ale místo smíchu by z tohohle filmu člověk dostal depresi. PS: A fakt by mě zajímalo, jak se dva takto odlišní lidi vůbec stali kamarády, to je trošku z prstu vycucané. (16.09.2022)

Překvapivě slabá komedie, za pozornost stojí po hodině nudy jen krátká - ovšem skvělá -sekvence, kdy přijdou na návštěvu dvě ženské - Walter Matthau je chvíli opět na vrcholku svého komediálního stylu (cca od 62 minuty filmu - těch asi 10 minut filmu považuji za jeden z nejlepších a nejvtipnějších extraktů mužského a ženského jednání!). Jinak mi přijde námět (dle divadelní hry) až trapný...Popravdě řečeno, nerozumím převažujícím oslavným komentářům. (29.10.2011)