Requiem za sen

Zřejmě definitivně se již v západní kinematografii etabloval speciální subžánr kriminálních dramat s drogovou tématikou a jestliže Britové mají v tomto podžánru svůj fenomenální Trainspotting, pak odpověď zpoza oceánu nese symbolické jméno Rekviem za sen... A stačí k tomu přidat ještě jedno jméno: Pan Režisér Darren Aronofsky! Co obdivovat dřív? To jeho hudební cítění, ta synchronizace mezi obrazovou a zvukovou složkou, ty naprosto úchvatné střihové přechody (s opakovaným použitím velkých detailů, dokonce v sekvencích), ta dokonale propracovaná mizanscéna, ta fenomenální formální stránka jeho filmu, klipová estetizace jako odraz nastupivší ikonografické kulturní epochy, to zpomalování a zrychlování běhu obrazu jako odraz psychického stavu pod vlivem drog a jejich působení, ty experimentální prvky (vypouštění snímků, kolorizace filmového pásu...), propojování různých významových rovin a postmoderní propojení filmového reality a metareality (účast Sary Goldfarbové v televizní soutěži x postavy ze soutěže se zhmotňují v jejím bytě), to vše si zaslouží absolutorium. Nemluvě ani o celkovém vyznění filmu a strhujícímu finále (neznám moc působivějších protidrogových filmů), konec filmu mě doslova posadil na zadek... Symbolický je i významový oblouk mezi názvem a vlastním poselstvím příběhu - jestliže má každý z lidí na tomhle světě nějaké své životní sny, pak je při jejich realizaci nutno počítat s největším pesimismem (sémanticky je to vlastně negace pojmu americký sen) - sen o úniku z nudného života dnešních mladých, sen o světě, v němž nebudu sám, v generaci postproduktivní populace, sen o možnosti úniku a nápravy pošramoceného života... Iluzivní je dokonce i pouhý sen zhubnout... Darren Aronofsky natočil fenomenální film a v intenci jeho pesimismu soudím, že sám musel na nějakých psychotropních látkách ujíždět. Jinak by nemohl natočit to, co natočil... Podobné filmy: Strach a hnus v Las Vegas, Trainspotting, Šňup, Acid House, Traffic - nadvláda gangů (12.11.2007)

Skvělej a hodně depresivní film , který ukazuje jak lehlké je sklouznout k extrémní závislosti na drogách, při které je člověku už jedno co udělá aby dostal svojí drogu a zvláště konec je hodně drsný. Za povšimnutí stojí skvělá kamera a výkony všech hlavních herců, obvzlášť Jared Leto a Jennifer Connelly předvádějí skvělý výkon a dokonce i druhořadý herec Marlon Wayans ukázal že v něm něco je. (26.02.2005)

Asi bylo pro mě štěstí, že jsem se na Requiem za sen podíval, aniž bych o něm prakticky cokoliv věděl. Věděl jsem jenom, že to bude něco o drogách a že v tom hraje Marlon Wayans, takže jsem si dokonce myslel, že to možná bude nějaká černá komedie. Tim pádem jsem byl dost překvapenej, protože poměrně brzy jsem zjistil, že tohle žádná legrace opravdu neni a musim říct, že takhle pesimistickej a depresivní film jsem už hodně dlouho neviděl. Na muj vkus to sice chvílema bylo až moc ujetý a šílený, občas i trochu nedomyšlený, ale film mě dokázal naprosto vcucnout do děje a pustil mě až ve chvíli, kdy padly závěrečný titulky. A právě takovejm filmům dávám maximální hodnocení. Jinak práce s kamerou a s hudbou patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl, a překvapil mě i zmiňovanej Marlon Wayans, kterýho jsem doposud znal jenom jako šaška. (25.08.2008)

Spracovanie filmu o drogách je netradičné ale zato pôsobí osviežujúco a vďaka tomu dosahuje aj určitú zaujímavú sondu do života ľudí, z úplne iného pohľadu ako sme doteraz boli zvykli, len škoda že časom tie extra deptajúce vložky znejúce v rýchlom strihu už nepôsobia tak aby umocnili zážitok z filmu, kde je obsahová stránka dosť silná ale nie rozvinutá do určitého vnútorného citu kde by sa dalo súcitiť s trpiacími. Plusom pre film je hudba od Clinta Mansella, čo dodáva pri niektorých scénkach slušnú úzkosť. ║Rozpočet $4,5milióna║Tržby USA $3,635,482║Tržby Celosvetovo $7,390,108║ Aronofsky má jednoznačne talent ale pripadá my to, že sa ešte trošku hľadá aby našiel to správne vygradovanie príbehu a verím že časom sa k tomu dopracuje (06.03.2008)

Režijná invencia Darrena Aronofskeho je neuveriteľná. Dokáže vôbec niekto iný tak brilantne reflektovať ľudské pocity iba pomocou kamery, strihu a hudby? Takisto herecké výkony sú vynikajúce - kreácia Ellen Burstyn patrí k tomu najlepšiemu, čo som kedy videl. Ale ani to mi nestačí. Requiem for a Dream je totiž devastujúcou mozajkou trápenia tak trochu samoúčelne. Nie je hlbokou, existenciálnou a nadčasovou filozofickou úvahou, ktorou mohl byť. Čo je pri jeho mimoriadnych formálnych kvalitách škoda. (03.04.2003)