Labužníci v kobce - Série 1

Som nakoniec veľmi prekvapený celkovým konečným pocitom po dopozeraní Dungeon Meshi. Dôvod je jednoduchý, mňa to proste dosť dlho až tak nebavilo a to dokonca možno až do nejakého dvanásteho dielu. Jedlá ktoré naši hlavný hrdinovia jedli boli zaujímavé, nevšedné, ale nič mi to nehovorilo a ani ma to nezaujímalo, ale nakoniec sa z toho pre mňa stalo anime o niečom absolútne inom, ako o tých jedlách čo jedli. Zopár dielov mi tiež pripadalo ako zbytočných a postavených len na nejakých slabších vtipných momentoch. Potom sa to celé odrazu zmenilo a pochopil som, že čo mám česť pozerať, pomalý rozjazd a pomalé rozprávanie vystriedala neuveriteľná kvalita vo viacerých sférach. To čo má toto anime najlepšie z pomedzi všetkých nových za pár rokov, ktoré máte možnosť vidieť je world building (budovanie sveta), vytvorenie úžasného sveta, kde všetko do seba zapadá, kde všetko má svoje unikátne miesto, kde každý človek, každá príšera je iná, kde kúzla majú svoje opodstatnenie a použitie. Treba povedať, že tento world building, vytvorenie tohto zaujímavého sveta (aj keď sme prvky videli už v iných anime a seriáloch) zatieni všetko ostatné, aj malé nedostatky, aj občasnú nudu a vy dostanete aspoň v tejto jedinej jednej sfére proste to najlepšie čo ste videli za pár rokov. Ak ste dostali toto a bolo to úžasné tak potom Vás dokonca baví, aj obrovské množstvo rôznych postáv, nie len hlavných, ale aj vedľajších a mini príbehy z ich minulosti boli naozaj správnym korením, ktoré ma zabávalo. Keď už máme tieto skutočnosti, dostaneme k tomu zaujímavo rozprávaný ucelený príbeh skupiny hrdinov, ktorý vôbec nepôsobí epizodicky, napriek tomu, že hlavný hrdinovia sú stále inde a stále robia niečo iné, je tam totiž ich hlavný cieľ, ktorý spája ich snahu. Dialógy sú dobre prepracované, jednotlivé postavy spolu interagujú a dokonca sa učia využívať časom slabosti a prednosti jeden druhého, ale zároveň, keď sa do skupiny pridávajú nový členovia sú tam, aj určité hádky, medzi nimi, ktoré treba prekonať. Páčilo sa mi aj to, že epizódy začínali openingom a nie nejakým kúskom príbehu, ale podľa mňa ending v oboch prípadoch bol lepší ako opening, čo sa teda moc často nestáva. Zároveň mi pripadalo, že jednotlivé epizódy ani nemali rovnakú dĺžku, že sa dĺžka prispôsobovala tomu čo bolo treba dorozprávať. Nemám ani nejakú postavu, ktorú by som nejak vyzdvihol, Marcille, Laios, Senshi, Chilchuck sú naozaj premyslené výborné postavy, ktoré k sebe pasujú. Izutsumi som si nejak neobľúbil, v tých vedľajších postavách sa mi páčili iné postavy viac, asi preto, že nestačí mať uši a byť ako mačka, aby sa táto postava vyrovnala kvalite štyroch už spomenutých hlavných postáv. Teším sa na ďalšiu sezónu. (13.06.2024)

Tak nám skončila zřejmě 1. série naprosto skvělýho anime Labužníci v kobce. Tento seriál patřil k první vlně anime seriálů, který jsem začal sledovat, ke které patřil také nemrtvý dobrodruh nebo Solo Leveling. Přijde mi to jako včera, kdy jsme zapínal první díl a byl jsem úplně zaskočen. Tento skvost má 24 dílů a mě přijde jako bych to zhlédl ani ne za pět minut. Tento seriál strašlivě rychle utekl a čekání na druhou sérii bude nekonečný! Hlavně po tom skvělým a otevřeným konci. Všechny postavy mi přirostly k srdci a budou mi do roku 2025 chybět. Všechny jsou velice sympatický, i když je každá jiná, prostě svá. Nejlepší postavou za mě je však Senši, ten si kradl každou scénu pro sebe. A taky jsme se v posledních dílech dozvěděli něco o jeho zajímavé minulosti. Každý si tady něčím projde a během seriálu se dozvídáme o postavách čím dál více, a to je za mě slušná práce. Co se openingů týče, tak oba jsou perfektní a endingy to samý. Sakra, já vám tuto prapodivnou šílenost z celého srdce doporučuju! 10/10 Kolikrát jsem z toho dostal hlad! (17.06.2024)

Co člověk potřebuje, když prozkoumává nebezpečný a stovky let starý dungeon plný prapodivných monster? Přece pořádnou popiči chálku. A kde ji vzít? Odpovědí je rčení “sežrat nebo být sežrán”. Toť ústřední myšlenka tohoto anime, v němž se do hlubin tajemné kobky vydává blonďatý Aragorn z Wishe, ohledně pojídání příšer morálně rozpolcená Frieren, půčík-kasař a trpaslík-gurmán, který s sebou nosí víc kulinářského náčiní než Samvěd Křepelka. Porcování, krájení, pečení, smažení, dochucování a všelijaké další způsoby přípravy pokrmů z monster pak tvoří highlight anime, jenže se ve výsledku v ničem neliší - všechna jídla se povedou a všem členům skupiny pokaždé chutná (ale oblečení to z nich nestrhá). Posedlost jídlem dokonce přesahuje příběh samotný, jelikož například první opening nazpívala kapela Bump of Chicken. Nic ze zmíněného by však rozhodně nezvládlo utáhnout všech 24 dílů. Na řadu tak přichází dva aspekty, jež z Dungeon Meshi udělaly snad největší překvapení zimní sezóny - zábavný worldbuilding s pozoruhodným smyslem pro detaily ve fungování fikčního světa a místy až zarážející nárůst hloubky příběhu a postav (jako např. v Mushoku Tensei). Že mě totiž začne zajímat historie světa a minulost postav jsem od této na první pohled obyčejné blbiny opravdu nečekal. (14.06.2024)

Ze začátku to vypadá, že tohle bude jednoduché přímočaré dobrodružství, okořeněné trochou netradičního vaření. Jenže to vaření je daleko sofistikovanější než by se mohlo zdát, má na sebe nabalená spoustu poselství, posouvá charaktery a někdy i děj. Zároveň se nám nenápadně na pozadí buduje lore světa a rozkrývají charaktery hlavních i vedlejších postav. Co na začátku vypadá, že bude zábavná jednohubka, postupem času přináší i temnější a psychologičtější momenty a nejednoznačné volby. Co je však úplně nejlepší je to, že postavy nejsou žádné tuctové archetypy, každá (i ty vedlejší) je živoucí charakter, který mé své silné i slabé stránky, touhy, problémy a i nějaké ty úchylky. A seriály tyhle věci skvěle využívá, aniž by na to příliš upozorňoval nebo si z toho nějak utahoval. Zaháklo mě to a strašně chci vědět, co uvaří v další řadě a jak to vlastně všechno dopadne. 85% (04.07.2024)