Reklama

Reklama

Satanské tango

  • Maďarsko Sátántangó (více)
Trailer

Obsahy(1)

Podle stejnojmenného románu Lászla Krasznahorkaie natočil Béla Tarr sedm a půl hodiny trvající veledílo Satanské tango, jímž na sebe upozornil také za hranicemi Maďarska. Úvodní sekvence snímku trvá sedm a půl minuty a předznamenává tak celkovou stopáž. Není to ovšem jediný dlouhý záběr filmu, odehrávajícího se stejně jako Zatracení (1988) v posttotalitní pusté krajině, již rozbahňuje neustálý déšť a drásá drsný vítr. Průměrná délka záběru se pohybuje kolem dvou a půl minuty. Příběh hříšné vesnice je rozvržen do dvanácti kapitol, jež můžeme rozdělit na dvě poloviny, což odpovídá pravidlům tanga (šest kroků dopředu, šest kroků dozadu). Především v první části Tarr paralelně vypráví osudy jednotlivých postav, které směřují k jasně danému bodu - příchodu lžiproroka Irimiáše a jeho kumpána Petriny. Z několika úhlů pohledu sledujeme toto dlouhé čekání na člověka, jehož se obyvatelé chátrající vesnice obávají. Vesničanů však není mnoho, můžeme hovořit jen o třech manželských párech Schmidtových, Kránerových a Halicsových, solitéru Futakim, lékaři voyeurovi, prostoduché dívce Estike a o jejím zlém bratru Sanyiovi. Hrdinové se stejně jako v předchozím titulu pokoušejí vymanit z těžké životní situace a touží po lepších životech, na něž střádají dlouhá léta peníze. Vzájemné vztahy nejsou příliš korektní, a tak se snad každému honí hlavou, jak získat všechny finance pro sebe a nehledě na ostatní opustit komunitu. Do této situace přichází muž jménem Kelemen se zprávou, že se vracejí Irimiáš a Petrina, ačkoli chlapec Sanyi všem tvrdil, že zahynuli. Vesnici, jež se k mužům nezachovala zrovna čestně, přepadá strach z pomsty. Na prostoru úchvatných více než sedmi hodin se odehrává hluboký existenciální příběh, jenž zanechává nesmazatelnou stopu. (Letní filmová škola)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (105)

