Requiem za sen

Neskutečně intenzivní zážitek a film, který vás na velkém plátně doslova vysuší, vyhladoví a do poslední buňky zničí. Na rozdíl od Fontány, která je přes svůj opulentní vizuál jen namachrovanou nudou, obsahuje Requiem skutečné emoce, je až nepříjemně reálný (hlavně co se týče na hubnoucích prášcích závislé matky) a při některých scénách mrazí jako chladící box zapnutý na extrémní režim. Brr... po tomhle bych si nedal ani acylpirin. (29.01.2009)

Prva hviezdicka je za skvele herecke vykony. Druha za excelentnu reziu. Tretia za vynimocnu kameru a hudbu. Stvrta za tvrde a nekompromisne zobrazenie reality. Piata za emotivnost, silu, slzy v ociach, neschopnost popadnut dych. Keby bola siesta, tak ju dam za stale vacsiu aktualnost problematiky drog. Tento film by sa mal stat povinnou sucastou vychovy na skolach. Ak by mali decka chut si nieco vziat, po vzhliadnuti tejto snimky by ich to malo rychlo prejst. Vrelo odporucam kazdemu, kto film este nevidel. Jednoznacne najsilnejsi a najemotivnejsi zazitok, aky som pri filme kedy zazila... (27.09.2006)

Moc mě to nenadchlo. Na to abych viděl co dělají drogy s člověkem se stačí zajít kouknout v Praze na Karlák nebo k Tescu na Národní třídě, případně několik let sledovat Jiřího X Doležela, takže po téhle stránce považuji film za zbytečný. Nicméně jedna věc mě dostala, kam až vede chorobná touha zhubnout. Lidi, doprdele vyserte se na diktát modních trendů týhle zkurvený doby. Všichni ti kluci a ty holky co nám představují různé modní magazíny vypadají tak strašně cool až mě je z jejich dokonalosti na blití. Přirozenost a obyčejnost je v životě přece mnohem víc krásnější než ženská nucená vychrtlost a mužská fyzická dokonalost utvořená ze všech možných chemických sraček zvaný prášky,koktejly, injekce a bůh ví co ještě. Opravdu nádherně tenhle film ukazuje kam až chorobná touha po fyzické dokonalosti může dojít ! Zásluhou monstrózně dokonalýho hudebního motivu celý tohle smutný divadlo vynikne ještě mnohem více. (18.11.2007)

Deprese, smutek, nuda a žádná zábava. Pro toho, kdo se včera vyklubal ze skořápky, to snad může být zajímavý pohled na problematiku drog. Mě však nebaví sledovat na obrazovce něco, co vidím v každodenním reálu a nějaké Aronofského vizuální mistrovství na mém pocitu zbytečně promrhaného času nic nezmění. (24.07.2011)

Vážení filmoví přátelé, nemá cen nic zastírat, film Requiem za sen mě naprosto zničil. Mám pocit, že život, jaký jsem žil doposud nemá žádný smysl ani budoucnost, proto na něj rezignuji. Lžu? Ano i ne. Film Reguiem za sen mě opravdu pomalu zabíjel. Celou kapitolu ZIMA jsem měl husí kůži a svíjel jsem se jako pes, kterého někdo zahnal do kouta. Kňučel jsem a se slzami v očích překonával sám sebe, když jsem se rozhodl ten proklatý film nevypnout. Vydržel jsem to, i když sám nevím proč tomu tak je, nevěřil jsem si. Co ale může za to, že mě tato část filmu svírala zevnitř a pomalu mi bránila v dýchání? Scénář to určitě není, neboť z něj nějaká ta větší dokonalost cítit není... Ano jedná se o geniální režii a hudební doprovod, bez těchto dvou složek by byl Requiem za sen zcela obyčejným, průměrným filmm. Přestože se jedná o jediný snímek, který mě takto hluboko zasáhl, nemohu jej milovat, ale musím jej nenávidět. Requiem za sen je jediný film, který bych býval ohodnotil i více než pěti hvězdičkami, přesto si jej nemohu v žádném případě zařadit do oblíbených. Proklínám ho. A tak vysoce jej hodnotím jen za tu bezchybně vytvořenou atmosféru absolutní bezmocnosti, kterou tak přesvědčivě vykreslil ve své poslední části. Při jeho sledování jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem sám něco podobného pociťoval a musím vám říct že nic příjemného to není... Doufám že jej už nikdy neuvidím. (06.02.2006)