동감
Ditto
Obsahy(2)
Příběh se točí okolo dvojice studentů ze stejné university, kteří spolu začnou mluvit přes radiopřijímač a rozhodnou se setkat. Po nevydařené schůzce zjistí, že je od sebe dělí 21 let. So-eun (Ha-Neul Kim) žije v roce 1979 a In (Ji-tae Yu) v roce 2000. Jejich neuvěřitelná komunikace ale pokračuje a nabere nečekané otáčky. (venus)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Další nádherná korejská romance. Viděl jsem to den pár dní po shlédnutí A moment to remember, který je sice lepší, ale Ditto je přesto krásný film. Možná by ještě trochu pomohl rychlejší rozdjezd, ale jakmile si začnou hlavní hrdinové povídat přes rádio, tak jsem byl totálně lapen a až do konce filmu jsem dýchal s nimi. ()
Je to takový mix Frekvence a Domu u jezera, ale celkem ucházející. Samozřejmě ukrutná romanťárna, občas trochu dlouhé dialogy jsou prokládány ještě delšími bezeslovnými záběry za doprovodu klavíru, čili rozjitřené duše si přijdou na své. Jelikož jde o mé oblíbené téma, tady konkrétně o komunikaci dvojice, z nichž se ona nachází v roce 1979 a on v r. 2000, nemůžu jít níž než na čtyři hvězdy. ()
Vyhovují mi podobné pomalé, klidné a milé romantické snímky, tudíž i na druhé shlédnutí jsem byl spokojen. Troufl bych si konstatovat, že zejména první půlka je snad až moc pomalá, poklidná a někdy malinko nudná, teprve ta druhá mne více a více oslovovala. Ta půbavná a milá dívka z r. 1979 na mne působila nesmírně příjemně, ostatně už jen slyšet její hlas z radiopřijímače bylo značně uklidňující, podobně pozitivně bych se vyjádřil i k hudbě v celém snímku - ať už šlo o piáno, cello či trochu klasiky v závěru, který se opravdu povedl - některé věci není třeba ani vyslovit, ty se zkrátka vycítí. Nicméně v dané tématice takové Il Mare je bez debat o stupínek výše a je-li fér porovnávat korejský film s japonským, pak i Tôkyô shôjo mne oslovilo o trochu více. ()
Srdervúca romanca rozprávajúca príbeh troch dvojíc, ktorých osudy sú prepletené viac, ako sa na začiatku zdá. Krásne je to, že ústredná dvojica vlastne niesu pár, ale ich vzťah je vybudovaný čisto na porozumení a súcite. Jedno eso, ktoré tento film ukríva a na mňa to vždy platí, je skladba Prelude od Johana Sebastiana Bacha. Hlboké, ťahavé tóny čella vo mne vždy rozozvučia emócie a to v spojení s kórejsky srdervúcimi scénami u mna spôsobí hotovú katastrofu. Kórejská romantická prvá liga. (10/10) ()
Korejské filmy jdou mimo mne už delší dobu. Stejně tak tento, který je vlastně jednoduchou historkou tak na dvacet třicet minut, navíc několikrát použitou, s přehnanými a patetickými hereckými výkony (plus např. sdělovat někomu, že si někdo druhý zlomil nohu, a to s rozzářeným úsměvem na tváři, mi také přijde divné), podobně je tomu i s obrazovým pojetím (ze záběrů Měsíce už mi časem bylo krapet k smíchu, a ty vločky, podzimní listy také působily již spíše parodicky.) a patetickým pianem (ten Bach je pak už skutečně pěst na oko). Navíc konec to spíš zazdil - k nějakému vyznění nebo katarzi vůbec nedošlo. ()
Reklama