Režie:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHudba:
Clint MansellHrají:
Ellen Burstyn, Jared Leto, Jennifer Connelly, Marlon Wayans, Christopher McDonald, Louise Lasser, Marcia Jean Kurtz, Suzanne Shepherd, Mark Margolis (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ovdovělá Sara Goldfarbová žije na Coney Island a snadno podléhá mámení televizních pořadů. Právě teď drží dietu, aby se mohla účastnit jedné ze show. Její milý ale bezmocný syn Harry má novou přítelkyni Marion a společně se snaží čelit bolestné realitě útěkem do snů. Ani Harryho nejlepší přítel Tyrone, který se živí prodejem drog, nemá snadný život. A tak se čtveřice lidí, jimž osud nepřál štěstí, točí v bludném kruhu bezmoci a beznaděje. (AČFK)
(více)Recenze (2 538)
Hned na začátek bych chtěl napsat, že i přesto, že dávám filmu pouze 4*, tak se jedná o velice silný emoční moment. Příběh vypráví o 4 hlavních postavách, které propadnou různým závislostem. Nejvíce mě asi (pro někoho možná paradoxně) oslovila postava matky. Co si budeme povídat, závislost na narkotikách je již celkem ohrané téma a všichni (doufám) víme, jak to může skončit, pakliže nenajdeme hranici a včas nezatáhneme za brzdu. Někteří píší, že při závěrečných titulcích museli pozřít silnější alkohol, to se u mě tedy takový nával emocí nekonal, možná jsem divnej no :). "A vítězem se stává...." "Přijedeš Harry ještě dneska?" "Do týhle ruky už si nikdy nic nepíchneš" A tak ti třeba ty vole jeden! =D 80% ()
Silné, zároveň silne depresívne, s už kultovou hudbou. Ale neviem či to chcem vidieť znova. ()
Jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl, ale už ho nikdy nechci vidět znovu. Deprimující až na dřeň, briliantní obsazení, skvělý příběh a od drog vás odradí jako nic jiného na světě. 9/10 ()
Kamera ukazující na plátno hluboké pocity hlavních protagonistů – skrz nereálné, avšak strhující záběry a detaily (lednička, co se snaží se osvobodit). Pusté, sterilní a tmavé záběry vytvářející zvláštní atmosféru. Velkolepý a jakoby minimalistický soundtrack (hlavní refrén), jehož různé variace mi v průběhu snímku zpříjemňovali zážitek. Film je hlavně o pocitech, tolik ne o příběhu; a ani o drogách jako takových mi přijde, že to nebylo – spíš se drogy staly součástí jejich životů, a je to o těch lidech. Doplněk: Snímek mi ukázal, že i bez smrti může být příběh pořád smutný a s utrpením. ()
Z pohľadu človeka, čo neokúsil svet žiadnej zo spomínaných a prezentovaných drog je len ťažko povedať o pravdivosti účinkov popisovaných v tomto diele. V každom prípade aj z pohľadu laika je to veľmi znepokojivé a desivé dielo o pôsobení drog na človeka. Čo sa týka samotného diela po stránke filmárskej je to veľmi pôsobivý film s dobrou kamerou, fajn strihom, ale predovšetkým s famóznou Ellen Burstyn vo svojej úlohe. Jej som to skrátka celú tú dobu "žral" ako to hrala presvedčivo (Prečo sakra nezískala za tento životný výkon Oscara?!!) A takisto ten úžasný soundtrack od Clinta Mansella, ktorý podvedome počul už snáď každý. Pre mňa osobne zrejme najlepší soundtrack na striebornom plátne. Avšak aj napriek týmto superlatívom mi tu niečo k absolútnej dokonalosti akoby chýba, možno je to slabšie vyvrcholenie, ktoré síce nie je až takým prekvapením, keďže všetky udalosti vo filme tomu aj nasvedčovali, ale niečo mi tam skrátka chýbalo takisto ako aj iné veci. 4* ()
Drsny, podmanivy, depresivni, od zavislosti skvele odrazujici. Ale videt to uz nechci. ()
