Goro, bílý pes

Prostě tomuhle musím dát pět. Jako dítě jsem to naprosto "žrala" a musím říct, že to nevyznívá špatně ani dnes, když jsem dospělá. Zkoukla jsem celé znova ...Dobrá zápletka, postavy i hudba ...Perličkou je, že v Japonsku dnes ten seriál nikdo nezná. Jediné, co mne na tom excelentně vadí, je dabing Jitky Molavcové .-) (29.01.2017)

Příběh je o věrném přátelství psa a člověka. Je vůbec možné, že seriál je tak starý? Na něm jsem vyrostla. Vždycky mě dokázal strašně dojmout. Cítila jsem šílenou bezmoc, když Reiko zkoušela pískat na píšťalku, ale Goro se neobjevil. Nepochopí, kdo nemá doma věrného psa, který vás bezmezně miluje. Už jsem zase sentimentální. Tu píšťalku mám doma v šuplíků. Buď nefunguje nebo je můj pes hluchý. (27.01.2009)

Nedávno jsme si pořídili psa a s ním i takovou zvláštní píšťalku. A hádejte, na co jsem si okamžitě vzpomněl? Bohužel je to ovšem to jediné, co si kromě písně z celého seriálu pamatuji. Plus samozřejmě ještě to, že jsem tuhle japonskou verzi Lassie se vrací strašně miloval. Až to někde seženu, musím se na to podívat a objektivně to ohodnotit, protože kdybych to měl hodnotit jen z matných vzpomínek, tak tomu musím dát pět hvězdiček. Po třech letech a jednom zhlédnutí Dlouho jsem se odhodlával si seriál pustit. Asi jsem se bál velkého zklamání. Ale nakonec jsem se rozhodnul a musím říct, že správně. Těch pět hvězdiček je možná opravdu hlavně z nostalgie, protože ta z toho čišela každou minutou. Každý druhý záběr ve mě vyvolával vzpomínky, a přestože jsem byl přesvědčený, že si z toho nic nepamatuji, dávno zapomenuté neuronové cestičky začaly vydávat zasunuté vzpomínky. Ovšem odhlédnu-li od té ohromné nostalgie a příšerné kvality záznamu (i tak chvalořečím toho, kdo to patrně z VHS zdigitalizoval), musím konstatovat, že je to prostě úžasné. Kdo má rád pejsky, musí být přímo nadšen. Je to srdceryvný doják, těžící z roztomilosti a hlavně věrnosti našich čtyřnohých miláčku. Goro je tu sice nadpes, co všechno vycítí, ví, no a zkrátka je prostě jednička, plus je tu i pár jiných menších či větších kotrmelců, ale u seriálu jsem se i tak bavil náramně, o pejska a hlavní hrdinku Reiko (nějak jsem si u toho vzpomněl, že jsem do ní byl ve školce platonicky zamilován) jsem měl strach, i když jsem si matně vzpomínal, že to dopadlo dobře, a zkrátka jsem jim fandil, aby už se konečně potkali. Myslím, že pro děti to musí být ještě stokrát lepší a když já byl ve svém věku nadšen, proč by nebyly dnešní děti? Televize, proč nereprízujete Gora?! (02.07.2011)

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 3.9.1983, réžia českého znenia (ČST Praha) = MIROSLAV KRATOCHVÍL - Tiež patrím k pamätníkom, ktorí každú sobotu nemohli odtrhnúť zrak od "debny". A okrem žmýkania emócií ma samozrejme najviac fascinovala ultrazvuková píšťalka hlavnej predstaviteľky. V súčasnosti ma zasa fascinuje záhada okolo identifikácie predmetného diela. Podľa skalných fanúšikov totiž v Japonsku o seriáli nikto netuší a záznam na IMDb patrí k akémusi podivnému celovečernému filmu. Inak nechápem prečo sa neozve niekto z ľudí, ktorí seriál pripravovali do vysielania na ČST (snáď ešte nepomreli) a neobjasní túto záhadu. A na záver si dovolím vysloviť úprimné poďakovanie človeku/ ľuďom čo neváhali a "hodili" VHS záznam GORA na net. Po rokoch som si tak mohol overiť, že moje hodnotenie masívne neovplyvňuje iba nostalgia. (11.2.2009) (11.02.2009)

Vedle Hačiko - příběh psa je Goro - bílý pes pro mě druhým televizním počinem, který vypráví o vztahu psa a jeho pána. Krásná a téměř nezapomenutelná úvodní píseň již od začátku evokuje příjemnou atmosféru. Postavy jsou sympatické (to asi i díky výbornému dabingu), ale po pár dílech trochu omrzí děj. Několikrát se opakuje to, že pes je buď zraněný nebo nemocný, někdo ho najde, ošetří ho a pes poté pokračuje v cestě. Příjemný komentář v pozadí, který v menší míře popisuje chování a jednání psa (i když já osobně jsem se tam nedozvěděla nic nového :-)). Sečteno, podtrženo, je to velmi příjemný seriál, i když hlavní postava Reiko mi občas lezla dost na nervy, klady převyšují. (10.11.2016)