Do útoku

Aby nedošlo k mejlce, "Over the top" je rodinný film na odpoledne a jako takový si myslím funguje velice dobře. Navíc je svou audiovizuální stránkou doslova esencí 80. let, přičemž tato dekáda samozřejmě kýčem nešetřila. Nabušený trash soundtrack, jehož autorem je italský syntezátorový mág Giorgio Moroder (jehož doprovází různí vokalisté), do toho všeho víc než zapadá. Ústřední pecka Take it higher s Larrym Greenem je fakt šlágr jaxe patří. (11.02.2009)

Těžko se mi tento film hodnotí. Na jednu stranu naivní béčková pohádka o tom, kterak 170 centimetrový Sly přetlačil obrovského mašíka a ke štěstí, synovi a penězům přišel, na stranu druhou neskutečná nostalgie s mým nejoblíbenějším akčním hercem, originalita (přiznejte se, kolik jste viděli filmů o armwrestlingu?) a chytlavá píseň Samyho Haggara perfektně sedící do "montáže". Prostě 50%. (18.10.2007)

Takové klasické béčko načichlé céčkem, zajímavé snad jenom závěrečným turnajem, kde to vypadá spíš jako v pavilonu opic - všichni tam hrdelně řvou a bijí se v prsa tak, až je to groteskní. Hudba ve stylu rádia Jih a Impuls je taktéž opravdu pekelná, ale Stallone je prostě Stallone, tak za něj ty dvě hvězdy. (28.03.2012)

To jsem si zase zavzpomínala na zlaté časy 80.tek chjooó. Ale že (vám)všem to Sly (budiž)kničemu zase nandal co? Dle pozitivních komentářů, které řeší postavení filmu na páce a herectví Slye, je to přesně tak. Zase další důvod odhalit identitu zdejších (ne)kritiků a postavit se tváří tvář svému kostitřasovi. (stačí zrcadlo) Co všecko sklapne kromě čelisti? Srágora ani moc "hrát" nemusí, když nádherně hrají jeho vypracované svaly a mimikou taky dvakrát nešetří. (pro ty, co znají jediný vyjadřovací a sdělovací prostředek - slova) Líbila se mi stylová dobová hudba a i příběh měl co říct. (pro tupé doporučuji podumat, ne jen tupě nasávat a pak stínat hlavy) ;-) (24.05.2011)

Chápeme-li otcovství Sylvestera Stallona ve filmu Over the Top jako sociálně konstruovanou zkušenost, založenou na přikládání významů a interpretacích určitých situací a chování, můžeme přistoupit k analýze způsobů, jakými tento filmový otec konstruuje své vlastní otcovství na základě jednotlivých repertoárů, a tak vytváří svou nápaditou a světové kinematografii přínosnou roli. Připomeňme si ale nejprve podstatu, jež je východiskem této analýzy. Sylvester Stallone svého filmového syna prostě miluje a tak neváhá vřítit se s ním do mnohých eskapád a prožít tak mnohá dobrodružství. Ovšem je třeba si uvědomit, že Stallone zde neplní funkci živitele ani funkci autority, nýbrž funkci představitele původu a osobní rozměr (otevřenost, pomoc, jeho postava Lincoln Hawk je pro dítě významným blízkým). A to je tím hnacím motorem celého tohoto psychologického filmu. On zde totiž již nehraje typického otce, nehraje ani roli hlavy rodiny, je ale přitom stále zodpovědný za rodinu jako celek a navíc je mu přisouzeno zastávat funkci otevření pohledu dítěte do externího světa a především do světa soubojů v páce. No, uznejte sami, takový film se netočí každý den. (09.09.2011)