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Ach, Beckett, Kafka, Nietzsche a vše další – celá evropská kultura jako by se smrštila do obrazu maďarského venkova, a v tom je nepřekročitelná velikost Tarra: totiž, že divák skrz jeho obrazy vyvolávající totální perceptivní identifikaci (tedy úplné vtažení diváka do nazíraného předmětu skrze dokonalý cit pro skloubení vizuálního pole a atmosféry, kterou vyzařuje) plně propojí každý jeden detail maďarské reality s všeevropskou výpovědí. Kamera dokonale maďarsky pomalu plyne jako proud v Dunaji a přesto sledujeme beckettovské drama o nesmyslném čekání na spásu, kafkovské o nic méně anti-hluboké drama o podřízenosti člověka o nic méně nesmyslné vůli a oku Moci, jež si v nároku vše kontrolovat vykonává akt všeobecného překroucení všeho do své pitomé logiky a konečně nietzscheovské drama o záblesku ega, které nechce být ničím spoutáno, a přesto vždy končí jako nepatrný záblesk mezi tmou a světlem – mezi černou a bílou černobílé kamery. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Jak jen hodnotit tohle monstrum, tenhle Tarrův velkofilm, se kterým jsem strávil něco málo přes sedm hodin života? Není to totiž lehké - má to v sobě hodně z toho, co mi na Tarrovi vadí, ale taky dost toho, co bych nečekal, že u Tarrova filmu (zvlášť z pozdního, slow-cinema období) uvidím. Bohužel si neodpustil totální nihilismus i manipulaci s charaktery postav, kdy je do situací staví tak, jak se mu to hodí a zapomíná, že každý nejspíš má jiný charakter (což z toho leze mezi řádky). Taky je tu pár scén, které slow-cinema zneužívají a nejvíc to platí o dlouhém (asi 30-40 minut) mučení kočky malou holkou, jelikož z té scény plyne nanejvýš banální metafora neúspěšného přežívání ve zkaženém světě, ale pak se k holce (i po tom, co udělala) přistupuje jako k jediné čisté duši bez jakéhokoli smyslu. Odpíchne se z toho jedna základní věc, ale její pozadí netvoří neutrální charakter oné dívky, ani film se k němu nevrací a (aspoň teď) nevím, na co tam teda je. A stejně jako u každého slow-cinema, nevyhnu se srovnání s Lavem Diazem - zatímco on má každý film pečlivě promyšlený, scénu od scény a záběr od záběru, Tarr to má svým způsobem taky, ale oproti Diazovi mu chybí hlubší prokreslení postav, situace, i drobné přesahy navíc. Proto na mě Satanské tango chvílemi působilo krásně na povrch, ale duté uvnitř, přičemž ona dutost zde znamená vězení vlastních tezí, které jsou krátkozraké a neprokreslné, ale Tarr tak vnímá svět. JENŽE se to nedá jen tak zavrhnout, jelikož Tarr zde dokázal vytvořit velice působivou, až hypnotickou atmosféru, ve které žádná scéna nepůsobí zbytečně dlouze (objektivně) a pohltil mě natolik, že se mi za celou dobu ani na moment nezavíraly oči. Pomáhal tomu i opakovaný hudební motiv, který přesně vykreslil atmosféru, výběr ponurých lokací (zvlášť vesnice) i umisťováním postav do rámu - což se mi nejvíc líbilo u scén, kdy všichni byli od kamery dost daleko a záběr neskončil, dokud všichni rám neopustili. Nádherné záběry, nádherné scény, fakt. Jenže teď to hlavní - vyrovná se filmařská stránka scénáristické? A teď myslím scénář včetně všech přesahů, ne jen narativ. Tu jsem právě na rozpacích, jelikož je složitější ten film rozebrat jen jednou cestou. Pro mě je nejvýraznější podobenství o vylidňování vesnic a s tím spojená nemožnost důstojnějšího pracovního zařazení těch, kteří se mimo vesnici nemají šanci víc uchytit a jsou, řekněme, "spojeni s polem" + podobenství o komunismu v Maďarsku, které ale nemám šanci pochopit, jelikož jejich situaci moc neznám a vyvozuji to jen z pár do očí bijících návazností o "východě, kde je svoboda a všichni jsou si rovni". Jenže se tam může skrývat cosi biblického (jen teda netuším... Job? ve ztělesnění vesnice? Nebo jen Apokalypsa, ale bez oficiálního konce (tedy bez Boha)? Když už se tam cituje Zjevení? Ale to je teoreticky każdý Tarrův film... Nechám to jiným), nebo prostě jen totálně nihilistický příběh o stavu světa/Maďarska, či myšlenka, že svoboda je jen prázdný pojem... Ale i když se budu držet své interpretace, pořád vnímám jisté nedotaženosti, které mi ji buď boří, nebo ukazují její nedotaženost. Problém je už jen v rozsáhlém úvodu - co ty scény ukazují, nelehký život na vesnici, nebo to, že každý na vesnici je buď sociopat, idiot nebo věčně pod obraz? Pozitivní je, že poprvé u Tarra můžu rozsáhleji nad jeho filmem přemýšlet (a ne jak u Turínského koně, kde jsem musel jednu banální myšlenku sledovat dvě a půl hodiny), negativní je, že si z něj můžu odnést různorodé věci a díly tomu nevím, jestli bych radši řekl "ano, stálo to za to" nebo "spíš asi ne". Mám to někde mezi. Mezi je 3,5*. Zatím nebudu přehánět a přeceňovat, vyspím se na to a jestli to ve mě zanechalo skutečný a upřímný silný zážitek, půjdu mile rád výš. Ten film na to má, ale... Silné 3* () (méně) (více)

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Tarrove tri filmy, ktoré som videl mi pripadajú najzaujímavejšie v jednej veci. Že sa totiž akoby odohrávali v inom vesmíre. Stále však v našom, ale paralelnom, čiže na planéte Zem, ale s inou históriou. Vedci o tom už dnes majú svoje reálne vyznievajúce teórie a ak svet Bellu Tarra niekde existuje, vôbec by som sa nečudoval. Neexistujú tu veľkomestá, asi tu žije zopár stovák miliónov obyvateľov a medzi nič extra malomestami sa nachádzajú polia a blato. Veľa blata. Napriek dĺžke film nenudí, pretože rozdelením do kapitol ho vlastne sledujeme ako seriál a tešíme sa na ďalšiu časť. To však nemení nič na tom, že nejakých slabších 5 hodín by úplne stačilo. Oproti Turínskemu koňovi a Harmóniám, ktoré mali pri podstatne kratšej dĺžke väčší ťah na bránku, mi Satanské tango pripadalo viac sebastredné a menej uchopiteľné, každopádne sa absolútne vymyká tomu, čomu dnes hovoríme klasický európsky art (povedzme napríklad tak populárne sociálne drámy), blížiaci sa svojou jednoduchou štruktúrou viac internacionálnemu štýlu. ()

