동감
Ditto
Obsahy(2)
Příběh se točí okolo dvojice studentů ze stejné university, kteří spolu začnou mluvit přes radiopřijímač a rozhodnou se setkat. Po nevydařené schůzce zjistí, že je od sebe dělí 21 let. So-eun (Ha-Neul Kim) žije v roce 1979 a In (Ji-tae Yu) v roce 2000. Jejich neuvěřitelná komunikace ale pokračuje a nabere nečekané otáčky. (venus)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Takhle neznou a krehkou romantiku toci vazne jen v Jizni Koreji, tam staci kdyz nekdo neco rekne, hlavni zena se usmeje a uz jste z toho nameko. Oba hlavni protagonisti sympaticti a roztomili az na kost, cele je to navic pohanene mou oblibenou mezicasoprostorovou zapletkou a je jasne, ze tohle nemuze dopadnout spatne. Hodne mi to pripomelo pribuzny JK kousek "Siworae" a americkou "Frequency", zvlastni je, ze prestoze jde ve vsech trech filmech vicemene o to same, datum vydani je stejny rok 2000, dokonce jen v rozmezi nekolika malo mesicu, takze ani nikdo neopisoval, jen byl zrejme rok 2000 zlatou erou "nadcasove" romantiky. 7/10 ()
Korejské filmy jdou mimo mne už delší dobu. Stejně tak tento, který je vlastně jednoduchou historkou tak na dvacet třicet minut, navíc několikrát použitou, s přehnanými a patetickými hereckými výkony (plus např. sdělovat někomu, že si někdo druhý zlomil nohu, a to s rozzářeným úsměvem na tváři, mi také přijde divné), podobně je tomu i s obrazovým pojetím (ze záběrů Měsíce už mi časem bylo krapet k smíchu, a ty vločky, podzimní listy také působily již spíše parodicky.) a patetickým pianem (ten Bach je pak už skutečně pěst na oko). Navíc konec to spíš zazdil - k nějakému vyznění nebo katarzi vůbec nedošlo. ()
Ditto má prakticky stejný výchozí bod jako později natočené Il Mare, ale směřuje dost jinam. Zatímco Il Mare se mi zdálo filmařsky zajímavější (ta digitální kamera mě zde aspoň první polovinu příběhu docela rušila), příběh a zejména postavy v Ditto mají navrch. Takovou nekýčovitě smutnou krásu a něhu v americkém filmu opravdu nenajdete. ()
Pomalý film. V jeho polovině jsem si říkala, že mě to trochu začíná nudit, ale hraje mi písnička doprovázející závěrečné titulky a já se cítím svým způsobem dojatá. Jednoduchá zápletka, životy pár lidí, trocha lásky, malý sci-fi prvek. Tenhle prostý film má něco do sebe, a to i přesto že má tak pomalé tempo. ()
Nevím jak ve skutečnosti, ale ve filmu pravděpodobně nikdo nevěří v osudovou lásku tak, jako Korejci. Pokud budu chtít nějakou romanci, v nejmenším nebudu váhat kam sáhnout. Ale součástí mého prožitku je samo filmové zpracování, zvláště, když vám je jasné, KAM se film bude ubírat a zajímá vás tedy mnohem více JAK . Od zajímavých momentů, jakoby režisér spíš utíkal a také mám trochu smůlu, že ty vrcholné, pro větší účinek znásobené nějakým klasickým flákem, na mě působí přesně opačně. ()
Reklama