Perníková věž

Je to naprosto neškodná blbost, kterou jsem ale viděl s partičkou v kině a jelikož jsme před tím byli na pivku, o to víc se nám to asi líbilo. Například scénka, kdy zhulenej maník prochází s botama v ruce před televizorem, kde sedí rodiče a myslí si, že je neviditelný, je scénka k popukání.................moje hodnocení = 6,5 z 10. (04.10.2014)

Prakticky z každého záběru Perníkové věže čiší intenzivní snaha být cool, trendy, in a bůhví, co ještě, zkrátka a dobře, režisér se zoufale snaží strefit do vkusu teenagerského publika. Potíž je v tom, že ten film mám tradiční českou slabinu, tzn. špatný scénář s konstruovanou zápletkou, nevěrohodnými charaktery a prapodivnými motivacemi. Bylo by to za jednu hvězdičku, ale slabší dvě nakonec zachraňuje žánr, který Šteindler určitě neměl v úmyslu. V řadě momentů je to totiž nechtěně komické a dá se to chápat jako parodie vlastního záměru. Celkový dojem: 30 %. (17.08.2013)

Drogy nejsou rozhodně jen sranda, aneb jak dokonale promarnit skvělej potenciál. Z filmu mohl být další klasický "drogový snímek" se silným rozuzlením. Místo toho tu máme až neuvěřitelně uměle vytvořenou atmosféru, odfláknutý scénář, hromadu osobních tragédií, nucený humor, tuctově kýčovitá hudba, která přebíjí tu jakžtakž dobrou, naprosto šílený postsynchronní dabing ala Troška a poslední hřebík do rakve vyššího hodnocení, je vzpomínková tragikomedie u jezera. Dje se světélkující helmou jsem dělal že nevidím a Radkova závěrečná proměna, je vážně směšná. Chvílemi výborné polohy kamery, občasný, skutečně legrační humor, překrásná, i když opět uměle využitá, dredatá holčina (celá tato kultura je zde až nechutně tlačena) a již zmíněný závěr filmu. To jsou klady, které jsou zatlačeny do kouta předchozími šílenostmi. Ale na hodnocení mi to stačí. Milan Šteindler mě jako režisér nepřesvědčil ani zde. Tohle vzít do ruky M. Ondříček s Janem P. Muchovem nebo V. Michálek (Anděl exit), dopadlo by to absolutně jinak. (20.10.2011)

Vizuál i střih parádní, muzika sedla, pár fakt dobrých režijních nápadů. Scénář ale rval všechny vjemové orgány napojené na soudnost a po přečtení anotace jsem věděl jak film dopadne od dvacáté minuty. Strašně přepálené pseudo stylizované cosi. "Výpovědní hodnota" (či snaha o ni) je fakt spíš jen úsměvná. Ale jak říkám technická stánka šlape a mám rád Dolanského a ještě radši Dorku Nvotovou (po drogové problematice nejpodstatnější důvod, proč jsem si film pustil), takže u mě dobrý. A nutno podotknout, že film má vzrůstající tendenci a svoji sklepáčnost fakt nezapře. Pokud by však člověk od filmu čakal něco víc, na československé scéně už je dneska naštěstí ranec filmů, které mu o dost víc dají.. (10.12.2017)

Svého času se na tenhle film chodilo jako na nové Samotáře, jenže on je spíš nový Requiem For A Dream. Pochopitelně bez všech jeho kvalit. Příběh je stejně banální jako předvídatelný, což u Aronofského drogového thrilleru nevadilo, ale Perníkové věži to podráží nohy, protože jinak není kde brát. Herci jsou - mimo sympatického Jana Dolanského a Vladimíra Marka úplně tuctoví, a navíc příšerně dabovaní. Mix zvuku je celý ohavný, což atmosféře rozhodně nepřidává. Scénář se ji navíc ředil neustálými vtípky, z nichž většina jen prošuměla. Šteindler zkoušel co se dalo, takže jsem měl občas pocit, že točí absurdní drama. Krásným příkladem je zpívací scéna, která nemá vůbec žádný důvod, pointu, ani význam. Zaujal mě alespoň depresivní závěr. Před dvaceti lety mně z něj trochu mrazilo. Dnes už ani to ne. (10.02.2022)