Tenhle film mnou silně zarezonoval už v době, kdy jsem ho pár let po jeho premiéře zhlédl poprvé. Všechny stránky filmu jsou skvěle vybalancované a tvoří unikátní kinematografický počin. Kamera, střih a jeden z (pro mě) nejlepších hudebních filmových doprovodů, co znám. To vše jde skvěle ruku v ruce se scénářem i výjimečně dobrým hereckým obsazením a režií a je to, troufám si říct, daleko nejlepší režijní kousek od Darrena Aronofského. Vyzdvihl bych ještě jednou hudební složku, která je nesmírně důležitým a ve filmech často opomíjeným výrazovým nástrojem, který může průměrný i podprůměrný film vyšvihnout o level výš nebo naopak jinak skvělý film poněkud přizabít. A tady je hudba kulervoucí a dokonale korespondující s příběhem i hereckými výkony. Z těch o prsa maminky Rockyho (ne Slyova, ale Vémolovic) vyčnívá Ellen Burstyn, která to asi dala tzv. na Kosťu (Stanislavskij) a několik měsíců sjížděla vše, co se sjet dalo, jinak mi voko nebere, jak někdo může tak dokonale zahrát smažáka bez tatarky a hranolek. Zlatého plešouna za nejlepší herecký výkon v hlavní roli pro menstruujícího člověka za rok 2001 vyhrála Halle Berry za Ples Příšer, který jsem doposud bohužel neviděl, ale jestli tehdá malinová kočičí žena předvedla ještě něco lepšího než Ellen, nenechám si ho ujít. Jinak by bylo fajn takové filmy pouštět na základkách prepubošům místo přednášek o tom, jak jsou drogy špatné, mkay? https://www.youtube.com/watch?v=KeprIqxrDQo ()
Konečně jsem se k tomuhle filmu dostal... Musím říct, že něco tak sugestivního a zároveň výchovného se jen tak nevidí. Nebýt erotických scén, tak by se tohle z fleku mohlo promítat na základních a středních školách v rámci protidrogové osvěty a myslím, že by to mělo větší význam než vyprávění nějakých obecných mouder... V životě jsem si nedal ani blbýho jointa a po zkouknutí tohohle snímku je moje odhodlání nikdy to nezkusit ještě posíleno. Neumím si představit člověka - snad leda nějakého sociopata - se kterým by konec filmu nic neudělal. Mně trvalo dvě hodiny, než jsem se trochu uklidnil, a dokázal zamhouřit oči (kam se hrabou horory - nejstrašidelnější příběhy píše skutečný život)... Tyhle příběhy čtyř vzájemně propojených lidí (matka-syn, kluk-holka, dva kamarádi) nebyly odsouzeny ke šťastnému konci. Po prvotních úspěších ve snaze přiblížit se ke svým snům (účast v televizní soutěži, šťastný život se svou láskou, obchod s textilem, hrdost mámy na syna) následuje v případě každého z nich drtivý pád, který má za následek ztrátu lidské důstojnosti, svobody, končetin a - co je nejhorší - dokonce i ztrátu rozumu a osobnosti... Na tenhle snímek se dá nahlížet ještě z jednoho úhlu pohledu, a to z pohledu neosobního přístupu ve zdravotnictví. Doktor vám bez přemýšlení předepíše nějaký driják, aniž by se na vás pořádně podíval a měl od vás co nejdříve pokoj, a nepřímo z vás udělá trosku závislou na prášcích... Pět z pěti hvězdiček, doporučím Requiem for a dream každému, ale myslím, že sám to vidět už nikdy nechci, zase by mě to zničilo. ()
Skvělej soundtrack, pěkná kamera a totálně nádherná Jennifer.... ()
Tenhle film jsem viděla jako malý dítě, mohlo mi být třeba 12 a dodnes, v mých 20 letech, na něj myslím a někdy mi nedá spát. Je to přesně takový ten typ filmu, který chce člověk vidět jen jednou, ne protože je špatný, ale protože je natolik znepokojující, že jej stačí vidět jednou. A snad je i jeden z mála filmů, který podává závislost ve správném světle. Často se setkáváme s filmy, které drogy idealizují, ale Requiem ukazuje drsnou realitu závislostí a to nejen na drogách. Jednoho dne možná získám odvahu si jej pustit znova. ()