Dan9K 

všechny recenze uživatele

Věděl jsem do čeho jdu a že není možné, aby 450-ti minutové monstrum udrželo člověka v pozornosti po celou dobu projekce. Že to prostě není v lidských možnostech. Faktem je, že už od prvních vteřin, při postupném projetí domovské vesnice za pozorné asistence turu domácího, je jasné, jakým směrem se bude Satanské tango ubírat a že si rozhodně nebude s těmi ohranými problémy, jako je udržení napětí a zábava, dělat starost. A ani jsem to od něj nechtěl. Mou základní chybou bylo, že jsem si až příliš důkladně pročetl těch pár řádků v katalogu, které o snímku informovaly a jejichž pravdivost se v samotném sále projevila asi jako moje peníze za lístky v kapse Fera Feniče. Za prvé mluvila o dokonalém vykreslení postav, na které je prý dostatek času, což se jeví na první pohled jako zcela racionální úsudek. Ovšem už se nezmiňuje, že většina scén trvá pětkrát déle než ve Vesmírné Odysee a výsledné obsahové sdělení pak (i přes obří stopáž) není o mnoho větší, než v běžném filmu. Chci tím říct, že fakt dobře vykreslená postava je jedna (malá holka) a ucházejícím způsobem tak tři (Iremiáš, doktor a snad Futaki), ostatní pro mě znamenaly jen jména, na která do zítřka zapomenu. Druhou věcí je efektní navnadění v podobě předvečeru apocalypsy. Tam byl asi ten největší problém, jelikož mám o této situaci (ať už znamená či znázorňuje cokoliv) svou "zidealizovanou" představu, kterou se rozhodně nepodařilo naplnit. Některé střípky (v podobě deště, bláta, blesků a pobíhajících domácích zvířat) se mé představě přiblížily jen trochu; a rozhodně by byla zrealizovatelná i přes menší rozpočet. První trojhoďka (ani nevíte, co udělá takový film s vaším subjektivním vnímáním času) by mohla být zdařilou introdukcí. Již hirnlego zmiňované pasáže svítání, tanec nebo mučení kočky (mimochodem to mi přišlo odpornější, než jakékoliv umělé létající vnitřnosti, hovna nebo blitky, protože tohle prostě bylo REÁLNÉ a to mi nikdo nevymluví) byly dokonalé. Ovšem scéna "monolog Iremiáše;mrtvé dítě na stole" pro mě znamená takový předěl. Už jenom fakt, že to dítě naprosto zřetelně dýchalo, mi vrhlo na celý film a jeho práci s detaily temný stín. Samotný monolog pak byl pro mě takovým trpkým vystřízlivěním, jelikož nasměřoval děj tam, kam jsem rozhodně nechtěl a jeho patetičnost mnou trochu zacloumala, až jsem málem vzbudil lidi okolo. Film rovněž nezná pojem gradace, alespoň pokud bereme v potaz to, že se blíží něco zlého, velkého nebo důležitého. Nechápu, proč byl začátek filmu temnější, než jeho prostředek a ten zase temnější, než jeho konec. Ještě něco mám, komentář je ale bohužel limitován. Ale co hodnocení? 2 a hůř je ošklivé, protože tenhle film je prostě velký. A to nejen svou délkou, ale celým svým vyzněním. Nezaslouží si být takhle strhán. 3 - čili průměr? Pche. 4-5...vžádném případě, žádný film mi nezpůsobil takovou fyzickou a psychickou bolest. A nechat bez hodnocení? Film, kterému jsem věnoval tak 10 hodin života? A ani bych ho neměl mezi zhlédnutými? Co s tím? Současné hodnocení je tedy čistě náhodné (ale nevěřte tomu :-) ). Jo a mimochodem, režisérovy kecy o tom, že nemá smysl točit filmy o příběhu, jelikož kvalitnější příběh než zabití Kaina Ábelem, už nikdo nevymslí, je naprostý ale naprostý NESMYSL! Už jenom v té Bibli se najde spousta lepších fikcí. () (méně) (více)

