Tady Havel, slyšíte mě?

Mám k osobě prezidenta Havla vesměs vztah vřelý, mnohdy mi jeho sofistikované projevy chybí v dnešním veřejném životě. Nemusel jsem, ale chtěl jsem si to takto uvést. Má to totiž i lehký vliv na celkové hodnocení, neboť jsem mu mírně nadsadil. Bohužel nepřijde mi dokument o posledních letech Havlova života jako moc zvládnutý. Bylo vidět, že toho materiálu bylo méně než měl Pavel Koutecký při tom pro mě nejlepším dokumentu o Havlovi Občan Havel a to o dost. Jsou tam nějaké zajímavé momenty jako třeba když se třeba potká Havel s Klausem po letech, ale jsou to spíš jen takové drobné střípky, jinak se tam ta zajímavost hledá špatně. Dá se tam cítím nějaká struktura, i z těch tří natáčených let, kdy stežejním bodem je příprava filmového Odcházení. Bohužel pak už je to jen pozorování Havlova chřadnutí a návštěv lékařů. Objeví se Dalajláma, Albrightová, či na malý okamžik Miloš Forman, kdy spolu s Havlem prohledávají gauč a fotel, jestli tam nezapadla disketa se záběry a modelem Kaplického Blobu a roztomilé rozmlouvání piva od manželky Dagmar. Tam to bylo hezké, ale kraťoučké. Jinak je to spíše drobně nezábavné a i na tak krátkou stopáž jako 85 minut. Nicméně jak říkám, trošku z úcty nedám dvě ale tři, byť by to asi sneslo, ale zavírám očka. 50% (11.04.2024)

Velice laskavý film o laskavém člověku, jehož morální odkaz dalece převyšuje nános zvratků v sekci místních komentářů připomínající stránky CNN Prima NEWS na Facebooku. Film začíná amerikanizovaným a zvonivým étosem přelomu osmdesátých a devadesátých let, které jako kdyby vypadly z vánočních obrázků Sám doma, jenž jednoznačně říká: svět byl už/ještě v pořádku, dobro zvítězilo nad zlem, americké koráby na širokých bulvárech pod mrakodrapy jsou strašně fotogenické, Václave, tobě u nás kdesi za spadlou oponou děkujeme, teď seš star. Nebudu lhát, já tento narativ beru. Brzy se však dostáváme ze "star" do "stár", do zvláštně  něčím vyprázdněné postprezidentské každodennosti, která s sebou ovšem nese ohromný odkaz, který Havel už možná nechce nést. Po roce 2009 se ztrácí před očima. K čemu je život plný přednášek, blesků a autogramů, když si chce člověk číst, jančit s Magorem a Čuňasem a dodělat své umělecké sny? Svět se navíc změnil, posunul, není výmluvnější scény než ta s vysmátým a horko těžko empatickým, no, spíše arogantním gratulantem Klausem. Exprezidentství se změnilo v absurdní drama, o kterém protagonista ví své. Závěr se mění v jímavou tečku - zakopnutí na premiéře a povislé tváře, návštěva Dalajlámy, sbírání četby a nedočtených Respektů, lahváč v kapse (snad o tom Dáša nevěděla!)... já nebrečím, vole, ty brečíš. (15.05.2024)

Člověk z lidu, který byl tak nezištný, že mu nakonec museli vnutit Barandov a dům na Rašínově náměstí a Lucernu a další. A přesto, že v podstatě nikdy nic pořádného nedělal, aby si vydělal, tak pořád vymetal akcičky a měl na ně. Hodně zajímavé, ale do ikon nikdo moc šťourat nechce, pokud by to mělo být ze špatné strany. Za mě osobně byl spíše průměrný až hloupý . Ale bohužel  na jeho jméně a hlouposti, se svezli ti, co to tu podělali na desítky let dopředu. A on se rád vezl s nimi. Nicméně to jsem hodnotil jen "mistra" Havla. Dokument je o prdu a jen se snaží dělat z průměrného člověka skromného génia. 40% . A to i když neutralizuji svoji averzi k Havlovi. A blbec William tu 13.4. něco mele o " celosvětově nejuctívanějším" čechovi.  Nemám více slov, než že je to vůl, se kterým by jsem si velice rád sednul  ke stolu a pokecal o roce 1989.  Nicméně, nebudu tu hanět dlouhodobou glorifikaci nudné osoby V. Havla.. já hodnotil dokument. A ten nebyl ok.  Kryl se tohohle současného marasmu a glorifikace  Husáko-Havlovského levelu nedožil a může být jen rád.  Havel je momentálně velebenější než Gotwald, ale přitom stejným způsobem. Je to takové lezení do zadku " in memoriam". (12.04.2024)

Zatím převažují nechutné recenze sobců, dezolátů a malých lidí bez kousku studu, nadhledu, znalosti a vlastní osobnosti. Tohle není objektivní dokument typu mluvící hlavy posuzují toho nebo onoho, zpovídá se celá rodina, okolí a oponenti. Je to něco jako autobiografie posledních dvou let života státníka, prezidenta, ale hlavně člověka - Václava Havla. Dřívější záběry jsou pro kontext a prosvětlení zdravotně těžkého období. Takový snímek nemůže být krystalicky objektivní a rozumný člověk to od něj ani nečeká. (11.06.2024)

Přehlídka panoptika té nejnevybranější společnosti na jednom místě. Čecháčci co jsou rádi že si se svým jednociferným IQ dokázali založit ČSFD profil tu budou moralizovat a kárat zrovna Havla - jednoho z celosvětově nejuctívanějších lidí  co naše republika vyprodukovala (což jde i v dokumentu postřehnout) aneb "Velcome to Čekyja". Některým lidem z našich (ko)kotlin by prospěla návštěva na čerstvém vzduchu. Ale holt musí mít názor na všechno, který vlastně ani nikoho nezajímá. Tak rychle nasednout do vlaku a hurá na demošku na Václavák bojovat za mír!!! (13.04.2024)