Goro, bílý pes

Od doby, kdy jsem Gora viděl v Magionu, uteklo spoustu vodu. Dnes mi to přijde šíleně dlouhé, nekvalitně natočené, místy hloupé a nelogické. Co zůstalo je nezapomenutelná japonská písnička, skvělý pes, šíleně zastaralý dabing a moudro "zmatený jako Goro před Tokiem". Překvapí množství násilí a docela dost mrtvých. A také to, kolik lidí mé generace (1980) si tento seriál pamatuje. Sbohem a šáteček, Goro. (03.01.2024)

Srdcovka z mládí. Žádný seriál se mi nezažral tak hluboko do podvědomí, jako toto japonské devítidílné citové vydírání. Dnes už asi nesnese srovnání s moderními seriály, ale kouzlo které měl díky výjimečné hudbě, exotickému prostředí a sympatické hlavní hrdince s hlasem Jitky Molavcové se nedá jen tak něčím přebít. O mnoho let později jsem si pořídil DVD s originální verzí, abych zjistil jaký hlas vlastně měla herečka Masami Hasegawa. A přitom jsem přišel na to, že některé scény byly úplně zbytečně vystřiženy. Zvláštní je, že originál má s původním zvukem trochu jinou atmosféru. V tomto případě nemůžu jinak, než dát pět hvězd. (12.10.2019)

Nejsem pejskař a nikdy nebudu. Rozčiluje mě, když majitelé psů nechávají psi vysrat u našeho baráku jako by to byl nějaký park. A tenhle seriál je převážně o psovi, který se ztratí na výpravě za medvědem se svým pánem, kterého šelma roztrhá. A pes pak běží a běží stovky kilometrů zpátky ke své holce (to jsem napsal, jak kdyby spolu chodili), holka píská na píšťalku, aby ho přilákala, a tak nějak to pokračuje až do zdárného shledání. Viděl jsem to jako děcko, dnes už by tehdejší kouzlo brutálně opadlo, ale už tehdy mě zaujala japonsky zpívaná písnička doprovázející tento legendární seriál. Ne, já opravdu neumím japonsky, ale přísahám, že jsem v tom textu slyšel slovo "matuhaši". Nevím, co to tehdy znamenalo a nevím to ani dnes, nikdo mně to nepřeložil. Ani nechci, abych se dozvěděl pravý význam tohoto slova. Jistě je to překladatelský oříšek a já už jsem si ho vyložil po svém. V podstatě "matuhaši" zachránilo tenhle seriál na pěkných 40% (12.06.2012)

Dosť dlho som odkladal aj sa obával po dlhých rokoch znova pozrieť tento u mňa kultový seriál z detstva. Obával hlavne toho, či toto pripomenutie nezničí moju nostalgiu spred tridsiatich rokov. Teraz po zhliadnutí môžem ale povedať, že nebanujem... nebanujem, že som strávil s týmto seriálom tri večery, že som znova po rokoch zažíval tú neúnavnú vytrvalosť a túžbu, s akou sa Reiko s Gorom hľadali. Samozrejme, už som to tak veľmi nepreciťoval, ale aj tak sa našli scény, ktoré človeka ozaj dojmú... napr. keď Gora potom, čo ho bezvládne našla ležať na ceste, vyliečila dievčina, ktorá sama bola nevyliečiteľne chorá... (20.01.2015)

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 3.9.1983, réžia českého znenia (ČST Praha) = MIROSLAV KRATOCHVÍL - Tiež patrím k pamätníkom, ktorí každú sobotu nemohli odtrhnúť zrak od "debny". A okrem žmýkania emócií ma samozrejme najviac fascinovala ultrazvuková píšťalka hlavnej predstaviteľky. V súčasnosti ma zasa fascinuje záhada okolo identifikácie predmetného diela. Podľa skalných fanúšikov totiž v Japonsku o seriáli nikto netuší a záznam na IMDb patrí k akémusi podivnému celovečernému filmu. Inak nechápem prečo sa neozve niekto z ľudí, ktorí seriál pripravovali do vysielania na ČST (snáď ešte nepomreli) a neobjasní túto záhadu. A na záver si dovolím vysloviť úprimné poďakovanie človeku/ ľuďom čo neváhali a "hodili" VHS záznam GORA na net. Po rokoch som si tak mohol overiť, že moje hodnotenie masívne neovplyvňuje iba nostalgia. (11.2.2009) (11.02.2009)