Po závěrečných titulkách mi do zpěvu moc nebylo. Film je velmi náročný na psychiku, ale u tohoto tématu to ani jinak být nemůže. Kromě děje můžu vyzdvihnout režii a herecké výkon, protože tento film nebylo určitě lehké natočit. Snímek se řadí k těm, které by měli vidět všichni, přestože to není moc hezké a už vůbec ne jednoduché sledování. ()
Závěrečnou scénu nikdy nezapomenu. Takové pocity jsem totiž ze žádného filmu ještě neměl. To vše díky fantastické (zvláštní) režii, hereckým výkonům, kterým nelze nic upřít, a atmosférické hudbě. Doporučení každému pro koho ještě není pozdě. ()
Nejvíc depresivní film co jsem viděl ale přitom jeden z nejlepších. Proč se ve školách učí dlouhé hodiny o tom že se nesmí brát drogy když stačí jim pustit tento film. Jared Leto a další absolutně neuvěřitelně ztvárňují závislé lidi na všelijakých věcech. A ta hudba to je kategorie sama o sobě, za mně jeden z třech nejlepších soundtracků ve filmu vůbec. Hans Zimmer smekám. - 94% ()
úplně přesně nevím proč, ale neměla jsme z toho filmu vůbec dobrý pocit, možná byl krutě pravdivý natolik, že byl krutý ()
Velice hutný snímek ze kterého dokonce plyne i ponaučení: děti nebere drogy ()
Niektorí túto drámu vydržia sledovať niekoľko desiatok minút a potom ju vypnú. Iní, ako ja, ju zvládnu až dokonca a potom len nemo zízajú na záverečné titulky. Príbeh kola závislostí sa rozbieha pomaly. Postupne spoznávame hlavné postavy s ich túžbami a trápeniami, dej dopĺňa úžasný netypický strih, v pozadí znie nezabudnuteľný soundtrack Clinta Mansella, až sa (aspoň poniektorí) dostanú k trpkej gradácii v závere. Neviem, ako by film zvládal napríklad človek s depresiami, ale ak si myslíte, že na to máte a radi vyjdete z komfortnej zóny, určite odporúčam. ()
No. Co k tomu říct. Díky tomuhle filmu už nechci drogy ani vidět. Ne opravdu... ten film je tak těžkej na sledování, až je to neuvěřitelný, což znamená, že splňuje svůj účel na 100%. Hudba perfektní. Každý, kdo film viděl drogy brát nebude a jestli ano, tak jste nefalšovaní masochisti. ()
10/10 ()
Miluji fetky a Jennifer Connelly. Tento film má vše co mám rád pěknou holku a fet. Tento díl začíná krádeži Sary Goldfarbove. Okrade ji vlastní syn aby měl na fet. A to celkové směřuje cely děj filmu. Cely film se točí okolo závislosti a celkově špatnému systému lékařství které v Americe je. Je to velmi krásné natočeny film s ještě lepší hudbou. Opravdu bych to doporučil každému kdo má rád prohlédnutí na věc z jiné strany. ()
Requiem za sen je neskutečně silný film. Máloco ve mně zanechalo takovéto pocity. Dějově to samozřejmě není žádný skvost, ale o to tady nejde. Úhelným kamenem snímku je dokonale ztvárnění pád do stále hlubších osidel závislosti. Všechny 3 (4) hlavní postavy se dočkají patřičné pozornosti a každá přináší divákovi své specifické poselství. Zároveň snímek obsahuje nepřeberné množství různých skrytých motivů, nad kterými se člověk musí po zhlédnutí pečlivě zamyslet. Vyzdvihnout musím dechberoucí soundtrack, jenž snímek perfektně dokresluje; takovou vynikající symbiózu jsem neviděl už velice dlouho. Závěrečných 10 minut filmu je pak přímo skvost; to jsem jendoduše zůstal zcela oněmělý s vyvalenýma očima; neuvěřitelně silné zakončení. O Requiemu za sen budu přemýšlet ještě dlouho, o všech jeho skrytých vrstvách a poselstvích, které se diváku režisér pokouší předat. Toto by mělo být povinně přehráváno na všech školách. Poučení, že člověk se musí kontrolovat, nezapomínat na své blízké a nebýt sobec je univerzální. Requiem za sen proto rozhodně doporučuji ke zhlédnutí. ()
Reklama