Requiem za sen

Requiem za sen je jeden z těch filmů, jejichž maximální zážitek je zaručen snad už jen díky geniální hudbě, která celý snímek ještě více umocňuje a z mnohdy až ne tolik fenomenálně zpracovaného příběhu dokáže takto vytvořit velmi silný filmový zážitek. Ze spousty takových filmů je to však právě "jen" hudba, která mi nejvíce uvízne v paměti. Requiem za sen jsem do této kategorie chtěla také zařadit. Nějak to ale nevyšlo. Především díky sugestivní kameře, "té" slavné melodii Clinta Mansella a hlavně, díky závěrečné půlhodince. Hodně drsné psycho. Naprosto mě to dostalo a zvláště osud Jareda je obzvláště krutý. Od začátku filmu se děj odvíjí spíše v jednotvárnosti a všednosti, zejména co se týče linie Jareda a Jennifer, v mnohém se nelišící od jiných filmech o drogové závislosti. Ještě více mě však začal zajímat příběh jeho matky, která začne postupně propadat jakémusi svinstvu na hubnutí, které jí naordinoval "laskavý" lékař. Jareda zbožňuju a Jennifer je kráska, ale herecky to u mě jasně vyhrála Ellen Burstyn. Její kreace je naprosto famózní a přerod její postavy "mimo" realitu je mrazivý. (01.03.2013)

Jak by nám potvrdila leckterá celebrita a nekonečné zástupy zcela neznámých trosek (což se dnes nevylučuje s těmi cele(r)britami), drogy jsou svinstvo. Ale o "matroši" tenhle film tak docela není. To klíčové slovo je závislost, lépe řečeno patologická závislost. Od Leaving Las Vegas tu snad nebyl film, který by o tom humusu vyprávěl takhle otevřeně a bez příkras. A LLV je proti Requiem pohádka pro děti, co si budeme nalhávat. Jako minulé století mělo Děti Ze Stanice Zoo, tohle bude mít Requiem For A Dream a snad konečně někomu dojde, že dnešní mládež opravdu nepochopí, že na něčem jet není cool, když je filmy i jiná média přesvědčují o opaku. Udělat z tohohle povinnou část výuky nejlépe už na druhých stupních základek, možná by se situace o pár zachráněných životů zlepšila. Osobně mi bylo z celého filmu nejvíc na blití z pomyšlení na to, že podobné příšernosti jako JUICE opravdu existují a fungují, to okolo bylo už jen perfektní dílo režiséra a herců. Vykreslení té prázdnoty v níž je jediným světlem to, co na chvíli uspokojí potřebu objektu závislosti, to je největší šleha z celých těch proklamovaných 102 minut. Pro mě je nejdrsnějším obrazem Jennifer Connelly schoulená do klubíčka a mazlící se se svojí "odměnou". Ten její pohled mě asi bude ještě nějakou dobu pronásledovat. Syrový, hypnoticky se opakující hudební motiv Clinta Mansella ještě víc tlačí na tu pilu, která se divákovi propaluje do mozku, a lidem s živou představivostí a pamětí se rozhodně nedoporučuje poslouchat hudbu z tohoto filmu například před zkouškami;) Jak to patřičně nicneříkajícně shrnout? Od naturalisticky podaného, ale celkem nevinného úvodu v jedinečné obrazové formě pomalu ale jistě gradující k brutálnímu finále plnému hnusu, takový je tenhle film. Takové je Requiem Za Sen. 100% (25.08.2007)

Jedným slovom geniálne. Naozaj neviem čo mám chváliť viac, či hercov alebo režisérove inovatívne prístupy k filmovým prostriedkom . Musím pochváliť hlavne veľmi funkčný strih, ktorý síce vyzerá chaoticky, avšak presne vie čo chce tým zbesilým sledom dosiahnuť. Takisto výborná je hudba. Rozhodne jeden z najlepších filmoch o drogách a prázdnote životov tých, ktorí im prepadli alebo k tomu vďaka iným závislostiam úspešne smerujú. 10/10 (29.10.2005)

Requiem za sen aneb cesta do hlubin feťákovy duše. Naprosto omračující drogová báseň a nejdepresivnější film všech dob... Ne, nejsem zaslepen jeho jednostranným záměřením a útokem na divácké emoce, přiznávám, že je dosti dělán na efekt, samotný děj je poměrně plytký a obsahuje pár nelogičností (kdo by si proboha píchal pořád do jedné ruky a stejného místa?), ale neřešme jako stroje nesrovnalosti mezi jedničkami a nulami a ponořme se do tohoto ponurého, heroinem nasáklého příběhu, zapomeňme na okolní svět (to jde snadno) a dopřejme si tak temný zážitek, jaký nám žádný jiný film neposkytne. Darren Aronofsky dosáhl pomocí experimentální režie o zběsilém střihu, extrémně zpomalených, či naopak zrychlených záběrech, chytrého použití split screenu, halucinogeních zvuků a výborné ústřední písně hotový zázrak. Škoda, že film není i scenáristický tak chytrý jako Trainspotting, ovšem stále za 10/10 (16.08.2008)

Žádný film ve mně v poslední době ( a nejen době) nezanechal takovou spoustu emocí a pocitů. Ještě teď mám z toho husí kůži a při vzpomínce na tuto fascinující podívanou mi bude vždycky jasné,že tento film nebude ve svém žánru jentak překonán. Sílu tohoto snímku umocňuje vynikající hudba a nepopsatelné herecké výkony. Od tohoto snímku jsem čekal opravdu hodně,ale tohle opravdu ne. Tohle byla totiž fakt síla!!! (07.10.2005)