JohnMiller 

všechny recenze uživatele

SÁTÁNTANGÓ (1994) Trvalo mi síce tri dni dopozerať to, ale neľutujem! Satanské Tango je najvýznamnejší film, pravdepodobne, najvýznamnejšieho Maďarského režiséra menom Béla Tarr. Snímka má 430 minút, čo je viac než sedem hodín. Veru, dlhší, jednoliaty film som od tohoto ešte nevidel a asi už ani nikdy neuvidím. Človek by si pomyslel, že dej bude mať, nesmierne veľa postáv, príbehov jednotlivých postáv, možno dokonca až priechod generácií ale nieje tomu tak. Ako je už u Tarra zvykom, jeho zábery sú pomalé, vláčne, skôr poetického zamerania, kde nejde ani tak o dej samotný ako o vizuálnu perspektívu. Hoci je obraz čiernobiely, zábery majú oveľa viac takého toho vnútorného zafarbenia ako niektoré farebné filmy. Snímka zachytáva jednu malú osadu blízko nejakého menšieho mestečka na Maďarskom vidieku. Ide o absolútne zdecimovanú oblasť ktorá po páde komunizmu absolútne stagnovala a zopár ľudí, čo tam ešte nažíva, prežíva zatratenia hodnú anómiu. Zachytenie ľudských duší a príbytkov v takto dezolátnom stave to režisér aj spisovateľ, keďže je to nakrútené podľa novely aj keď som ju zatiaľ nečítal, bolo tak silne realistické až som sám sebe neveril čo vidím. Osobne poznám z podobného kraja rovnako zruinované duše, takže to viem úplne objektívne zhodnotiť a uznať zámer tvorcov, hoci bola knižka písaná ešte v roku 1986.. Je mi strašne sympatické, že scenár písal ako režisér, tak aj samotný spisovateľ Satanského tanga, čo je úplne perfektné, pretože myšlienky písané perom boli adekvátne, a podľa predstáv, vyryté do obrazu. Ono sa mi to počas sledovania nezdalo, väčšina záberov mala viac ako 5 minút, ale snímka sa nakrúcala až 4 roky, čo je dóóósť veľa, na to, že v príbehu ide iba o pár dní. Každý charakter v osade dostane v snímke dostatočný priestor na to, aby sa prezentoval. Divák zistí, že vlastne každý z nich je nejakým spôsobom skazený. Veľa pijú, nepracujú, ale zároveň ani nemajú čas na nič poriadneho, sťažujú sa ale nič preto nespravia. Ich životnú idylku prekazí až správa, že do neďalekého mestečka prichádzajú dvaja ich bývalí obyvatelia, ktorý mali byť už dávno po smrti. Z nejakého bližšie neurčeného dôvodu im musia dať všetky svoje peniaze, čo sa nikomu z nich nepáči ale neodvážia sa im odporovať. Film je plní mystiky. Z dvoch mužov, ktorý prichádzajú je jeden veľmi inteligentný, až by som povedal, že mal v snímke metaforickú úlohu spasiteľa-filozofa. Snímka má aj mnoho sólových vstupov kde sledujeme jednu postavu, ktorá sleduje určitý dej z jej perspektívy, v ďalšej sólovej kapitole zase sledujeme inú postavu, ktorá sa pozerá na rovnakú zápletku z jej perspektívy, je to veľmi zaujímavé ale aj náročné na sledovanie. Celý soundtrack má dokopy dve skladby ale často sa nehrajú, to skôr počúvame zvuk padania dažďa, Je tam tak často, až to udiera na city. V pomalých záberoch sa často nerozpráva a keď už áno, tak ide o sedliacky Maďarský slang plný vulgarizmov, ktorý ma milo prekvapili, keďže ho dobre poznám ale často sa s ním, v posledných rokoch, do vztyku nedostávam, alebo ide o rozprávača, ktorý, podľa mňa, cituje výňatky z knihy. Je to plné básnických metafor a súvetí. Tento film rozhodne nieje jednohubka ani pre milovníkov umeleckejších filmov. Ale stojí za to. () (méně) (více)

Galerie (36)

Zajímavosti (5)

  • Průměrná délka záběru: 2 minuty 25 sekund. (Rosomak)
  • Kvůli scéně s týráním a otrávením kočky měl film problémy s distribucí ve Spojeném království. Režisér Béla Tarr tvrdil, že se scéna natáčela pod dohledem veterináře. (L_O_U_S)
  • Film se točil od roku 1990 do roku 1994. (Kulmon)

Související novinky

Reklama

Reklama