Johanka z Arku

Musím se přidat k ostatním a přiznat, že tato televizní Johanka se mi líbila mnohem více než ta Bessonova filmová. Asi jako hlavní důvod bych uvedl to, jak na mě obě hlavní aktérky působily. Jahanka byla symbolem čistoty, spravedlnosti, pravdy, lásky k Bohu a naděje...toto všechno na mě z té televizní v podání L.S. působilo...prostě jsem jí to věřil. Oproti tomu její konkurentce od Bessona toto všechno scházelo....zjednodušeně jsem ji to prostě nevěřil. Nevím čím to je, ale je to tak. Ještě bych si dovolil malou poznámku. Ten kdo se trochu zajímá o historii, tak ví, že Johanka začala slyšet hlasy někdy v 15 letech a v 19 byla upálena. Leelee bylo v době natáčení 16 let, takže se pro roli hodila nejen svým vzhledem, herectvím, ale i věkově. Mille bylo kolem 24 let, to se nemusí na první pohled zdát jako takový rozdíl, ale rozdíl to je celkem zásadní a souvisí s nedůvěryhodností Johanky v jejím podání...na tu náctiletou Johanku je příliš stará, nemluvě o tom, že by ji divák měl věřit "panenskou čistotu". (07.01.2012)

Je pravda, že oproti Bessonově Johance měli tvůrci této podstatně skromnější rozpočet, čili výprava je tím pádem méně okázalá. Až na tuto "maličkost" ale ve všech ostatních aspektech strčí tato Johanka svou bohatší kolegyni hravě do kapsy. Vesměs neokoukané herecké tváře včetně pidiúčasti Kláry Issové, jakož i jiných českých herců, předvádí kvalitní výkony, dějově je tato verze tak nějak "pravděpodobněji" zpracovaná a co se týče bojových sekvencí, tak i v nich má překvapivě televizní verze navrch. Celkový dojem je tak více než dobrý. (27.08.2002)

Pre mňa najlepšia verzia o Johanke, ktorej osud ma fascinuje. Strhujúco natočené, človek sa zdravo naštve a Sobieski bola úplne ideálnou voľbou. Pritom v tom istom roku vyšla hollywoodska verzia, ktorá nebola ani z polovice taká dobrá. Prachy nerobia dobrý film. Tu je dôkaz. (07.08.2021)

"Anjelský chlieb sa stáva chlebom ľudí..." Táto pieseň (Panis angelicus) v podaní Walesanky Charlotte Church zaznie počas jednej pohnutej bojovej scény a je úplne príznačná pre celý tento film. Čím? Úprimnosťou, to predovšetkým. Nijaké teatrálne či afektované trápnosti, "iba" autentický a čistý príbeh. Legenda, ale nie rozprávka. Skutočná, historická Johanka ("z mäsa a krvi"), Panna, svätica, vlastenka. Naplnené posolstvo. Tvorcovia dokonca dokázali film presvietiť aj odleskom toho, čo bolo dané vidieť a počuť len Panne. Príjemný, decentný závan nadpozemskosti. A teraz: Leelee Sobieski. Čím by bol tento film bez nej? Ktovie. Každopádne, ohromujúci zjav. V čase nakrúcania nemala ešte ani 17, teda vek Panny Orleánskej na vrchole jej pozemskej slávy v roku 1429. Životná rola. Prirodzený pôvab, podmaňujúci úsmev, nebojácna duša. Bola presne tou Johankou, ktorá kedysi uchvátila všetky (nielen) francúzske srdcia. Do kategórie "výnimočné" patria bez debaty aj dialógy - vďaka nim sa mohli až do emotívnej krajnosti rozvíjať vzťahové linky Jana - otec, Jana - Jean de Metz, Jana - kráľ Karol VII., Jana - kapitán La Hire a najmä Jana - biskup Cauchon. Toho stvárnil elektrizujúcim spôsobom Peter O´Toole. Končím slovami, ktoré šepká Johanka už v ohnivom zovretí: "...ďakujem, ďakujem..." Mimoriadne dielo a zaslúžené slzy. (08.03.2015)

Netuším, jestli skutečná Johanka byla stejně půvabná jako L.Sobieski (zřejmě ne), ale zcela určitě je mi jasné, že když ji vedli k hranici, neměla na sobě moderní teplé zimní boty, jak je patrné z jednoho záběru. Nadstandardní televizní záležitost s příjmně nehysterickou (na rozdíl od M.Jovovich) představitelkou titulní role. Ale kdoví, jak to tenkrát doopravdy bylo? (Teda až na ty boty) (26.02.2007)