Revizoři

Rok 2009 je na samém počátku, já ještě nestačil spadnout ani do pořádnýho průseru a už mám za sebou filmovej nářez, jakej se tenhle rok bude jenom těžko překonávat. Ňam, tohle fakt moc chutnalo. Vzrušující poměr, který jsem s tímhle filmem měl, ještě umocnila noční doba, ve které jsem s Revizorama prožíval své chvilky absolutního štěstí. Slovíčko underground v kontextu s tímto filmem mě těžce rozpaluje a zvyšuje mé zvrhlé choutky na další a další poměr s tímhle bijáčkem. A co teď s tím ? Nezbývá než sjíždět pomalinku, ale jistě po eskalátorech dolů..... do metra. Do světa ve světě, kde špína, rvačky, násilí, pofidérní lidský existence a ještě pofidérnější situace a příběhy, mě stačí za pár minut pohltit na tolik, že jen těžko budu hledat svýho anděla, který by vrátil mou ztracenou duši zase zpět, po eskalátorech nahoru, mezi sluneční paprsky. A chce se mě vlastně ? (19.01.2009)

Wau! Tak tohle byl fakt nářez, u kterýho jsem ještě v polovině stopáže přemýšlel nad maximálním ohvězdičkováním. Skvělý tempo, kupa fajn nápadů a bizarní, výborně napsaný postavy. Antal vymáčknul z prostředí podzemky naprostý maximum a až nezvykle lehce střídá vtipný pasáže s adrenalinovými, mnohdy až hororovými momenty. Navíc ten soundtrack s obrazem v několika pasážích vyloženě mňamózní. Bohužel, začátkem našláplá jízda postupně zpomaluje a ke konci se mění v jakousi symbolickou metaforu na Peklo, kde se po lynchovsku prolíná realita se sny a fantazií. Mně osobně to trochu překáželo, ale stejně to nic nemění na faktu, že tihle Maďaři vás pobaví. Takže mazejte si koupit lístek a nastupovat! (09.07.2016)

První polovina Revizorů se mi nesmírně líbila; už dlouho jsem se u filmu tak nechlámal. Jeden skvělý vtip za druhým. O to víc jsem byl rozčarován z půle druhé, kde humor vyklízí pole a přenechává ho jakémusi mystičnu a psychičnu. Možná by se mi to tak nepříčilo, kdybych nebyl namlsán z první půle a neočekával koncert humoru i v té druhé. Místo humoru následuje Bulcsu bloumající po tunelech, záběry zachytávající jeho duševní rozpoložení, trocha psychologie s medvídkem a záhadný zabiják... Tomu navzdory jsou Revizoři rozhodně shlédnutíhodný film... 80% (29.11.2009)

Nevídaný mix thrilleru, horroru a komedie. Prostor metra představuje jinou realitu, velmi odlišnou k té „tradiční“ realitě nad eskalátory. Metro jako místo, kde se dějí věci nezávislé na naší obvyklé zkušenosti seshora, tematizoval ve své knize Nebe pod Berlínem Jaromír Rudiš (jen malý tip na pandán k Revizorům). Revizoři nabízejí (prostřednictvím hlavního hrdiny) pohled pouze „zdola“ – obranné mechanismy společenského systému, morálky a psychiky přestávájí fungovat, destruktivní a konstruktivní síly se utkávají o nadvládu nad celým magicko-realistickým prostorem (09.01.2006)

Vezměte Samotáře, přidejte styl a obsah a máte Revizory. Na úrovni symboliky a metafor jsou místy až urážlivě jednoduší (člověk nemusí být Einstein, aby si domyslel, co představuje podzemní spleť tras v životě člověka, kterému všechno tak nějak padá na hlavu, proč je Medvědice převlečená zrovna za anděla nebo proč je možné vyjít z podzemí teprve tehdy, když je poražena ultimátní hrozba v podobě maskovaného přízraku, který se mezi vraždami krčí někde v postranních tunelech metra), ale to neznamená, že jsou Revizoři nezajímaví nebo nedejbože banální – jsou podaní prostě, ale ne primitivně, příběh je nám znám, ale stále ještě ho stojí za to vyprávět. Jejich síla spočívá v dávkování různých prvků a rovin a jejich kloubení – symboliky s čistým dějem, všedního života se snovostí, komiky s pokusy o výpověď, lehkosti s existencialismem, a hlavně pak obrazové uměřenosti s čistými vizuálními orgiemi. Ač si teď, v roce 2009, říkám, že už na tom s filmy v Čechách nejsme zas tak obludně, na něco podobně osobitého v českém podání si musím ještě počkat (kdy se tu konečně najde herec, který by byl ochoten na brutto zdrhat mezi stanicemi s rozjetým vlakem za zadkem? Jaroslav Plesl? Slušelo by mu to…) (25.08.2009)